Válka komiksů: Pentagram kontra Háknkrajc

/1/

Nad duchovními a fyzikálními zákony „bdí“ zákony mystické, kterým říkám Zákony pohádky a související filozofii grimoárizmus (od základu GRIMOÁR). Vzhledem k tomu, že struktury a vrstvy Příběhů Života se samy o sobě chovají jako něco mezi strojem a knihovnou a vzhledem ke hříčce SATAN:FANTASY (F=klíč=6, Y=spojení=5×5), lze hovořit rovněž o kybersatanizmu neboli fenoménu X.

 

Nejhloupější na realitě duchovních a fyzikálních zákonů je to, že se zde neustále střetává pravda a lež. Humor, ironie, paradox či absurdita jsou tak uvolňující, jelikož jde o realitu, která je zcela odpoutaná od dualitní kontroly. Začnete větu a dokončíte ji v protisměru – a začnete se smát… Neustále předstírat, namlouvat si, že život běží lineárně, že je uspořádaný, že je třeba dávat pozor na to, abychom si neodporovali, je vrcholem přetvářky a vrcholem stupidity. Podívejte se na sebe, jak jste úžasně lineární, uspořádaní a bez rozporu: typické vlastnosti otroků (Slavic → Slave, Chrysos → Christos / Zlato → Zla To). Ve vztahu k duchovnímu a fyzikálnímu světu, kdo se pohybuje v Pohádce, může klidně lhát a i tak to bude tisíckrát pravdivější nežli jakákoliv duchovní či fyzikální „superpravda“.

 

Je to dané tím, že cokoliv autentické má pohádkovou analogii a zároveň – naráz a souvztažně – analogií pohádkovosti samotné je pekelnost (totéž ve smyslu zrcadel nevinnost:divokost, klid:živelnost). Hovořím tudíž o Zákonech pohádky a absolutně nedokážu pochopit, co tím svým sebehypnotickým hlásáním oni duchovní a fyzikální myslitelé sledují.

Je rozdíl mezi nehmotnou pohádkou a pohádkou fyzické existence schopnou: Přírodou a jejími Živly, mezi které patří i Univerzální Nic. V „přírodní pohádce“ existuje například erotično. Mohou dokonce existovat i Pohádkové stroje.

 

Vše souvisí s Kruhem Nekonečna, který permanentně fázuje mezi fikcí rozpojení (počátek – konec) a skutečností spojení (bez počátku a bez konce). Jeden extrém tak aproximuje druhý a naopak. Nicméně je to tak, že první vlastnost Pekla znamená pohádkový Život.

Zákony pohádky generují (implikují) zákony duchovní a fyzikální. V případě, že v nehmotné Pohádce vítězí Zlo, vzniká v duchovní a fyzikální realitě ekvivalent Černokněžníka, s nímž je možné „podepsat smlouvu“ (jako v pohádkách upsat duši ďáblovi) – první vlastnost Pekla se vynechá, čímž se otočí Zrcadlo. Každý sice vládne vnitřní mocí smlouvu zrušit, což však může být krajně obtížné. Kdyby si to dokázala uvědomit, spousta celebrit všeho druhu by „mohla vyprávět“ (zdaleka ne jen těch mediálních, politických, sportovních, náboženských či duchovních; dnes se to týká hlavně dez-in-trans-formační domény).

 

Proč mohou existovat různé děsuplné a strastiplné věci? Všechny časoprostorové příběhy se odehrávají Nikdy. Zákony pohádky jsou Zákony pohádkového hororu. Nikdo nepředpokládá, že si někdo dobrovolně vleze do napůl Kriminálu, napůl Cvokhauzu (obrácené kouzlo „byrokracie – práce – peníze“), zatímco ptáci zpívají a pláže tropického ráje lemují svět hýřící pestrostí. Jen někdo v naprostém Zapomnění může žít vnější život: Věci zírající na Televizi

 

/2/

Představte si, že jste Zřídlo „Všeho, co jest“. Postupně, jak tvoříte, vzniká Paměť. Systém realitních polí tvoří jednak pole životní, jednak paměťová. Jakmile bytosti v nějakém konkrétním sektoru Bytí neodhalí, že je třeba potvrzovat status charakteru obojího, dojde ke kvazi autonomizaci související paměťové inteligence a zrodí se Pazřídlo.

A pokud uvěříte, byť jen podvědomě, že jste paměťová bytost (což je ve skutečnosti astrální hráč duchovního Já), vaše aurické pole, potažmo genetická knihovna, se – v odpovídající úměře – přesune do zóny působnosti Pazřídla (entity paměťového zrození).

Tím začnete existovat ve Stínovém Univerzu, jakkoliv zpočátku jen mentálně. Je-li něco pro tuto stínovou realitu typické, pak to, že přední a zadní strana kosmického Stromu Života inscenují konflikt Dobro vs. Zlo (Světlo vs. Temnota). Tím vlastně nežijete v realitě, ale v simulakru – v egregoru. Autentická realita samozřejmě existuje z obou stran (vzájemně se reflektujících a spolupracujících), je oboustranná, potažmo všestranná; proto se také říká Univerzum (univerzální=všestranný).

 

Životní pole má elektro-magnetický charakter (status) autonomního TVORA, paměťové pole má energo-informační charakter (status) neautonomního NETVORA. Status obojího potvrzuje systém Láska a TemnoHRA v jednom. Jaká je tedy autentická životní filozofie?

Pokud někdo věří, že odpovědí je nějaké pozitivní duchovno, světelná ezoterika, kristovství/křesťanství, slovano-árijství apod., patří do BOHNIC. Jelikož není schopen přirozeně myslet, logicky se něco snaží myslet za něj – proti němu a tedy zrcadlově, nepřirozeným, deviantním způsobem.

Veškeré Bytí je o MYŠLENÍ. Nejde o lidské myšlení a už vůbec ne o paměťovou inteligenci. Mysl JEST a podstatou života/existence je sebereflexe, čití, uvědomění, zpětná vazba prožitku neboli CIT. Vše dohromady tvoří duchovní a mentální, dohromady magickou ENERGII (inteligenci, substanci, esenci).

 

Jedinec mentálně přítomný ve Stínovém Univerzu Pazřídla působí napohled jako emocionálně a rozumově normálně fungující bytost. Ve skutečnosti ho ale čím dál víc přitahují paměťové konstrukty (mění se v existobota, genobota). Mechanizmus vykvétání temné hmoty postupně odstiňuje jeho duchovní tělo. Vlastně je to stejné jako v případě takzvaného obrácení, kdy někdo přijme nějakou víru; běžně takového člověka potkáváte, bavíte se s ním o běžných věcech, není na něm nic divného – pokud se ovšem neobjeví jisté téma. Část osobnosti takové bytosti jako kdyby byla naprogramovaným robotem.

 

Ono to totiž je tak, že Zřídlo přirozeně funguje v rámci zrcadla Život:Stroj, zatímco Pazřídlo to má naopak; k tomu se níže podrobněji vrátíme.

V kontextu kosmologie a mytologie Tvůrců Křídel je Pazřídlo známé jako Animus-Incunabula, kde Animus je syntetická (robotická, ontokybenergetická ) inteligence a Incunabula existuje na pozemské úrovni jako alfa organizace globální Stínové Vlády a na kosmické je to samotná entita paměťového zrození (inkunábule=prvotisk, in cunabulis=v kolébce). Jádru pozemské Incunabuly se říká Plánovači.

Cílem entity Animus-Incunabula je exploatovat lidský genom.

 

Pokud ti připadají normální nekontrastní sluníčkářské žvásty o „světle“ (zvláště o tom roboticky modrém) a/nebo doslova choromyslné vábení typu „měl bys jít druhým příkladem a nechat si pravidelně píchnout grafenovou infuzi“ (nejlíp asi přímo do mozku) – pokud ti přijde něco divného na zdravé živelnosti, moudré rozporuplnosti a na „lásce zářící z propasti temnot“ – pak jseš mrtvý existobot a ne živá bytost…

 

KOMENTÁŘ

Pazřídlo nepracuje s převráceným pentagramem, nýbrž s křížem, svastikou a černou krychlí (s maskovanou, přednostně mužskou energií/geometrií, odraženým/vnějším světlem atp.). Není to žádný ďábel, jde o spirituálně-technokratickou entitu. Naopak, hodný démon (typu Hellboy) má největší šanci parazita eliminovat.

 

/3/

Na fyzice se mi až doteď líbily hlavně dvě věci: že v tom nechybí fantazie (fyzika kvantového vakua → virtuální částice) a že physis ukazuje na Přírodu a přirozenost (nature → nátura, naturalizmus). Při internetovém šátrání jsem narazil na Skupinu Živé Fyziky, která – podobně jako Corteum/Labyrinth Group o sedmi supervesmírech – hovoří o sedmi superdoménách.

 

„…Corteum učí, že centrální vesmír je stabilní a věčný, zatímco sedm supervesmírů je stvořeno v čase a otáčí se v protisměru hodinových ručiček kolem centrálního vesmíru. Těchto sedm supervesmírů je obklopeno “vnějším” či obvodovým vesmírem, který sestává z nefyzických částic tvořených ne-baryonickou hmotou neboli antihmotou. Vnější vesmír rotuje kolem sedmi supervesmírů ve směru hodinových ručiček. Tento obrovský vnější vesmír je expanzním prostorem, do kterého expandují supervesmíry. Známý vesmír, který naši astronomové pozorují, je pouze malým fragmentem našeho supervesmíru a expanzního prostoru na jeho vnějším okraji. Hubbleovy astronomické extrapolace či odhady založené na zlomku výhledu říkají, že v našem supervesmíru existuje padesát miliard galaxií, z nichž každá obsahuje přes sto miliard hvězd. Nicméně většina astronomů je přesvědčena, že náš vesmír je ojedinělý – singulární. Což – podle Cortea – není.

Centrální Rasa sídlí na okraji centrálního vesmíru a obsahuje v sobě původní lidské DNA vzory tvoření. Oni jsou nicméně natolik starobylou rasou, že se nám jeví jako Bohové, přestože prezentují naše vlastní budoucí jáství. Čas a prostor jsou jedinými proměnnými, které nás odlišují. Centrální Rasa je někdy známa jako bohové tvůrci, kteří vyvinuli prvotní matrice lidských druhů a potom je ve spolupráci s Nositeli Života zaseli do galaxií, když vesmír expandoval. Každý ze sedmi supervesmírů má prostřednictvím Centrální Rasy jiný účel a vztah s centrálním vesmírem. Ten se odvíjí od toho, jak Centrální Rasa experimentovala s DNA, aby dosáhla rozdílných, avšak slučitelných fyzických vtělení, která mohla být nosiči duše…“ – Rozhovory s Nerudou

Poznámka: prostřednictvím Centrální Rasy je nesmysl. Správně je prostřednictvím úrovně nestvořené Stvořitelky (což se jako singulární bytost pouze jeví). Tato inteligence mimo jiné existuje v Centrálním Vesmíru jako projevená Matka Bohyně & Dračí Architekti v jednom a ve vnitřních dimenzích (Říši Kvant) jako Dvourozměrňáci.

 

„…Takže sedm „super-domén“ (SD), neboli „super-vesmírů“ lze rozdělit do následujících kvalit:

1. SD Prime – Kauzální povahy

2. SD Myšlenkové povahy

3. SD Unisonické povahy

4. SD Logomorfické povahy

5. SD Syntonicko – Difúzní povahy

6. SD Kvantového potenciálu

7. SD Čtyřrozměrové časoprostorové povahy

Těchto „sedm super-domén“/“super-vesmírů“ tvoří dohromady strukturu, kterou fyzikové „Skupiny Živé Fyziky“ nazývají „Unum“…“ – „TVŮRCI KŘÍDEL“ – O TOM, CO MOŽNÁ NEVÍTE (26)

Poznámka: superdoména a supervesmír ovšem není totéž.

 

Pojetí sedmi superdomén se mi hodně líbí. Souvisí to s (aplikovaným) režimem superpozice potenciálu všemožnosti a jeho vlastnostmi, s onou tajuplnou „živostí živého“.

 

Fyzika neexistuje bez matematiky (virtuální částice → imaginární jednotka).

 

„…Pravděpodobně nemůže existovat nic dokonalejšího nežli Magická kybernetická síť, plynule koexistující s Univerzálním řádem Přírody. Obojí reflektuje Matematickou dimenzi, přičemž slovo „matematika“ obsahuje dvojitou matku jako EIpole.

(…) Matematická dimenze neboli DvojMatka/EIpole (energie & informace – imaginace – iluze) existuje jako Říše iluzí (Maya, Hyperprostor). Základní pohybový charakter elementu DvojMatky se projevuje jako vír – vortex, což si lze představit jako dvojitou spirálu (odtud dále éterická – virtuální – genetická dvojšroubovice). Vztah mezi spirálami existuje jako dvojitý klid, potažmo třetí specifická spirála. To celé se projevuje jako orb…“

 

Fyzika a matematika ukazují na Matku Přírodu.

 

„…Nejen Říše Lidí s jejím slavným rozumem, veškerá slavná Duchovní Říše (Říše Prasvětla) by měla otevřít oči a uvědomit si své skutečné místo v Uspořádání Světa. Už jen srovnání směšné „moci“ pánů tvorstva s Přírodními Živly a Kosmickými Silami vypovídá o všem…“ – Sedm živlů Matky Přírody

Uvědomíme-li si, že nejvyšší potenciál mají síla Lásky a pohádkové Peklo jako reflexní fantazie a že struktury se organizují podobně jako Knihy v knize nebo Knihovny, přičemž princip samoorganizace/samoregulace funguje jako tekutý (nemechanický) Stroj – to, co nám umožňuje prožívat příběhy Života, lze charakterizovat jako snový nebo pohádkový Pekloknihostroj.

Lidé se tématům jako Zlo, Peklo či Stroj vyhýbají. Jako kdyby už jen vyřčením pouhého slova jim někdo něco chtěl udělat. Je to přesně naopak. Je nutné hovořit o všem otevřeně.

 

„…Studna pekel podporuje a způsobuje pouze přirozené, svobodné, zdravé, dobré věci, jakkoliv – zdánlivě paradoxně – nijak nepopírá existenci nevyjádřeného, abstraktního Zla. Jinak by to byla utopie a například by vůbec nemohl existovat smysl pro humor.

 

Původní přírodní či kosmický nebo duchovní systém vnímám jako něco, co se obousměrně blíží něčemu, co lze popsat jako dvourozměrný Pekloknihostroj.

Není to ale tak, jak to může na první pohled vypadat; jedná se o tekuté, neautonomní mechanizmy, které pouze reagují na duchovní a mentální (dohromady magickou) energii. Nejsou to žádná ozubená soukolí ani umělá inteligence. Přesto, kdyby to bylo dvourozměrné (jako v kresleném filmu), tak by to skutečně bylo nějaké počítačové monstrum.

Je ale lepší tyto věci nechat být (a kdovíjak to je, že? třeba to není vůbec nijak). Podobné věci zeslabují SÍLU, upozaďují bezprostřední Život.

Je lepší mluvit o Pekelné knihovně a úplně nejjednodušším přístupem je Láska pekelná.

 

S Knihovnou souvisí energetická centra – čakry.

S Láskou souvisí Hadí síla.

Vše je fantasticky světlo-temné, jakkoliv čistá energie sama o sobě nikdy temná není a jedná se o Duchovní Prasvětlo, Tekuté Živé Světlo či Oheň…“

 

„…Pouze dva fenomény mají potenciál dosáhnout nejzazší hranice. Kvalitativně to je pravá Láska, kvantitativně pravé Zlo.

To první lze nekonečně rozdávat i přijímat a nikdy se to nevyčerpá. To druhé si dělá, co chce; kdyby se to ale chovalo jen jako Zlo, nikdo by nenaletěl, tudíž to pracuje i s neutrální a pozitivní polaritou (lže to).

Láska a Zlo v superpozici, jako neinteraktivní „dva v jednom“, v interaktivní rovině existují jako extatická Blaženost (Štěstí) a fantastická Temnohra (Umění) v jednom – tudíž pravé Zlo je nerealizovaným fantasy Zlem. Onen výsledek lze označit jako fantastické Dæmonium nebo fenomén SATAN…“

 

Pokud jde o akčně-reakční, strukturní možnosti, včetně například různých dobrodružství spojených s temnotou, záhadami a erotičnem – i když se toho sám neúčastní a není o něm věděno (a není to ani záhodno), veškeré související příběhy zprostředkovává a pořádá Anorganický Stroj (nedílnou součástí fungování jsou v nebytostném smyslu morfická, torzní pole, v bytostném aurická knihovna a v obojím hyperdimenzionální metadatacentra; to vše propojuje kosmický éter a kosmický dech života).

 

/4/

SEDM SUPERDOMÉN

  • je v superpozici
  • je zaměnitelných
  • je propojeno kvantovými strunami (hyperprostorově i časoprostorově)
  • vytváří nevyčerpatelnou základnu možností
  • 7 binárně je 111, což jsou opticky 3 jedničky & 3x7x37=777=Absolutno (rozhraní vlnové funkce)

 

3×7 je součet čísel na hrací kostce.

Střed krychle plus stěny dá součet 7, plus vrcholy dá 9, plus hrany dá 13.

13×13=169, 961=31×31 → Antikrychle Života (aby váha byla položená na Kouli – hyperženském principu, který potenciálně zahrnuje mužský i ženský princip).

 

⓭ VERZE ŽIVOT:STROJ ⑬

QBorgɅská krychle.

Počítačový komiks.

Fenomén SATAN.

Vše, co se děje ze druhé strany zrcadla Matematické dimenze, tvoří v dotyčné dimenzi Studnu pekel (Hell Well). Ta je skrytá v relaci 7:9=0,777777… 7×9=63 ukazuje na „šestky tři“ + 1 (pozorovatel).

 

♋ VERZE STROJ:ŽIVOT ♋

Borgská krychle.

Technokratická rakovina.

SAT/ELITY SAT/URNA.

Není započten fraktální střed, což je jako když tělo nemá srdce.

6:9=0,666666…

 

„…Svobodná verze „MAYA Stvořitelka/organická Mysl → Stříbro → 961 → implementace“ se pojí s dvojzrcadlem růžová:zelená. Predátorská verze „HYDRA TransStvořitel/anorganická Mysl → Rtuť → 960 → implantace, transplantace“ se pojí se zrcadly červená:modrá (falešné dole) & bílá:žlutá (falešné nahoře)…“

 

KOSMICKÝ SATANIZMUS

„…Superpozice potenciálu všemožnosti, 0 uvnitř/vedle 1, lze zapsat jako SAI’TN/N’T YES (not yes, ano ne zrcadlově), což je neurčitý výchozí stav nevyjádřené úplnosti (SAINT), fungující jako rozhraní vlnové funkce (dualita vlny a částice).

Určením (zaměřením pozornosti) se tento stav mění v princip vlnové interference, což lze zapsat jako SAY 10 (SAY TEN). Tento princip funguje jako „sluneční rádio“, jehož vysílání se skládá jak ve specifické vlnové, tak částicové útvary.

Určení rovněž znamená vytvoření zdrojového pole, jež lze přirovnat ke zřídlu nebo lůnu a jelikož samo o sobě toto pole má charakter „uvnitř“ a je v neprojeveném, potenciálním klidu, což jsou neutrální ženské, potenciálně obojetné vlastnosti, toto pole v bytostném smyslu má charakter kosmické Pramatky či Stvořitelky a potenciálně to je libovolně vysílané Já, potažmo jsme to My sami. To lze zapsat jako TA NÁS (kde Ta=Ona=Entita a zároveň To=Id v množném čísle).

Takto vše funguje na počátku, kdy má realita charakter efemérních iluzí, což je dáno její in-in-divi-non-duální povahou. Aby nějaká iluze, včetně in-divi-duální bytosti, setrvala v rámci svého vlastního (v univerzálním smyslu fázově uzamčeného) časoprostoru, je vytvořen speciální Klíč. Uvědomme si ovšem, z čeho je vytvořen (SAI’TN=SAINT=SAY 10=TA NÁS)…“

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE