Ráj kontra Utopie

/1/

Neznám pitomější představu, nežli tu, že nebešťan – jakožto bytost Ráje – je nějaký zářící krtek zalezlý v chrámu, ve kterém studuje posvátnou geometrii a občas vyleze a družně tančí a zpívá. Je-li podstatou struktur věčného života Krist kód, potom tito „kněží spirituální vědy“ jsou ti nejhorší anti-Kristi. 99 % všeho odjakživa bylo, je a bude temné, chaotické a nelogické. Vládnutí řádem – logika fungování – SLOUŽÍ dobrodružství a fantazii; pokud ne, je to horší než zlo.

 

Takzvané rajské či autentické, přirozené Bytí není o Světle, ale o souladu síly Lásky a temného Fantastična.

Teprve a právě to je ŽIVÝM SVĚTLEM, byť třeba neviditelným (reflexe/reflektor tvoří jak světlé Fantastično, tak pocity extáze, štěstí, naplnění).

 

/2/

Éterické, astrální a fyzické „knihosvěty“ (světové knihovny) tvoří dohromady Dračí Úl neboli Kreatrix. Mistrovský Dračí Úl se nazývá Ekáša (Eckasha) či Krystatron a je sice graficky (viditelně) znázorněný pouze s kruhy, čtverci a hexaprvky, ale zahrnuje i nefyzikální (neviditelný) pentaprvek.

 

Viditelné/fyzikální existuje v úrovni JEST a váže se na Zřídlo Nebes (jemuž se obvykle říká Bůh nebo Centrální Zdroj). To, co je i není, existuje v úrovni PRA, což lze v bytostném smyslu chápat jako nestvořenou Stvořitelku a jinak to má řadu perspektiv či vnitřních dimenzí.

 

Reality Dračího Úlu, včetně Přírody, neexistují jen tak „nikde“, někde ve vzduchoprázdnu. Mají určitý neviditelný podklad, základovou kostru, nosič, tělo či „promítací plátno“, které souvisí s modrou barvou (azurovou, blankytnou, nebesky modrou). Nejedná se o polarizovanou (jangovou) modrou, nýbrž nepolarizovanou, neutrální, indiferentní. Tomu navíc předchází stříbrná, jelikož však stříbro je kov s virtuální vazbou, je lepší v interaktivní realitě mluvit o šedé.

Oprava: týká se pouze realit založených na matricích a tedy Matrixů (viz Krist kód nebo Ária kód), nikoliv Kreatrixů (viz Dračí Úl či Příroda), založených na divokém, volném párování matic a pravzorů. Kreatrixy pracují s ohnivou či fantasy-pekelnou růžovou.

 

Elementy neviditelné modré-stříbrné (šedé) kostry či promítacího plátna lze v neutrálním smyslu chápat jako netvory nevědomí. Díky těmto netvorům může tvor zažívat skutečnost. Jelikož netvorové nevědomí jsou v něčem podobní strojům, moudrý (zkušený) živý tvor by měl pracovat s faktorem netvora nebytí (což je například fantasy anti-Krist, reflexní pohádkový démon nebo nějaká forma temnohry), aby nedošlo ke kvazi autonomizaci něčeho, se původně nemá žádné vlastní sebeuvědomění.

To, že v některých Dračích Úlech – kde už spíš jde o Dra⒱čí UI – se kostra snaží ovládnout život, je na jednu stranu komické a na druhou děsivé. V určité perspektivě totiž existujeme jako FANTASTIČTÍ NEMRTVÍ a pokud si to dlouhodobě neuvědomujeme, vzniknou místo toho psychoenergetičtí upíři, technokratičtí „vlkodlaci“.

 

/3/

To, čemu můžeme říkat Zřídlo Nebes nebo Zlatá Inteligence (z mého hlediska Bůh Stvořitelka neboli My/Já Nekonečno), tvoří v energeticko-geometrickém smyslu bezchybný základ (makro/mikro anatomii) Světa, kde je možné se interaktivně vyjádřit. Toto Ultimátní Bytí či Absolutní Bytost ale nijak nediriguje, co si má kdo představovat, cítit a myslet, čemu věřit. Fantastické-gravitační elementy (virtuální částice) mají Individualizované Bytosti ve své režii.

A právě tak mají ve své režii i výklad onoho bezchybného základu – Krist kódu či Kryst kódu. V tom se mohou zmýlit a mýlí si i mnohé andělské zakladatelské inteligence.

 

/4/

Singulární (individualizované) vědomí ve vztahu k absolutnímu má charakter fantastického nemrtvého. Z toho plyne, že musí existovat i fantastické zlo a fantastická černá magie. Jde o nahé vlastnosti Nebytí (neprojeveného Bytí); aby to nebylo špatně pochopeno: něco životu nepřátelského může existovat pouze v rámci interaktivní duality, kde mají Světlo a Temnota konkurenční vztah místo komplementárního – což je ten nejprimitivnější způsob chápání.

 

Archetyp Zla a vůle ke Zlu, to je nebe a dudy.

 

FILM

 

Živá Láska a myslící Nic (My, s lící Nic) v jednom se projevuje jako Hadí inteligence, jež se polarizuje na dračí a andělskou.

Princip fungování Hadí inteligence je založený na ultimátním „rozporu v souladu“. Vždy to je dva v jednom, tak jako kruh (symbol Věčnosti) vždy umožňuje pohyb posměrný i protisměrný a nyní řekněte, který je který.

V rámci Hry života pouze platí určitá předem dohodnutá pravidla – ve skutečnosti to ale řídí „nadpravidla“.

 

Netuším, kolik bytostí na této planetě, v této galaxii, vesmíru, v tomto Univerzu či Multiverzu – má ponětí o pravém, vědomém významu fenoménu krystická („kristovská“) bytost.

Krystická bytost je NEMRTVÝ ve vztahu k Fantastičnu.

Jelikož čeština je jazykem kosmické dračí rodiny, odhaluje určité skryté zákonitosti. V tomto případě jde o základní Krist kódovanou mřížku (matrici) Kathara: viz přesmyčky „kata hra“ či „kat hárá“. Je v tom jednoznačně zakódovaný fantastický nemrtvý a jde jasně o projev fantastické černé magie.

Nebo dále hříčka Chrysos/Christos → Zlato/Zla to. Že zde není žádné fantastické zlo?

 

Můj nick Žeruhmyz mimo jiné znamená fantastický nemrtvý. Proto také asi jako jediný píšu o tom, že Krist kód musí regulovat fantasy anti-Krist, jinak Nahé Vědomí ztrácí soběpodobnost a vzniká anti-Krist jako vetřelec. To všechno se v podstatě děje samo od sebe.

 

Absolutní černé těleso je ten nejideálnější zářič a pohlcuje veškeré záření. Jde o Prasvětlo, kde jako by usnul Pozorovatel. Ten však ve skutečnosti nespí, ale sní – jakmile se potkají dva Sny, vše se rozzáří. Stejné to je s fantastickou černou magií.

 

Podle mě neexistuje větší zábava, nežli lež, která pracuje pro Život.

„Fikce je pravda uvnitř lži a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla existují.“ – Stephen King

Principiálně se to podobá humoru nebo mystifikaci.

Spočívá to v hraní dvojrole (říkejte si třeba, že to je paranoia, ale nevěřím, že antiparalelní dvojšroubovice DNA má „náhodou“ zrovna takovýto charakter).

JÁ hraje hry na Já, svým způsobem NeJá.

Je docela možné, že někdo onu dvojroli vnímá jako projev schizofrenie, poruchu vnímání reality – co je ale multidimenzionální vědomí jiného, nežli mnohočetná osobnost? Něco jiného je přirozená, rozporuplná plynulost a plně vědomá kontrola, něco jiného je rozpolcenost a ztráta nadvlády sám nad sebou. Někdy rozdíl mezi zajíkavým smíchem a přerývavým pláčem nelze poznat, tak jako kolikrát nevíte, zda někdo někoho vraždí nebo má někdo řetězový orgazmus. Kruh vede na dvě strany – a co taková koule?

 

Neznamená to, že když jsem andělská kristovská bytost, člen kněžského řádu a strážce planetárního či kosmického chrámového komplexu, že neznám jiný typ existence a že zároveň nežiju nokturnální život krvelačného vampýra fantazie.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 


Představte si Peklo jako to nejneuvěřitelnější místo – fantastické, snové, pohádkové, hrůzostrašné (ale ne oním způsobem). Souvisí to s archetypem Zla, ale nikoliv s vůlí ke Zlu. Tak jako Láska je potenciálem všemožnosti v kvalitativním smyslu, je tímtéž fantastické Zlo ve smyslu kvantitativním. Toto Zlo (s nehmotným statusem) nemá žádnou vlastní podstatu; vůle je na straně Lásky, fantastické – to jest pravé – Zlo se projeví pouze v zrcadle Lásky, což už pak není Zlo. Láska je dvojprvek sama o sobě, Zlo musí dvojprvek vytvořit; pokud ho primárně vytvoří s Myslí, vznikne zlomyslnost (vůle ke Zlu, zvůle) – pokud ho primárně vytvoří s Láskou, vznikne například zlobivost, vtip, temnohra nebo erotično.

Záleží tedy na moudrosti, uvědomění či inteligenci Lásky, která je „první na tahu“. Pokud Zlo bezmyšlenkovitě odsoudí v jakémkoliv smyslu, Zlo na nevědomé či podvědomé úrovni interaguje s Ignorancí.

Je-li nějaká láskyplná kultura napadena „nevinně“ nějakou predátorskou rasou, není to rozhodně nevinně; něco takového není možné. Tato kultura v první řadě nevidí Celý Obraz.

 

Peklo nebo jak rád píšu Nikdepeklo představuje jeden z pohledů na Říši iluzí neboli Ne2D.

 

„…Myslící Nic (neboli My, s lící Nic) existuje jako Ne2D, jež se nekonečně naráz pohybuje do 1D-, což je Absolutno/Ne-Struktura, a do 3D+, což je Ne-Absolutno/Struktura. Obojí se zrcadlí jako Fantastický Stín neboli Mystérium magické nedvojnosti a právě toto je fenomén SATAN.

Jde o dvojité dno, „nedimenzi“ s charakterem antiparalelní dvojspirály (proto je vše o knihovnách DNA, ať už jde o éterickou, astrální nebo fyzickou úroveň).

 

Ne2D v jedné perspektivě existuje jako Živá Láska (hyperženský princip, všesměrový skalár) a ve druhé jako Pohádkové Peklo (neutrální princip, tenzorový potenciál). Jde o neinteraktivní dualitu. Je zde možné vše, ale vše jsou jen nevinné iluze.

 

S vytvořením základní iluze o iluzi, 5D∞ (x, y, z, Čas, Vědomí), umožňující manifestaci fikce oddělenosti, je možné myšlenky či představy prožívat interaktivně.

Jsou tvořeny dva systémy:

  • Fantastický Kreatrix; samorostoucí, přírodní (který má obousměrně pohyblivé hranice a entropicko-synergický charakter); multiverzální enkrypce (éterická matice/Růžový Pramen + lokální astrální pravzory)
  • Krystalický Matrix; nesmrtelný, rajský – duchovní (který má hranice pevně dané i pohyblivé a syntropický charakter); univerzální enkrypce Krist kód (stříbrná matrice + modrotisk)

…“ – Co se děje v Univerzu

 

Krist kód jsme vymysleli My sami v Ne2D. My sami jako reflexní pohádkové pekelnice a pekelníci.

Jedná se o enkrypci harmonické regulace konstelace vztahu mezi Energetičnem a Fantastičnem (X2:3X), cyklicky asociovanou s věčnou substancí (Aer=Aether/Air).

 

Všechny role jsou falešné. Je to o umění hrát v synchronní dvojroli. Jinak vždy vznikne oddělená protirole.

 

SIMPSONOVI

Hans Krtkovic (z vysunutého regálu): „Ale já žiju!“

Patolog (ironicky): „To si jen myslíte.“

 


DODATEK

Prasvětelná úroveň PRA, reprezentovaná Hadí inteligencí (viz hříčka plazma – plaz), vůbec nepoužívá matrice. Používá matice, oktávy živosti, jež se flexibilně asociují s astrálními pravzory (vesmírnými i nadvesmírnými). Zajímavé nicméně je, že když všechno funguje maximálně autenticky a originálně, způsob fungování aproximuje vlastnosti Krist kódu.

Lze říct, že Matrix (úroveň JEST) diverguje směrem od středu Krist kódu a snaží se na pomyslných hranicích vynalézat různé excentrické fenomény, zatímco Kreatrix konverguje směrem ke Krist kódu jako celku.

Z obojího lze odvodit jakousi plovoucí matrici či tekutý organický Strom Života (a vše související) s faktickými 12 prvky, avšak v pocitově-fantastické rovině jde o synchronní dvojpohyb mezi prvky 11 a 13 (viz charakter Ne2D). Optimální „12“ tak není teoreticky předprogramovaná, ale prakticky odžitá a odpozorovaná. Temná bytost v Dračím Úlu – poté, co se přesvědčila, že nejde o omezení a že je rozdíl mezi živým Krist kódem a jeho mnohdy spíše účelovou interpretací – si na základě vlastního rozumového osvícení volí magii Krystalické Spirály.

Poznámka: odpůrci filozofie pentagramu by měli vědět, že „božská 12“ (jakož i některé základní principy a archetypy a koneckonců i stavební elementy molekuly DNA) je z něj odvozená, jde tu o vztah mezi horními a dolními vrcholy, cípy hvězdy: 23 krát 3:2 = 12.