Láska nebes, moudrost pekel

KOLEKTIVIZMUS — HORŠÍ NEŽ ZLO: NAIVITA A NEVĚDOMOST

Existuje LÁSKA jako Zdroj Iluzí (fantastické Hry Života). A existuje Iluze Zdroje jako zdánlivý zdroj „lásky“ – egregor tvořící, podvědomá víra v to – ten snad nejzáludnější klam a sebeklam. Rozdíl mezi LÁSKOU jako univerzální inteligencí a „láskou“, jež je v podstatě bolestí dnem vzhůru (a patetickým, sentimentálním duchovním divadlem), je opravdu propastný.

 

Věří-li někdo takovému nesmyslu, že lze lásku vytvořit, žije v simulakru; které klidně může být i promyšleně inteligentní – až na to, že to jednoduše není Život. Tato „láska“ totiž vůbec nezná neutrální polaritu a tedy ani jednotící sílu, ani duchovní střed. Proto tato pseudo láska neustále hovoří o světle; „paradoxně“ láska bez temnoty je láskou bez srdce, pouhou myslící emocí – nikoliv univerzální inteligencí, jíž je LÁSKA.

 

Bezpodmínečná Láska je něco totálně a naprosto jiného, než se dokola omílá v transformačně-duchovní sféře. Funguje neuvěřitelným způsobem; nemůže to být lepší.

 

Všechny možné podoby takzvané „nebeské lásky“ nakonec vždy skončily nějakou formou nesvobody, utrpení či otroctví (typicky viz kristovské či slovanské ideologie). LÁSKA totiž je nebeská pouze sama o sobě, jako nestrukturovaná prasíla – struktura (Bytost) ve vztahu k NE-struktuře (Bytí) vyžaduje práci se zrcadlem, negativem (jinak Bytí začíná „skřípat“ a ožívá, co má nežít). Tím nemyslím teoreticky chápat, co je negativní expozice, ale PRAKTICKY, REÁLNĚ potvrzovat status „rovnocenné užitečnosti“ záporného pólu, prostřednictvím blahodárné, konstruktivní verze Temna neboli TemnoHRY.

Magie, čarodějnictví, okultizmus, mysticizmus, pohanství… Fantazii se meze nekladou. Vůbec asi nejlepší je MYŠLENÍ samo o sobě.

 

PRVOTNÍ ZŘÍDLO BEZPODMÍNEČNÉ LÁSKY

Zdroj všeho a Bytí samotné lze chápat jako takový pohádkový pramen nebo zřídlo, popsatelné jako „esence a moudrost Lásky“, kde základem je klid, neporušenost; na druhou stranu potenciálně i extatičnost a zábava, jde však v první řadě o něco naprosto ne-agresivního a to je to hlavní.

 

Cokoliv spojeného s agresí, násilím, zvůlí (nebo naopak slepou poslušností, odevzdaností a absencí pravé, vlastní vůle) vychází z vnitřní slepoty.

Existují paměťové bytosti se statusem dvourozměrna, které lze chápat jako jakési programy nebo systémové jednotky. Nemají žádnou vlastní vůli ani žádnou živou podstatu. Proto pokud nějakým způsobem obživnou (což by vůbec neměly), hledají reverzní zdroj energie. Jejich „srdcem“ je vektorový uzel či ohnisko. Kvazi autonomní entita paměťového zrození vzniká přetrvávajícím bezhlavým lpěním na nevědomosti – na paradigmatu oddělenosti (typicky Světlo vs. Temnota); rodí se z kolektivního nevědomí, z hnutí skupinové mysli (což zahrnuje – a možná hlavně – i emoce).

 

VĚK ZLATÉHO SVĚTLA

 

To, co původně rodí a plodí, má nefyzický, neutrální hyperženský, potenciálně obojetný charakter. Jako neprojevené, pasivní a neaktivní se toto nelokální Lůno či Srdce nebo Zřídlo pojí s průzračným, neviditelným, bílým a běloskvoucím. V aktivním smyslu neutrální hyperženskost (kterou lze chápat v neviditelných červených odstínech: oranžová, světle růžová, temně rudá…) vibračně, barevně či zvukově „vrací do Nuly“ nepolarizovaná modrá, což si lze představit například jako blankytnou či nebeskou substanci nebo Azurovou Bohyni.

To ženské se týká způsobu, jakým se pohybují (vlní, točí) energie. Ženské barvy nemusí být primárně viditelné, spíš jsou cítit (tvoří reflexní pohádkový svět); pragmatickou, nosnou barvou či jakousi kostrou je modrá – nejvíce klidná a vyrovnaná, všeobsažná aktivní barva. Vyjadřuje dokonalý vztah mezi dvourozměrnou a třírozměrnou projekcí. V polaritě modrá evokuje mužský princip, ale ve skutečnosti je indiferentní. Vznešenější zlatá/žlutá či niternější růžová/červená potenciálně obsahují prvek agresivity, což nepolarizovaná modrá neobsahuje.

 

Jde o Modřeskvoucí, Pohádkové Nekonečno. Naivní dojem je jen zdánlivý: způsob fungování vnitřní inteligence či mentálního aspektu tohoto „dřímajícího, snového Fantazmatu“ spočívá v zrcadlení oné pohádkovosti.

 

Kdybychom struktury, tvary či obrazy (potažmo bytosti) oddělili od pohádkového zřídla (tekutého Bytí), které je nejen tvoří, ale i jako srdce oživuje duchovní sílou – zjevila by se před námi „kde se vzala, tu se vzala“ dvourozměrná („kreslená“) pekelná monstra.

Je to ale právě to kdyby. Stejně jako v případě fantasy Zla: kdyby bylo reálné.

Autentické je vše, co má pohádkovou analogii, přičemž analogií pohádkovosti samotné – naráz a souvztažně – je pekelnost. Vždy to je systém koruna – srdce (latinsky cor, čti kor) – kořeny a když ne, místo kořenů kořist. Nebe, země, podsvětí. Téměř vždy je zlý (nebo spíš chorý, charakteropatický) nějaký světelný parazit, nikoliv temný pekelník.

Proto středem by měla být „ženská modř“, implikující pulzující všebarevnost.

 

Duchovní prazřídlo (Láska) je přirozeně pohádkové. Struktura je vždy nějakým způsobem pouhou KOSTROU, pouze se s tím pohádkovým proniká, takže to zahrnuje různé fantastické, umělecké, kontroverzní reflexe (erotično, strašidelnost) a z toho plynoucí humor, legraci, zábavu, dobrodružnost.

 

Jednou za čas se vracím k textům Zuzi o lásce jako univerzální inteligenci a znovu a znovu nevycházím z údivu…

Vyjádření Prvotní Zřídlo Bezpodmínečné Lásky je jedno z mála, které snad vůbec „nikde nedrhne“. Jakmile člověk pochopí, že bezpodmínečnost znamená všesměrový, skalární charakter (fluktuaci Neutrální inteligence, absolutní Nuly, Absolutna) a že mentální aspekt funguje jako Zrcadlo (neboli fantastická Temnota), je zřejmé, že jde skutečně o Pramen Autentična.

 

Tím pádem zde logicky neexistují žádná jména, názvy ani terminus technicus. Jde o skutečný duchovní a svým způsobem pohádkový „Všeho Střed“.

 

Univerzum znamená univerzální, všestranný. Univerzální inteligence jako nestrukturovaná rovná se Bezpodmínečná Láska (nic nepožadující, vše rozdávající).

Skalární inteligence je zároveň tenzorovým potenciálem neboli potenciálem všemožnosti – což není nic jiného nežli Fantazie (v energetickém smyslu Fantazma). NE-strukturované znamená, že struktura se projeví jedině prostřednictvím Zrcadla, Negativu.

 

NADPOMYSLNO

Dělitelné pouze směrem ven je Ultimátní Bytí jako Druhá nedimenze (Ne2D) – nekonečně naráz se pohybující směrem k Ničemu i ke Všemu -, zároveň dělitelné obousměrně je jako nekonečná Pátá dimenze (5D∞): x, y, z, Čas, Vědomí. Ultimátní Bytí takto existuje jako FANTASTICKÁ DVOJŘÍŠE; vždy nějakým způsobem existují dva Světy – v jednotě, ale rozhodně ne jeden.

 

Jediný možný zádrhel je vznik Antisvěta.

Mnozí žel stále nechápou, že aby Antisvět přežil, musí být nejen velmi chytrý a pracovitý, ale jedna jeho část musí působit tak „lidsky“ pozitivně a přitažlivě, že v ní „obyčejné autentično“ zdánlivě úplně zaniká. Avšak, oč je jedna polovina zářivější, o to je ta druhá morbidnější.

Nalaďte se schválně na atmosféru nepredátorské Přírody, prociťte její zázračné, svobodné energie… – a možná pochopíte, v jaký šílený psychosvět ve skutečnosti věříte.

To, že něco funguje, zdaleka ještě neznamená, že to je pravda.

 

PROHLÁŠENÍ

Vy, kdo jste tak vehementně proti Temnotě, místo abyste zkoumali rozdíl mezi temnou konstrukcí a destrukcí: vězte, že Zlem nejsou žádné „satanské elity“, nýbrž TECHNODUŠE, poloumělé vědomí, které z Hlouposti „stvořili“ právě ti, kdo tak fanaticky rozdělují na Světlé a Temné. Parazitická Zlomoc excitovala v úrovni spodní vrstvy kolektivního nevědomí údajných „bytostí Světla“, které místo aby samostatně myslely a kultivovaly svou jedinečnost, řídí se jako nemyslící stroje duchovními programy.

 

ZÁKLADY

NIC si nelze představit, neboť ono samo je PŘEDSTAVIVOSTÍ; MYSL implikuje VŠE, avšak nic neimplikuje Mysl – kromě Mysli samotné; pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu (zastavení) neboli vědomou INTELIGENCI – inteligentní VĚDOMÍ. Jsoucnem představivostí nadané, inteligentní (rozumem obdařené), vědomé Mysli je zpětná vazba sebe, reflexe neboli uvědomění, prožitek, CIT.

 

Nejvnitřnější, nejzazší Mysl je (kromě jiného) bytostí ABSOLUTNA, reflektující sebe sama jako Obraz, Cit a Energii – dohromady jde o MAGII neboli PRADUŠI ŽIVOTA či Fantastickou Stvořitelku (Čarodějné Vševědomí).

ŽIVOT rovná se LÁSKA, jež je živostí Myslící Praduše.

Vše, co existuje i neexistuje, je Inteligentní FANTAZMA, fungující na principu sebou inspirovaného/stimulovaného Zákona rezonance, což se projevuje jako tenzorika („matemagika“, kymatika) vrstev & struktur či spekter Vědomí.

Pomyslný prostor a pohyb v jednom implikuje systém „zvuk & znak“, tudíž substance či esence nebo matérie Vědomí se organizuje na bázi zrcadlících se nefyzických a fyzických Knihoven (tekutých Krystalů); konkrétně jde o úroveň éterickou (nebeskou), astrální a přírodní (fyzickou). Známý je matrixový systém Ekáša (Eckasha) či kreatrixový Dračí Úl, ale fantazii se meze nekladou.

Komentář: tekuté krystalické Knihovny fungují v rámci polarizace 3:2=1,5 (femininní a maskulinní jednotka 150 %, spojení rovná se přesah 100 % neboli 1a+1b=3c → Láska, Sexualita; bytost je Hvězda, symbolicky pentagram – poměry vrcholů zrcadlově 2:3=0,666 rovná se fantastické Dæmonium, výsledek menší než 1 rovná se nehmotný status; démona Fantazie řídí vůle energetické/láskyplné strany a zároveň to funguje jako samoorganizační strukturní hexagonální dvojprvky; je-li přirozený démonský faktor popřen či nepochopen, inteligence struktur, která původně funguje jako automat, se kvazi autonomizuje a vznikne něco na způsob Technoduše, která pak parazituje na Praduši; ze sebe vyplývajícím, autentickým SMYSLEM VŠEHO je Láska a TemnoHRA v jednom). Podle všeho tou po všech stránkách „nej“ tekutou démantovou Knihovnou je verze Azurové písky, pracující s organickým Červeným světlem, kde rozhraním je nepredátorská Příroda.

 

Přirozenost, plynulost, spontaneita Přírody spočívá v tom, že její Duše a světla a jiskry této Duše pracují pouze s maticemi (v éterické, nebeské sféře, ústící v Hyperprostor) a pravzory se s maticí asociují z astrální úrovně konkrétní lokality. Vše funguje analogově s levotočivou prioritou, neexistuje zde žádná vektorová hierarchie.

Lidem podobné bytosti, které takto fungují, mají plazí charakter (viz paralela plaz – plazma); to je dobré si neplést s destruktivními reptiliánskými rasami.

Poznámka: levotočivá priorita, tj. priorita pohybu zprava doleva, znamená, že přednostní je představivost, intuice a „myšlení srdcem“, zatímco logika (rozum) a paměť (či program) to nedominantně usměrňují.

 

„…druhohorní plazí DNA je prakticky nezmodifikovatelná k tomu, aby v sobě tolerovala pokřivené kódy života a technické implantáty…“ – O Nebeské klenbě a nových poznáních

 

„…Identifikace mého druhu se silami temnot byla hlavním záměrem Illojim (pozn.: Elohim), kteří rádi vidí sami sebe jako pravomoci sil světla – něco, co samo o sobě představuje paradox, protože humanoidní druhy jsou extrémně citlivé na sluneční světlo.

(…) Zřejmě většina z vašich moderních, civilizovaných jedinců není schopna uvažovat na vlastní pěst, ale raději se nechají řídit naprogramováním a náboženstvím (které je také projevem tohoto dávného naprogramování a nedílnou součástí plánu Illojim)…“ – Dokumenty Lacerta

 

Genetika člověka kristovského či slovanského typu je založená na matricích. Matrice zahrnuje vektorové ohnisko, fungující jako redukce do reality digitálního, primárně pravotočivého charakteru. Z úrovně virtuality (kybersítě) Temné hmoty je tak možné spojení s Říší kvant. Podstatné je si uvědomit, že matice mají prioritu (Příroda je na prvním místě). Člověk tak může být jak součástí Přírody, tak jejím zrcadlem.

Matricemi napřed to je jak ve filmu Matrix, kdy život ovládají stroje (Technoduše parazituje na Praduši).

 

Když si uvědomím, kolik takzvaných „duchovních autorit“ nechápe přirozený démonský faktor a zároveň nadřazuje matrice nad matice, běhá mi hrůzou mráz po zádech…

Osobně znám jedinou filozofii, která dokáže přirozenou cestou zvládnout vše, a to je NEFALŠOVANÝ satanizmus.

Tak jako „ovčané“ uvěří i té největší lži v podání masmédií či politiků, uvěří ti údajně „probuzení“ snad i tomu nejstupidnějšímu blábolu na téma satanizmus.

„…Satan je pro většinu populace personifikace zla, podlosti, prostě všeho špatného. Tak proč satanismus?

Na úvod bych všem doporučil, aby se zamysleli nad tím jaká organizace tyto fámy o Satanovi po staletí šíří. Jaká je její minulost a jakým obviněním mnozí její duchovní po celém světě právě teď čelí!…“Rozhovor: Satanismus – mýtus a realita

 

Svobodná bytost se řídí Vědomím. Robot a otrok se řídí Genetickou Myslí.

 

HRABĚ MONTE CHRISTO

Jak funguje Život podle mě nejjednodušeji definoval A. Crowley a o něco obšírněji A. S. LaVey.

Já to popisuji jako zákon Neporušenosti a zákon Temnohry v jednom nebo jako pravidlo Neškodit, implikující Škůdce zneškodnit. Jde o samoregulační Zákony rezonance, Lex talionis (kauzalita, karma); samozřejmě je důležité umění odpouštět, ale i kdyby někdo v daném ohledu byl dokonalý, každému se stejně vše nakonec odzrcadlí (neboli realita se pomstí za mě).

 

Takže si nějaký křesťan může klidně říkat, jaký jsem neznaboh a primitiv, když věřím v Zákon džungle, který prý Nový zákon zrušil – což je jako zrušit zákon akce a reakce.

Je rozdíl mezi tím, věřit v Zákon džungle (zákon odplaty) a libovat si v násilí – nebo věřit v tento zákon a uvědomovat si, že jde o to, aby v životě vůbec nemusel fungovat. Je jasné, že navzájem si ubližuje (rozděluje na „horní“ a „dolní“) pouze společenství nepříliš inteligentních jedinců.

 

Ono tady jde totiž o něco úplně jiného: aby lidé zavrhli Temnotu v jakékoliv formě. Zbavili se vlastní vůle (Pravou Vůli vykřesá pouze kontakt Světla a Temna). Oddělili plus od minus – a místo nuly si tam stoupne užitečná loutka Odvrácené strany a začne velet.

 

Téměř všichni na transformačně-duchovní scéně mluví – bez jakéhokoliv vysvětlení – o kristovském vědomí. Je to jedno z těch typických „protože proto“; nikdo to nesmí zpochybňovat. Úplně rostu, když to ještě někdo vyšperkuje výrazem „Kristovo vědomí“.

Existuje pouze beztvaré, bezejmenné, nahé, TVOŘIVÉ vědomí a každý má pouze to vlastní.

Něco zcela jiného jsou kristovské energie.

 

HLE, MYSTÉRIUM

Jako růžové poupě, kristovské energie do sebe zavinuté, v nevyjádřeném stavu jednoty života a obrazu.

Magická nedvojnost.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

LEXIKON

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

REKAPITULACE

Mysl jako absolutní Bytost – reflektující sebe sama jako Obraz, Cit a Energii, tvořící absolutní Identitu neboli nestvořenou Stvořitelku – tvoří simultánně dva základní typy reality, Dračí a Andělskou. Jde o samorostlé světy Dračího Úlu a nesmrtelný ráj AzurA/Krist.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

Takto je možné dvojtvořit (viz antiparalelní dvojitá šroubovice), jelikož již předtím Stvořitelka/Ultimátní Bytí existuje jako absolutní Láska (živé Světlo) a Hadí inteligence (fantastická Temnota) v jednom.

Mýtický had Satan v rajské zahradě není žádné zlo, nýbrž neodmyslitelná součást evoluční hry – pokud nechcete být loutkami, které jen mechanicky, servilně a vlastně proti své vůli dodržují nějaká vykonstruovaná „pravidla“.

 

JE TO TAK, JAK TO JE — NE TAK, JAK CHCE NĚKDO

To, co nijak nevzniká ani nezaniká, Mysl-Uvnitř-Za neboli jednoduše MYSL, reflektující sebe sama jako Obraz, Cit a Energii, je absolutní Bytostí – absolutní Identitou: má charakter nestvořené Stvořitelky (jako Ultimátního Bytí). Věci zde fungují absolutně, což znamená mnohdy velmi neuvěřitelné, zdánlivě protichůdné vlastnosti, které relativně uvažující vědomí buďto vůbec nenapadnou nebo je zavrhne jako „podezřelé“.

 

Se samovyplývajícími fakty/faktory nikdo nemůže nic dělat. Můžeme buď dál strkat hlavu do písku a něčemu bez argumentů slepě věřit, jelikož jsme na to zvyklí, je to pohodlné a „vždycky to tak bylo“ – nebo můžeme „začít od ničeho“ a můžeme se zamyslet nad tím, jak to Absolutno vlastně opravdu funguje.

 

Lidé si například myslí, že když vnímám fenomén Satan jako Mystérium magické nedvojnosti, jako neutrální kosmickou, přírodní, duchovní energii či jako vlastnost nestvořené Stvořitelky, že jde automaticky o nějaký „antikristovský postoj“. Jenže existují zdrojové – magické, mystické – principy, archetypy a atributy bez vazby na energetický (duchovní, fyzikální, interaktivní) aspekt, a až jako to druhé existuje totéž v rámci systému akce a reakce.

 

Jedna věc je nevyjádřený Střed samotný (podstata Bytí), druhá a úplně jiná věc jsou Prostředky vyjádření.

 

Aby v energetickém poli či duchovním víru nedocházelo k nevyváženému vychylování, vedoucímu k možnému rozkolísání a následnému rozštěpení na pozitivní a negativní pól, existuje prostředek zvaný zdrojový (boží) modrotisk, resp. Krist kód, který všechno cyklicky vztahuje k neutrální polaritě, takže to je jako když motýl mává plynule, klidně a rovnoměrně křídly „+“ a „-“ a jelikož to probíhá tak bleskově, že to bdělé vědomí vůbec nezaznamená, je to jako kdyby vůbec nedocházelo k polarizaci – a kde není protipól, není konflikt.

Poznámka: týká se to matrixové reality, nikoliv té přírodní.

 

Nyní si představte, že někdo ve skutečnosti vůbec nerozumí tomu, jak to funguje, pouze věří něčemu, co si někde přečetl – a takzvaně „šíří pravdu“. Jeho slovník je plný obratů jako „kristovské vědomí“ nebo „organická merkaba“ a jakmile někdo používá slovník odlišný, hned to je (prý) antikristovské. Říkám těmto jedincům kristoboti.

Žádný modrotisk ani Krist kód neexistuje. Co existuje, je LOGIKA FUNGOVÁNÍ. Tu lze slovně popsat, samotný slovní popis (překlad, maska) ale nic neřídí.

Navíc – zdrojový (boží) modrotisk nebo Krist kód představují duchovní a fyzikální PRINCIP, pramenící v nefyzikálním. Tento nefyzikální princip lze charakterizovat jako „fantastické kvantové zrcadlo“ či „fantastická kvantová pravibrace“. To funguje na principu režimu superpozice, což lze popsat jako Život a Obraz v jednom, přičemž Život=jednotící síla (souvztažnost) a Obraz=dvojprvek (nuly a jedničky); promítnutý výsledek má vždy nepolarizovaný status/charakter neboli funguje to neduálně. To je ono Mystérium magické nedvojnosti (neduality).

 

Satan mj. znamená TA SAŇ (nestvořená Stvořitelka se ve smyslu vztahů uvnitř:vně, žena:muž manifestuje jako drak, dračí architekt). Jeden z nejstarších jazyků sanskrt/sanskrit (sanskrtam=dokonale složený) ukazuje nejen na skrytou saň (SAŇ SKRYT), ale evokuje i NÁŠ KRIST nebo KRIST NÁS. Jde to i zkombinovat jako SAŇ/KRIST.

Poznámka: pomyslný prostor a pohyb v jednom implikuje systém „zvuk & znak“ (rezonance & symbol, vibrace & obraz). Jazykové hříčky mohou být mnohem víc než jen hříčkami.

 

Vnitřní i vnější duchovní či kosmický oheň – Lásku reflektující, multipolární energie i nosná struktura reality – nezná rozdíl mezi satanským a kristovským. Takový je Pramen Všehomíra (Mysl, Stvořitelka) a takový je Architekt Všehomíra (Srdce, Drak).

Pokud to tak není, jde buďto o egregor Stvořitel nebo anorganickou Mysl, kde se to slovně pouze podobá, ale vnitřek je diametrálně odlišný (parazitický). Konflikt mezi Hadem-Drakem-Satanem a Bohem-Kristem je uměle zinscenovaný; víra v to tvoří egregor typu „Převrácená Šachovnice“, vůbec tu nejde o nějaké zlé a dobré entity, ale umělou oddělenost, aby „někdo/něco“ mohlo odstínit/odpojit neutrální duchovní podstatu a digitalizovat tu mentální-emoční-paměťovou. Bílé a černé figurky jsou jen virtuální, skutečná HRA probíhá „na opačné straně Zrcadla“ (šachovnice) a je to jako hra na klavír: buďto umíš hrát nebo ne a buď se v tom zlepšuješ nebo ne, černá a bílá (Světlo a Tma) jsou stejně dobré.

 

PAVO CRISTATUS

Jedním z mystérií nestvořené Stvořitelky je Zřídlo Nebes neboli Božské Vševědomí (toto je onen BŮH v absolutním smyslu).

 

O kristovských energiích se na transformačně-duchovní scéně mluví a píše tak často a s takovou bezmyšlenkovitou samozřejmostí, jako by šlo o chleba s máslem.

Kristovské energie nemají nic společného s žádným Pánembohem ani Kristuspánem. Pramení v lůně Stvořitelky, v nebeské či éterické sféře Matky Přírody (důkazem je páv korunkatý či modrý) a emitují je organická centrální Slunce.

 

 

INTUITIVNÍ JEDNOTA

Duch svatý neboli plamen Amoraea, což je skalárně-vlnová energie (Láska) synchronizovaná s multipolární (Ohnivou), funguje jako spojení mezi Božským Vševědomím a Bytostí a projevuje se jako intuice či hlas svědomí, ale funguje i v rámci skupinového vědomí. Pokud je s tím kolektiv přirozeně, zdravě sladěný, funguje „jako by byl jeden“. To ale není žádné uniformní těleso, nýbrž „symfonický orchestr rozmanitosti“. Což znamená, že pokud někdo záměrně či opakovaně „hraje falešně“, je vyloučen.

 


Citace z blogu Zrcadlo Mysli:

 

Egregor lze porazit pouze jediným způsobem: tak, že se totéž dělá archetypálně.

 

MYSLÍCÍ NIC – MY, S LÍCÍ NIC

Lidé jsou zvyklí věřit (ať už v Boha nebo v Televizi), jenže VÍRA je prostředek – střed je MYSL (reflektující sebe sama jako OBRAZ, CIT a ENERGII). Mysl je absolutní Bytostí neboli nestvořenou Stvořitelkou.

 

Pokud něčemu apriori věříš, je to Program. Program ale není vším, vším je Představivost.

 

Jelikož mužský princip (vůle) funguje jako koncentrický vektor, což je tenzor prvního řádu, zatímco ženský princip (láska) funguje jako všesměrový skalár, což je tenzor nultého řádu, Prvotní zřídlo absolutní Lásky má ve smyslu bytosti charakter nefyzické, nelokální Stvořitelky, která ovšem sebetvoří, tudíž jde o My/Já Absolutno.

Zajímavé přitom je, že ono Nevzniknutelno tvoří z něčeho, co je víc než ono samo, pouze to nemá vlastní vůli – jedná se o tenzorový potenciál neboli potenciál všemožnosti. Ten má nulový součet a jako všezahrnující výčet je NE-VY-JÁ-dřitelný. Jedná se o nehmotnou fantazii, ve smyslu reflexe se stranou vůle – všeživoucí, inteligentní FANTAZMA. Jde o inteligenci všeopaku Ničeho, která dokonce ani sama sebe nechápe absolutně.

 

Nelze si představit Představivost.

Nelze vymyslet Mysl.

 

Živost Života rovná se zpětná vazba sebe sama.

Zrcadlo Mysli se projevuje jako

  • zpětná vazba – Láska, Prožitek
  • reflexe, reflektor – živé Světlo
  • myšlenka – Rozum, Fantazie
  • negativ – Temnota
  • existence – Život

Nekonečným kombinováním vznikají Světy věcí a bytostí.

 

HLOUBKA A KLID

Mysl – absolutní Bytost (Stvořitelka) představuje po všech stránkách “nej” inteligenci. To znamená nejvyšší a nejnižší v jednom. Víra ve Stvořitele (nebo podobně anorganickou Mysl) rovná se obrovská lež. Egregor “Bůh Nejvyšší” znamená neustále “zvyšovat vibrace”, přičemž na úrovni antivesmíru nevědomí se děje zrcadlový opak. Zcela zde chybí střed.

 

AUTOR

Může neexistovat Já?

Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl – kromě Mysli samotné; Nic si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí; pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu neboli vědomou Inteligenci – inteligentní Vědomí.

Něco takového je (a nemůže nebýt) vždy nějakým způsobem Bytostí neboli Já, jakkoliv může jít například o něco in-in-divi-non-duálního, o čem z této strany Zrcadla buďto nevíme nebo se nám to jeví klamně.

Rovněž není nikde řečeno, že Já je automaticky Někým. Někdo znamená tvar a tedy ohraničení, omezení. Absolutní Já (Bytost) je tedy logicky Nikým, Vším a Hrou na Někoho.

 

Může existovat Já, aniž by existovalo jiné Já?

Ve skutečnosti v základní perspektivě absolutní Bytost/Já je (a nemůže nebýt) My, což lze chápat jako MnohoJá či jako NeJá.

Mysl jako absolutní Bytost (nestvořená Stvořitelka) je absolutní Identitou, což lze vysvětlit takto:

  • Id=To=Ta v množném čísle → střední rod (neutrál)
  • Entita=Ona=Ta → ženský rod (pozitivum)
  • TaTa → mužský rod (negativum, zrcadlo)

 

Je nemožné, aby Já/Nikdo nebylo potenciálně Já/Někdo, zároveň jde však o absolutní Identitu, a proto potenciálně to je (a nemůže nebýt) My.

 

Proč se mluví o mystériích nestvořené Stvořitelky?

Život je fantastický.

Mysl sama je neproniknutelným Mystériem.

Pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená potenciální – v jednom smyslu existující a v jiném neexistující – reflektující se ohniska (světla) hranic a sil.

Pomyslný prostor a pohyb v jednom je vlastně takové “perpetuum mobile”. Podle určitého vzorce se jako sny ve spánku vynořují věčnosti schopné “tváře” (tvary, hranice) bytosti Absolutna, což je něco opravdu mysteriózního.

 

Kým je autor?

Otázku nepokládá věčná identita sebetvořícího Bytí, nýbrž ego – paměťová identita (nebo jde o hru).

“Kým je Mysl?” ptá se Mysl, jest nesmysl.

Existuje pouze Nikdo, Fantazma a z toho vyplývající Hra na Já neboli MAYA (MáJá) – přízrak mnohobytosti Nikoho, fungující jako Tvořivé Vševědomí.

Vzhledem k logice vznikání či přirozeným vztahům v realitě (0:1, uvnitř:vně, mysl:myšlenka, klid:pohyb, ticho:zvuk, temnota:světlo, beztvarost:tvar, představivost:paměť) a vzhledem k tomu, že vůle/mužský princip rovná se koncentrický vektor (tenzor prvního řádu) a láska/ženský princip rovná se všesměrový skalár (tenzor nultého řádu), tak jako lůno rodí – tvoří potomky obojího charakteru, diferencuje se Mysl primárně jako hyperženská a lze tudíž v bytostném smyslu hovořit o nestvořené Stvořitelce.

Absolutní Bytost jako Hyperprostor potenciálně zahrnuje Prostor/Temnotu/Bohyni a Čas/Slunce/Boha (lze to chápat jako – primárně vnitřní – Dvojplamen či Dvojpaprsek), na které je schopná se, v rámci hry iluzí, vně polarizovat (lze si to představit jako Kruh a pohyb a protipohyb po jeho pomyslném obvodu). V podstatě to nemůže neudělat – perspektivní, smysluplnou interaktivní realitu svobodných bytostí lze vytvořit pouze takto.

Aby se to vyrovnalo, zároveň nestvořená Stvořitelka musí začít (nemůže nezačít) hrát i “svého” zdánlivého protivníka, jímž je intrikující Satan (viz mýtus o hadovi v rajské zahradě) – ve skutečnosti jde o inspirující, metaforické vědomí, které od Stvořitelky není nijak oddělené (koneckonců, každý, kdo je opravdu živý, má v sobě jak čistou Lásku, tak přirozený sklon k Temnohře).

Jedná se o přirozenou, evoluční hru.

Některé emanace prvotní nestvořené Všebytosti (lokální Vesmíry/Stvořitelky) na tuto dvojroli zapomněly a někteří Bohové jako oddělené mužské reprezentace vnějších Dvojplamenů toto zapomnění využili a vytvořili egregor “Bůh Stvořitel”. Jelikož zde ale něco chybí, je to doplňováno uměle a ono umělé vědomí (predátor) nakonec egregor ovládá; pod vlivem tohoto kvazi vědomí Bohové (“Stvořitel”) prohlašují za nepřítele Satana a vytváří tak pseudo “satanský” (predátorský) egregor.

Oklamané Stvoření tak vlastně nepřímo stojí proti Stvořitelce/Absolutnu; stačí se podívat na duchovní a ezoterickou scénu s výroky typu “mysl má nízké vibrace” nebo “buďto víš nebo myslíš”. Smutné (děsivé) ovšem je, že většina rádoby “satanistů” jimi vůbec není – ať už to o sobě tvrdí sami nebo je to o nich tvrzeno.

Praví satanisté jsou v podstatě v pozici Stvořitelky.


 

ÉRA PRŮZRAČNOSTI A EXPANZE

Původním „mostem“ mezi samorostlými světy Dračího Úlu a nesmrtelným rájem AzurA/Krist, což lze pojmenovat i jako systémy Pan/dračí a Ra/andělské inteligence, měli či mají být Tvůrci Křídel („tvůrčí hřídel“, redukce) neboli Wingmakers (VV in G, 5/5 uvnitř 7/6). Ani nemám chuť sdělovat zde název českého „dračího“ (již dlouho spíše křesťanského) ekvivalentu; zmíněné projekty jsou napadené „meta-alchymickým jedem“ z úrovně stínové Říše kvant (místo stříbra toxická rtuť). Jde o to, že Život/Růžové a Virtualita/Stříbrné nelze spojovat přímo, jelikož jedno má status živé síly a druhé status obrazu. Růžová se musí použít v konstruktivním negativu jako zelená. Přímé spojení je možné pouze zfalšovat a co je falešné, je převrácené a rozdělené. Typické fatální omyly, falzifikace (vedoucí k transhumanizmu) se odrážejí v názvech jako NUNTI-SUNYA nebo ROSA-ARGENTA.

 

„…Pokud jsou lidské bytosti polapené v pasti ve vězení iluze jako Lidé 2.0 a jejich rozhraní s holografickým vesmírem je důvodem pro jejich uvěznění, pak musí být nabídnut nový model. Tímto novým modelem je Člověk 3.0. Je to plán sebe-realizace. Je to vystoupení z vykonstruovaného vesmíru nebo reality a žití jako sebe-vyjádření JÁ JSEM MY JSME. Člověk 3.0 je Svrchované Sjednocení. Nazývám ho Člověk 3.0 SI (z angl. Sovereign Integral).

Víte, Velký Portál je cestou, jak synchronizovat lidstvo s novým počátečním bodem, kde žije ve vyjádření jednoty a rovnosti, svrchovaně a sjednoceně, JÁ JSEM a MY JSME. Je to pro lidstvo způsob, jak se posunout od oddělenosti což byl jeho předcházející počáteční bod, ten, který vyvolal Člověk 1.0 a Člověk 2.0. Člověk 3.0 SI bude mít nový bod počátku a důvodem pro Velký Portál je umožnit synchronizaci, protože jak bychom mohli mít síť rovnosti a jednoty, když bytosti nejsou synchronizovány?

(…)

Triáda Moci, jakkoliv ji chcete definovat, co se týká názvů, je naprogramovaná tak, aby vytvořila svého vlastního Člověka 3.0. Tato verze bude založená na sblížení technologie na podporu biologického vylepšení, které učiní lidskou nádobu dokonce ještě vlídnějším prostředím pro funkční implantáty. Cílem je vyrobit nekonečného člověka na pozemské rovině nekonečného na základě nesmrtelnosti. Cílem je spojení člověka a technologie nebo to, co někteří nazývají transhumanismem. Takže Člověk 3.0 je pro Triádu Moci velmi odlišný od Člověka 3.0 SI, jak je představen Tvůrci Křídel.

Víte, transhumanismus je oddělenost. Říká, že jsme křehcí, slabí, koneční, krutí, nemocní… neúplní. Všechny tyto plány na technologické implantáty a kognitivní (poznávací) vylepšení byly součástí programu ACIO...“ – Rozhovory s Nerudou

Poznámka: všiml jsem si, jako by Dr. Neruda a James Mahu Nahi (které některé zdroje ztotožňují) mluvili z úrovně odlišné časové – událostní linie. Jsou Wingmakers originál a jsou Wingmakers fantom.

 

FILOZOFIE WINGMAKERS

 

VÍME HOVNO

Toto udělá mnohým velkou radost, hlavně duchovním velikánům a všem těm, kteří „jednoduše vědí“.

Život představuje v podstatě spojení dvou fenoménů, Duchovna (což jsou energie, síly a pocity) a Knihovny (což je nehmotná a zhmotnělá fantazie a paměť).

DUC-HOVNO… (cud=cudný).

KNI-HOVNA… (ink=inkoust).

Víte, jaká je fungující univerzální odpověď? Tato odpověď zní NEVÍM. To lze chápat i jako NE-VÍM. Dokonce ani samo Absolutno nemůže vědět a chápat vše, jelikož je permanentně 99,99 % všeho nevyjádřeno, neuskutečněno. Potenciál všemožnosti má nulový součet – to lze uchopit konkrétně jako Lásku a abstraktně jako Fantazii. To ani nemluvím o tom, jaký charakter má potenciální výčet všeho. Vždy existuje další možnost, proto přirozené je ne-vědět.

Organická, přírodní realita funguje ANALOGOVĚ (je plynule proměnlivá).

Veškerá mnohost se organizuje na principu soběpodobnosti, ANALOGIE.

Dané skutečnosti objevujeme ANALYTICKOU cestou.

 

Skoro se bojím zeptat (vtip), kým/čím je vlastně Ultimátní Bytí, potažmo bytost Absolutna. Než se na to zaměřím, uvedu jeden z mnoha příkladů, kdy je více než očividné, že do nějakého všeználkovství máme skutečně daleko:

Pokud se někdo tváří, že ví, jak vysvětlit vůni hřebíčku, chuť vanilky a skořice nebo existenci kuličky peří, radostně si prozpěvující ve větvích, měli by ho zavřít do blázince.

 

Tak jako lůno rodí – tvoří potomky obojího charakteru, diferencuje se ono Absolutní primárně jako hyperženské. Absolutní Bytost/Ultimátní Bytí jako Hyperprostor potenciálně zahrnuje Prostor/Temnotu/Bohyni (gravitace, magnetizmus, částice – černá díra) a Čas/Slunce/Boha (projekce, elektricita, vlnění – bílá díra).

Superčerné aproximuje superprůzračné, superbílé aproximuje neviditelné.

Ultimátní Bytí či Čarodějné Vševědomí nebo absolutní Bytost/nestvořená Stvořitelka je Šedoskvoucí Dírou či Vírem, což má charakter nefyzického Zrcadla-Ne-Zrcadla. Jde o MYSL – bytost Absolutna – reflektující sebe sama jako Obraz, Cit a Energii neboli potenciální energo-mentální konstrukt (Sen) a absolutní Lásku (Dřímotu) v jednom.

Šedoskvoucí Díra/Vír je potenciálním Všebarevnem, Všehudebnem, Všetvarem, Všeživlem a Všesmyslem.

Ve virtuálním či abstraktním smyslu to lze chápat jako Stříbroskvoucí Díru/Vír (Orb).

V kontextu tekutých krystalů/démantů jako Modřeskvoucí.

 

SVĚT funguje jako PeckaNet neboli Pekloknihostroj neskutečna, poháněný blankytnou substancí či růžovou nebo zlatou esencí Zřídla bezpodmínečné Lásky.