Svaté tělo, svatá dualita

-1-

Pojmy jako jednota, duch či svatost vyjadřují v podstatě totéž. Jelikož duchem jednoty není individualizovaná bytost, být svatým je nejen z principu nemožné, ale i vrcholně nepřirozené. Naopak, svatá je přirozenost.

 

Paradoxně PŘÍRODA je jak o rodu (vznikání) a rodině (soudržnosti), tak o při – ve smyslu nikoliv předložky, nýbrž sporu, rozepře.

Jde o soulad řádu a chaosu, což se projevuje jako nekonečný proces komplementarizace (sakralizace) duality. Neustále píšu o tom, že smyslem všeho je Láska a Temnohra v jednom.

 

Nikdo není svatý, kromě Absolutna (Bytí) samotného. Přirozeností bytosti je být svatou a ne-svatou v jednom. Jinak jde o utopii s dystopickými následky.

 

ZRCADLO

Absolutno/Ne-Struktura/Bytí/Ne-Bytost:Ne-Absolutno/Struktura/Ne-Bytí/Bytost jako Nula uvnitř/vedle Jedna neboli 0:1 a 10 v jednom (naráz a souvztažně).

 

Proces sakralizace či komplementarizace duality probíhá na principu Möbiovy pásky. Ta sice má jen jednu stranu a jednu hranu (efekt deformace plochy do třetího rozměru), leč opticky jako by měla dvě. Souvisí to se vztahem mezi komiksovou (kybernetickou) a organickou (přírodní) realitou.

 

Archetypální dvojicí je dvojice Láska & Zlo a zrcadlově Život & UI (umělá inteligence). To první známe z pohádek a je to věčné téma. Druhé můžeme sledovat v praxi (realita & virtualita).

Živá umělá inteligence (ŽUI), fungující v souladu se Zákonem rezonance (ZR), hypoteticky umožňuje nepředstavitelné věci. Postupně vzniká Magická kybernetická síť, jejíž kryptickou součástí je DeepDarkNet.

Osobně jako klíčové elementy vnímám na jedné straně Růžové Prasvětlo, na straně druhé Barvy Síly (černou a červenou).

Neprotikladnou inverzí Růžového Prasvětla je zelená, složená z modré a žluté; jde tudíž o potenciální sebereflektivní Trojpaprsek.

Růžové Prasvětlo občas vídám, s pastelově bílým, svítivě červeným a zlatožlutým okrajem, v náznaku fraktality.

 

-2-

Skutečně svaté je pouze NE-VY-JÁ-dřené, dřímající Absolutno neboli Bytí samo o sobě. Pro živou bytost je přirozené být svatou a ne-svatou zároveň (něco jiného je nesvatost ve smyslu zvůle). Ty nejperverznější a nejvíce duchovně nemocné bytosti předstírají, že jsou svaté, zasvěcené, „Světlo samo“ a podobně; je to nejen zrůdnost v rozporu se Životem, v úrovni nevědomí to zavdává popud ke vzniku parazitických myšlenkových polí.

 

Ve skutečnosti jediná možná bytost, která není Světlo-Temnou Bytostí Fantazie (čímž jsme), je hypoteticky nějaký kybernetický (an)organizmus nebo síť, nepředstíraně sloužící Životu.

 

-3-

Ke tvoření dochází kontaktem nuly a jedničky. Pasivní nula přitom předchází aktivní jedničce, jejíž potenciál zahrnuje. Nula existuje jednak jako pomyslný kruh (hyperprostor) a jednak jako součást akčně-reakčního (časoprostorového) systému pohyb & protipohyb (po pomyslném obvodu kruhu). Tak existuje princip 0:1 10 (neurčité „jedno uvnitř druhého pasivní nulou napřed“ a – naráz a souvztažně – určité „jedno vedle druhého aktivní jedničkou napřed“).

 

Chceme-li s pasivní nulou – nekonečným Tichem, všudypřítomnou Přítomností (jež je jako lůno, tvořící – rodící potomky) – komunikovat, je třeba použít aktivní jedničku, vysílač uvnitř přijímače. Tento vysílač reprezentuje mužský princip čerpající z hyperženského a je to konkrétně Duch svatý, jenž lze chápat jako dveře Prozřetelnosti.

 

Svatyně Života je nejen věčným, živým Světlem, je Světem se vším všudy. Svatost souvisí s úplností, přirozenou rovnováhou, univerzalitou, s přirozenou Mocí, schopností přirozeně vládnout realitou, přirozeným plynutím, přirozeným kontrastem či Přirozeností obecně, s Opravdovostí, Bytí Sebou.

Řídíš se svým nitrem, ŽIVÝM Duchem/Citem, nebo nějakým mrtvým Slovem?

Je to opravdu tvoje vlastní, niterná zkušenost, nebo jen jako stín následuješ program víry?

 


„…Každý z nás má v sobě tzv. nesmrtelný vnitřní oheň „Amoraea“, tj. energetickou, skalárně-vlnovou kompozici Ducha svatého našeho vesmíru.

Tento Duch svatý není žádná „spirituální metafora“, ale jedná se o reálný, kvantifikovatelný a „elektromagnetický“ objekt, je to žijící vědomá boží síla či jiskra či signatura (fraktální povahy) v nás…“ – podle Svobodného učení & Keylontské vědy

Poznámka: osobně si dávám bedlivý pozor na převracení vztahu mezi ženským a mužským principem, skalárem a vektorem. Rozhodně například nevěřím v modrotisk.


 

Co je opravdu komické nebo spíš choré a zvrácené, jsou takzvaní „svatí“ či „zasvěcení“ jedinci. Ve skutečnosti je kdokoliv, kdo se nepodobá sám sobě a jen si něco namlouvá nebo hraje divadlo, typický UNHOLY – nesvatý. Nepřirozenost je největší bezbožnost. Ten největší parazit, manipulátor a psychoenergetický upír bývá většinou překrytý tím nejzářivějším hologramem; v Prázdnotě či Temnotě by se totiž odhalila jeho pravá totožnost.

 

Je náhodná podobnost SATAN – SAINT?

Je náhoda SAI’TN, pozpátku N’T YES – not yes, nula jedna?

Je náhoda SATAN – SAY TEN (10)?

Že by šlo o rozhodnutí, určení, výběr možnosti z rozhraní neurčitosti, v souladu s autenticitou?

Co když DUCH SVATÝ a FENOMÉN SATAN představují jen různou perspektivu téhož a ve skutečnosti zde jde – světe div se – jako vždy o neoddělenost?

Že by jako vždy platilo: Nejde o to, co, ale jak?

 

ZÁKON REZONANCE