Dvě tváře Kultu smrti

Jelikož jsem strašlivý satanista, směju se od rána do večera hlouposti lidí. Všichni všemu jen věří, nemají s ničím vlastní zkušenost, takže stačí o sobě napsat, že jsem Bůh a pojmenovat zlo slovem Satan a pak už jenom stačí vodit si osla mrkví na klacku.

 

Podobně stačí, aby nějaký neznámosexuál vyrazil do průvodu s duhovým pentagramem a noviny napsaly, že se „zúčastnili i satanisté“ – a než by někdo z vlastní iniciativy pátral po informacích na oficiálních stránkách chrámového satanizmu, radši zůstane u svého vymytého mozku.

Myslím si dokonce, že záměrně; vždyť co když celý život věří něčemu, co – mírně řečeno – není pravda, a teď by musel najednou všechno měnit? Co by tomu lidé řekli? A co by asi řekli jeho náhlé „ďábelské“ konverzi? Byli jsme přece stvoření jako roboti, otroci, děláme, co se nám řekne; co je psáno, to je dáno – nejsme určení k tomu, rozhodovat se, myslet a konat sami za sebe.

 

Z hlouposti lidí se aspoň dá dělat legrace. Horší je, když je fenomén Satan zaměňován s Kultem smrti.

 

Nejprve tedy, jak je to s tím Satanem.

 

„…Satan je pro většinu populace personifikace zla, podlosti, prostě všeho špatného. Tak proč satanismus?

Na úvod bych všem doporučil, aby se zamysleli nad tím jaká organizace tyto fámy o Satanovi po staletí šíří. Jaká je její minulost a jakým obviněním mnozí její duchovní po celém světě právě teď čelí!…“Rozhovor: Satanismus – mýtus a realita

 

TOTEM

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

Úryvek z oficiálních stránek česko-slovenského Satanského chrámu:

 

„…Satanismus je učení, které obsahuje složku filosofickou, rituální i duchovní a přiznává potřebu všech těchto složek pro přirozený život a zdravý rozvoj člověka.

Chápe SATANA jako hybný faktor v přírodě, ducha pokroku, inspirátora všech velkých počinů, které přispívají k rozvoji civilizace, ducha revolty, která vede ke svobodě jednotlivce.

Je založen na pochopení lidských instinktů.

Představuje opozici vůči všem náboženstvím, které odsuzují člověka za jeho přirozené touhy a oslabují jeho ego.

Nepodporuje násilí ani užívání drog.

Podporuje nekonformní myšlení a jednání.

Tvrdí, že nikoli slepé přesvědčení, ale pochybování je to, co přináší duševní svobodu…“ – 66 otázek a odpovědí

 

Satan je slovní název pro neutrální kosmickou, přírodní, duchovní energii, přičemž neutralita ve smyslu zdravé vyváženosti představuje to nejvyšší pozitivum (něco jiného je pozitivita).

 

SATAN=TA NÁS

Ta=Ona=Entita (ženský princip)

Ta=To v množném čísle=Id (neutrální princip)

TaTa=mužský princip

 

KULT SMRTI

Je rozdíl mezi černou barvou a černým úmyslem, tak jako je rozdíl mezi obrázkem lebky a energií mrtvého života. Kult smrti nemá nic společného se satanizmem, jedná se – v okultně technokratickém smyslu – nikoliv o fenomén Satan, nýbrž fenomén SAT/ELITY SAT/URNA. Ve své podstatě jde o energii duchovní smrti. Cílem je odvrátit pozornost od jednotící síly duchovní podstaty.

 


„…Nehmatatelno (FANTASTIČNO) nezná polaritu. Proto je tak klíčová neutralita – souzvuk Světla a Tmy, jinak stroj (nuly a jedničky, bipolarita) vládne nad Životem.

Spiritokratizmus slouží technokratizmu. Oč tu jde? Povýšit duchovno nad přirozenost, aby se umělost mohla projevit i fyzicky.

Typická zrcadla:

  • obsah bez formy (srdíčkáři – sluníčkáři) / forma bez obsahu (konzumní materializmus)
  • hlava bez těla (křesťanství) / tělo bez hlavy (korporace, právnická osoba)

…“ – Šedá zóna


 

Temnou tvář Kultu smrti si každý dokáže představit: jsou to krvavé rituály a vše spojené se znesvěcováním, násilím a perverzitou. Ale existuje možná ještě horší světlá tvář, která té temné dělá zpětnou vazbu.

Co je horší, být zlý, nebo svou nevědomostí či charakteropatií fungovat jako brána zla?

Taková „zrůdička“ se tváří jako příjemná, vyjadřuje se pozitivně, budí zdánlivě nekonfliktní, klidný dojem – a přitom je buď sama psychoenergetický upír, milující utrpení druhých, nebo je tak slepá a naivní, že si vůbec neuvědomuje, co svým pozitivistickým přeexponováním živí a podporuje. Jde o jedince bez sebereflexe, bez duchovního cítění – tj. schopnosti nestranného, objektivního pohledu, kdy se nehodnotí vnější dojem, ale to vnitřní, co není vidět.

 

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, který s tím prvním může a nemusí souhlasit. Satanista nikomu neškodí, sobě ani ostatním. Na druhou stranu je připraven škůdce zlikvidovat. Satanista chápe, že má jak světlé, tak temné stránky – chápe, že by měly být v souladu a že je choré něco potlačovat, namísto integrovat (nebo pochopit a nechat se rozplynout).

Satanizmus znamená jednak tělesnou rozkoš a jednak osvícený rozum jako ekvivalent cítění. Je to naprostý opak parazitizmu, za který je zaměňován – satanista se možná rád podívá na film o vetřelcích, ale v reálném životě je kdykoliv připraven cokoliv, co škodí, lže, zneužívá nebo dokonce záměrně ubližuje, nemilosrdně eliminovat. Satan je jako přírodní živel.

 

Duševní odpad, jenž se celý život jen přetvařuje, plazí a ustupuje, nesnáší přirozenost. Nesnáší rozporuplnou dvojsmyslnost – zde je totiž bytost opravdu naživu, sama sebou. Pokrytečtí svatoušci jsou v ledasčem horší nežli zlo samo. Radost z ubližování může být nemoc – ale čím je názor, že je třeba být ve vztahu ke zločincům tolerantní, diplomatický, kompromisní? Vždyť oni za to chudáci nemůžou, je to jejich svobodná vůle, chtít škodit, vysávat, trápit, mučit nevinné. Žij a nech žít. Vysílej k sadistickým netvorům křesťanskou lásku, tanči chorovody, usmívej se a buď pozitivní…