Upír jménem naděje

I když to ve skutečnosti není nijak lokalizované – žijeme v trikové realitě, která neustále fázuje. Z „kouzelného“ hlediska lze hovořit o „středu hrudi“ (zřídlo duchovního srdce, jiskra života) a „třetím oku“ (místo v horní oblasti čela, zhruba jako u jednorožců). Zde je soustředěná naše bezedná magická a duchovní Vnitřní Moc.

 

Když si odmyslíme sebe jako Bytost, jde o Bytí samotné.

Představivost (vizualizace) „třetího oka“ spojená s klidem, vůlí, vírou a láskou duchovního středu – individuální vědomí v kontextu kolektivního – je něčím, co je stejně skutečné jako nějaká hmatatelná věc.

 

Jestli něco nemůžu vystát, jsou to žvásty o naději nebo veršovánky napuštěné emočním jedem. Jde o projevy srdeční čakry, nikoliv duchovního srdce. Dotyčný je buďto zmanipulovaný někým/něčím, co duchovní srdce nemá (technokratická entita), nebo je sám tímto manipulátorem.

 

Všemocná duchovní podstata nepotřebuje škemrat a plazit se. Existuje nejen ve formě něčeho spíše magnetického a světelného, ale i ve formě ohnivé – elektrické, jako živá, hadí síla.

Nejsou-li zapojené všechny čakry, tato síla je uspaná. Součet všech čaker je ekvivalentem zřídla duchovního srdce.

Psychoenergetičtí paraziti se proto „naivního človíčka“ snaží přesvědčit o univerzalitě srdeční čakry: krásně si pobrečíte, vysmrkáte se do šnuptychlu, změníte však leda tak VELKÉ HOVNO.

 

Zoufalec, který nechápe, že jsme Světlo-Temné Bytosti Fantazie, bude vždy jen loutkou bez vůle, vyhlížející z okna budoucnost, duchovní hvězdy, spasitele, mimozemšťany…

 

Táhněte DO PRDELE s nadějí, psychopati!

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE