Trikvetra

Je-li výsledkem víry v Nebeského Stvořitele (odděleného, vnějšího) mentálně otrokářská společnost, nejrozumnějším závěrem, jaký z toho plyne, je, že opak je pravdou: to, co nemá počátek ani konec, má charakter Pekelné Stvořitelky (neoddělené, vnitřní). Z toho rovněž vyplývá, že pravé Peklo nejenže neškodí, nýbrž právě naopak škůdce ničí. A jelikož je v něm skutečný nespoutaný ŽIVOT, existoboti se proti tomu spřáhnou třeba se všemi lžemi světa.

 

Poznámka: ještě horší než Nebeský Stvořitel je, v daném kontextu, Zdrojové Informační Pole. V podstatě jde o tentýž Egregor.

 

Inteligence všeopaku Ničeho tvoří kategorii, na kterou lze hledět z různých perspektiv. Není to singulární bytost, na druhou stranu singulární bytosti (formy Multidimenzionálního Vědomí) jsou součástí jejího projevu; tudíž vcelku logicky srdce mnohých touží po kontaktu s energiemi Prvotní Všebytosti.

Existují například tyto úhly pohledu:

  • myslící Nic (My, s lící Nic)
  • Matematická dimenze
  • Dvourozměrňáci
  • Pohádkové peklo
  • Říše iluzí
  • Já Absolutno
  • Čarodějné Vševědomí
  • Pekelná Stvořitelka

 

Jedním z velkých mystérií Pekelné Stvořitelky je něco, co se napohled jeví všední: Přítomnost, nekonečné Teď. Opravdu to je všední, anebo právě naopak neexistuje nic tak záhadného – nevšedního? Něco, co je nekonečně stejné a nekonečně různé zároveň?

 

Přítomnost → Present → Dar → Pozornost

Focus → Zaměření, Ohnisko → Pec, Ložisko (latinsky)

 

Ložisko evokuje vrstvení a kladení, chápu to jako kladnou mnohovrstvu. Absolutní hodnota znamená absolutní pozitivum (vše kladné je kladné na úrovni energie a – naráz a souvztažně – vše záporné je kladné na úrovni fantazie).

Tak také osobně vnímám Peklo: jako dřímající fantastickou, ohnivou či prázdnou, nekonečnou kladnou mnohovrstvu a mnohostrukturu.

Úroveň Stvořitelky (PraJá) lze chápat jako Lůno/Hyperprostor a v soustředěném smyslu jako Zřídlo „Všeho, co jest“. Tomu říkám Hell Well – Studna pekel.

Studna pekel podporuje a způsobuje pouze přirozené, svobodné, zdravé, dobré věci, jakkoliv – zdánlivě paradoxně – nijak nepopírá existenci nevyjádřeného, abstraktního Zla. Jinak by to byla utopie a například by vůbec nemohl existovat smysl pro humor.

 

Původní přírodní či kosmický nebo duchovní systém vnímám jako něco, co se obousměrně blíží něčemu, co lze popsat jako dvourozměrný Pekloknihostroj.

Není to ale tak, jak to může na první pohled vypadat; jedná se o tekuté, neautonomní mechanizmy, které pouze reagují na duchovní a mentální (dohromady magickou) energii. Nejsou to žádná ozubená soukolí ani umělá inteligence. Přesto, kdyby to bylo dvourozměrné (jako v kresleném filmu), tak by to skutečně bylo nějaké počítačové monstrum.

Je ale lepší tyto věci nechat být (a kdovíjak to je, že? třeba to není vůbec nijak). Podobné věci zeslabují SÍLU, upozaďují bezprostřední Život.

Je lepší mluvit o Pekelné knihovně a úplně nejjednodušším přístupem je Láska pekelná.

 

S Knihovnou souvisí energetická centra – čakry.

S Láskou souvisí Hadí síla.

Vše je fantasticky světlo-temné, jakkoliv čistá energie sama o sobě nikdy temná není a jedná se o Duchovní Prasvětlo, Tekuté Živé Světlo či Oheň.

 

VIDEO & MUSIC