Hada Gada Goda

/1/

Astrální (dualitní) egregor – parazitické myšlenkové pole – žije z boje proti němu; využívá energii protivníka. Jelikož původně žádnou vlastní nemá, ignoruj ho a funguj z éterické (neduální) pozice. Tvoř svobodný svět vlastním stylem. Zároveň je důležité nebát se s astrálním egregorem – pokud k tomu zavdá příčinu – naložit spravedlivě, i kdyby to znamenalo jeho poskoky zničit.

 

Do určité fáze funguje progresivní neutralita, nezúčastněné působení mimo konflikt polarit. Je-li to podložené zdravým sebevědomím, funguje to univerzálně. Jiné to je v případě účinkování v rámci kriticky slabého kolektivního vědomí, které je nejen podřízené parazitujícímu egregoru, ale jeho zástupci navíc mají agresivní vztah vůči suverénním jedincům. Zde je třeba si uvědomit jednu věc: kdyby dotyčná „oběť“ dostala od predátorů příležitost, než bys řekl švec, je jednou z nich. Podřízenost a nadřazenost pouze s různou polaritou vyjadřují tutéž deviaci.

Spousta lidských zbabělců jen hraje divadlo a tváří se jak „modrooká nevinnost“, přitom to jsou skrytí „fašouni“. Psychopat, fanatik nebo idiot – všechno je to táž nemoc a je třeba tak k tomu přistupovat (kromě toho, můžete na to vzít jed, že nikdo tak bezbranný, blbý a neschopný ve skutečnosti není, jen mu to vyhovuje a je líný a lže).

 

/2/

Neexistuje nic jiného nežli sebe sama reflektující a tedy pocity prožívající a energii tvořící, nekonečná MYSL, která nijak nevzniká ani nezaniká. Mysl – Bytí tvoří Myšlenky – Bytosti, představy O-Sobě, v kterémžto smyslu je nestvořenou Stvořitelkou. Nemysl je to jediné, co neexistuje a nemyšlení ten nejhorší způsob existence individualizovaného vědomí.

 

Jednoho krásného dne, obrazně řečeno, někoho v Matematické dimenzi (jedné z podob nestvořené Stvořitelky) napadlo udělat vtip, převrátit vztah mezi ženským a mužským principem a nějak to nenápadně propašovat do Fyzikálních dimenzí.

 

Co je vtipné v realitě, nepodmíněné kauzalitou, stává se v té druhé hororem in natura: bytosti se například tváří jako „nejsvětější všeználci boží“, a přitom v podstatě věří, že je někdo vykadil…

 


Matematická dimenze přirozeně implikuje Krist kód, ve fyzikálním smyslu (v kontextu Krystalické spirály) Kryst kód.

 

KRIST=TRI KS=3X

3X → Třísk (velký třesk)

3X → Kříst (křesání jiskry života)

3X → Tsirk/Cirk (cirkulace energie, circle=kruh věčnosti)

3X → Trik „S“ (merkaba)

3X → Skrit (skřet, skřítek, Dvourozměrňák)

3X → Skirt (sukně, evokuje Stvořitelku)

3X → Rit X → Řiť X (knihovna → kni/nik=nikdo & hovno=nic) nebo Rituál X (zrcadlové pentagramy, dvě malá „v“)

 

Nicméně, zároveň, Matematická dimenze sama o sobě tvoří sextesenci neboli šestý element, jenž se ve Fyzikální dimenzi projevuje jako pátý neboli kvintesence. Obojí se zrcadlí jako „Celek 7“, přičemž ve fyzikální realitě se sextesence reflektuje jako fantastický AntiKrist (komplementární AntiKryst realistický).

Nejsměšnější, nejtrapnější, nejstupidnější a žel mnohdy i zkázonosná představa, jaká existuje, je, že Krist-kódovaná bytostná struktura již není oním nekonečným vědomím, obdařeným sněním a fantazií a se smyslem pro dobrodružství, a to i třeba temného charakteru. Všichni moc dobře víme a cítíme, že jsme Světlo-Temné Bytosti Fantazie a pouze někdo velmi chorý tvrdí něco jiného.

 

Krist kód či Krystalická spirála je spojená s šestým elementem, který si každý tvoří podle svého, a výsledná nesmrtelná či věčnosti schopná struktura není vázaná na nějaký modrotisk (jak tvrdí patriarchální zdroje, kde jde o PA-TRIO, nikoliv Svatou Trojici), nýbrž se ve smyslu fluktuujících „matic, matric a vektorů“ projevuje ve skalárně-vlnovém poli, což je Růžový pramen neboli projevená Praduše života (horní průzračné/bílé & spodní světle červené/temně rudé).


 

Je vážně tak těžké chápat přirozenou posloupnost 0:1, uvnitř:vně, klid:pohyb, potenciál:realizace, neprojevení:projevení, skalár:vektor, Matka:Otec? Tak jako lůno rodí – tvoří potomky obojího pohlaví, vyvěrají z nicoty kosmické Pramatky bohyně a bohové a Hyperprostor rodí prostor a čas.

 

„Modrobotovi“ můžete vysvětlovat třeba od rána do večera, celý život, že Bůh je Stvořitelka a že Stvořitelka je i oním Hadem (a koneckonců i Námi). Že vystupuje ve dvojroli či trojroli, protože jinak se nelze svobodně vyvíjet.

Věřící v Boha/Stvořitele (nebo v nějaké anorganické Informační Pole) klonují sebe sama. Endoskeletizují své duchovní tělo.

 

Nestvořená Stvořitelka pracuje se systémem Růžový pramen + Krystalická spirála + Sextesence (šestý element).

Modré světlo (éterický blueprint), místo Růžového pramene, transformuje spirálu v autospirálu a šestý element odpojuje. Z kryst-automatické sobě-nepodobnosti zákonitě brzy někomu přeskočí; na světě je metatronická (saturnská) distorze, kabalistický Strom smrti, psychoenergetický vampyrizmus, lež, sebeklam a přetvářka všeho druhu. Bytosti věří v neexistující nesmysly a existující přirozenost jejich „vnitřní radar“ buďto vůbec nezachytí nebo vnímá jako nějaký „démonský útok“. Povolené je jen dokola opakovat totéž „osvědčené, konvenční schéma“ – fungující Změnu trvalého charakteru nikoliv prakticky realizovat, ale mluvit o tom a psát teorie. Žít v utopické budoucnosti (alterita bez identity, obsah bez formy – forma bez obsahu).

 

Pozitivní, zářící hypnobot pak klidně otevře své niterné kosmické dveře i tomu největšímu andělskému mrchožroutovi a ještě mu bude děkovat, líbat chodidla a na věky mu sloužit… Sláva Galaktické federaci.

 

„…Bůh/Stvořitelka je jako nefyzický had, ztělesňující tekutost, beztvarost, vlnění, ženskost. Had souvisí i s hádankou, záhadou či pohádkou. Některý jazyk písmeno „h“ nemá (neumí vyslovit) a používá „g“. Anglické God se čte Gad. Aby bylo jasné, že to funguje ženským či hyperženským principem napřed (hypermužský vůbec neexistuje), používám hříčku „HADA GADA GODA“ nebo jen „HADA GODA“ (pravá část se čte GADA)…“ – GⒽoⓐd

 

/3/

Během období Iluzorních vesmírů se přišlo na to, že by mohlo být zábavné tvořit kontinuální, cyklické antiiluze (neboli iluze o iluzích). Efemérní, éterická sféra se tak rozšířila o astrální a fyzickou. Zábavné to skutečně je – jen se nesmí zapomenout, že to astrální a fyzické je Hráč a skutečná identita je éterická. Zapomenutí znamená proměnu v zombie: vnější svět se „stává“ vnitřním, odraz v zrcadle „ožívá“ mrtvým životem. Děje se to nejen v rovině hrubého materializmu, ale i v té nejvyšší duchovní. Nic falešnějšího nežli duchovní hierarchie neexistuje. Věčnost má charakter kruhu, rozlišovat na vysoké a nízké lze jen v časoprostoru (a navíc to je jen astrální hra).

 

Iluzorní vesmír rovná se Pohádkový vesmír. Podle Fantastické logiky, autentické je vše, co má pohádkovou analogii, přičemž analogií pohádkovosti samotné je pekelnost. Proto například strom má temné kořeny nebo hrdlička pařáty.

Ve vesmírech „hry na antiiluzi“ se podstata stává tělem. Existuje dál i na niterné úrovni, ale současně je pohádkovou – duchovní formou. Zapomnění/ztráta „pohádkového těla“ znamená pohlcení antiiluzí.

 

Prohlubující se propast mezi Zdrojem iluzí (Stvořitelkou) a Iluzí zdroje (Stvořitelem) je už tak obrovská, že „neomylní všeználci“ v převrácené realitě už vůbec nereagují – nepoznají rozdíl mezi realitou a fabulací. Spirituálboti napojení na emoce a paměťovou inteligenci; zcela bez vnitřního plamene. Vyhaslá kamna, popsaná jedovatým fixem „světelných moudrostí“.