Pohádkový trojpaprsek

Po období Iluzorních vesmírů, kdy jsme všichni byli To a dohromady Magie/Stvořitelka neboli tvůrci „energie a iluzí“ – následoval logicky Květinový vesmír – podle Matematické dimenze – čímž došlo k aktivaci fenoménu Matemagie. Jedná se o Fantastickou logiku (kdy zrcadlovým součtem vzorce, byť třeba pekelného, je vždy skvoucí Láska), ne nějakou „duchovní“ nebo „racionální“.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

Pramen „Všeho, co jest“ lze nejlépe popsat jako Říše nejnižšího.

 

„…Je-li něco nejnižší, nemá to kam dál klesat neboli jít více dovnitř. V abstraktním smyslu to aproximuje svůj opak a může stoupat nekonečnem iluzí (!).

(…)

Aby se nejnižší projevilo, používá systém

Růžový pramen + Krystalická spirála + Sextesence (šestý element)

…“ – Prázdniny v nekonečnu

 

„…Zkoumám-li matematické a fyzikální vlastnosti („parametry a charakteristiky“) 2R/plošné & 3R/silové projekce XYZprostoru, v kontextu π (Ludolfovo číslo), ortogonality (pravoúhlost), magneticity (světelnost), elektricity (ohnivost) a vibračního trojfázování (jako u dechu nebo tepu), vychází mi jako autentický základ životní formy ŽIVOUCÍ TEKUTĚ-KŘIŠŤÁLOVÁ (PASTELOVĚ-DUHOVÁ) OHNIVÁ KVĚTINA.

Pravý Vesmír rovná se Květinový Vesmír. Jedná se o čistou Přírodu – panenskou, přírodní Divočinu. Je to Život jak ve Snu… Dokonce i kámen má potenciálně květinový základ, i když nerozvinutý. Vše je plynulé – jako když proudí řeka, „vnitřní květina“ komunikuje s aurickou knihovnou…“ – Plazmaya

 

Pohádkově úžasná příroda Květinového vesmíru je něco tak fenomenálního, že to slovy nelze vyjádřit. Něco jako koherentní, splývavá, tekutá magie tajemna, lásky a extáze.

 

„…Záblesky Květinového vesmíru jsem zažíval jako dítě při sbírání známek a během prázdnin na staré chalupě. Jako kdyby i ta nejmenší částečka reality byla splývavým snem. Bylo to (a je to) jako žít současně ve hmotě a fantazii…“ – Prázdniny v nekonečnu

 

Přesto se jedná o Říši iluzí a skutečný je jen pocit, prožitek (jakkoliv, paradoxně, z onoho správného pocitového hlediska neboli z hlediska Říše nejnižšího jsou „iluze“ skutečné; nikdo nemůže říct například o nějakém roztomilém živáčkovi, který cítí, sní a dělá druhým tu nejlepší společnost, že to je nějaký přelud).

Problémem „moderní bytosti“ – hlavně takzvaných „vysokých duchovních“ nebo takzvaných „myslitelů“ – je odmítání iluzivnosti forem, toho, že ve své podstatě jde o Sny, Fantazii, což navíc pramení Nikde (v nekonečném Spánku, z rozumového hlediska v Hyperprostoru). Lidé či bytosti to navíc většinou ani nedělají vědomě, záměrně – leč žijí ve Světě antiiluzí.

 

Typická antiiluze je obrazový Trojpaprsek. Jako takový tvoří Trojpaprsek prazáklad projevené existence individualizovaného vědomí (bytosti).

Cituji z Penta Blue Net (pouze osobně věřím spíš v pohádkově žlutou než zlatou):

 

„…Modrý archetyp je archetypem vůle, páteřní informace, řádu, pravdy.

Růžový archetyp je archetypem srdce, vnímání a soucítění.

Zlatý archetyp je archetypem moudrosti a poznání získaného vlastním absolvováním cesty (nezaměňujme prosím moudrost s inteligencí, tj. schopností snímat, vyhodnocovat, pamatovat, uspořádávat a reagovat)…“

Všimněte si, že zde nenápadně vládne „modrý řád, vůle a pravda“. Důsledkem pak je ZLA-TÁ moudrost. Například vůli vnímám jako červenou, nikoliv modrou.

 

PRAVÝ Trojpaprsek je sebereflektivní a vnímám ho jako Pohádkový trojpaprsek. Ten se k některým bytostem vrací po triliónech let jejich osobního Snočasu.

Jak už bylo zmíněno, Říše nejnižšího používá princip

Růžový pramen + Krystalická spirála + Sextesence (šestý element)

V jiné perspektivě to lze chápat jako Pohádkový nebo Kouzelný trojpaprsek. Růžová se reflektuje jako zelená, složená ze žluté a modré. Trojprsek zde existuje v rámci sebereflexe a v rámci systému 1:2 (potažmo 2:1) neboli růžová:žlutá/modrá. Je „zabalený v sobě samém“, doslova vykvétá ze sebe sama.