Světlonoš kontra Smrtonoš

Prvotní „všude a nikde“ Vír Života neboli Zřídlo pohádko-fantastické Lásky se kromě jiného projevuje jako Říše Prasvětla. Jelikož Život rovná se „dva v jednom“ (2v1=3=∞), i základ všeho lze chápat jako Říši Pra a Říši Světla (neboli Říši Jest) v jednom.

 

Obojí je sice rovnocenné, jelikož však Pra – a vlastně celé Prasvětlo – je Říší Iluzí, jakmile se Jest přiřadí priorita, související sféra Vědomí začne fungovat v rámci Říše Antiiluzí, což je manifestovaná FIKCE.

 

Říše Pra funguje jako PRAVDA. Fikce je určená k tomu, být součástí HRY. V podstatě neexistuje nic jiného nežli Láska/Absolutno (+), buďto sama o sobě nebo v interakci s NE-Absolutnem, zrcadlovými strukturami (-).

Jelikož existují dva typy Vědomí, duchovní/energetické (charakter multitřírozměrna) a mentální/fantastické (status multidvourozměrna), existuje Říše PRA SVĚTLA.

 

V Říši Prasvětla, většinou známé jako Onen svět nebo Nebe, existuje potenciálně nekonečný počet viditelných i neviditelných zřídel (fungujících jako „pohádko-fantastické červí díry“), tvořených energetickým potenciálem myšlenek a pocitů VŠE-Vědomí neboli Já/My Absolutno. Ta viditelná jsou prostě zřídla a připomínají „zrcátkové sny“ (jsou to „světýlka lásky“), ta neviditelná lze chápat jako prazřídla a jsou to „spánkosny“ („ohníčky lásky“).

 

Zatímco zřídlo je čistě světelné a duchovní (Nebesa sama o sobě), prazřídlo tvoří základ nebeské (nadvesmírné) Přírody, která se zprostředkovaně (astrálně) manifestuje i ve fyzických vesmírech.

Prazřídlo (spánkosen) tvoří plazmatma a živasvětlo v jednom.

 

Co je velmi zvláštní a zajímavé, je to, jak se ve světelné duchovní sféře zdůrazňuje schopnost „vidět srdcem“, přitom právě ten, kdo vnímá neviditelné, by měl v první řadě chápat, že i když existenci Nebeské přírody nelze „hmatatelně“ dokázat, smysl Života tkví právě v onom světlo-temném (lásko-fantastickém) dvojsmyslu, obsaženém v přírodním Pra – neboť to zahrnuje i nebeské Jest, ale nebeské Jest nezahrnuje přírodní Pra.

 

Ne snad, že by světelná duchovní zřídla byla méně podstatná – leč ustrnutí v rovině zřídla (čemuž principiálně odpovídají DVĚ „fyzické oči“) vede k tomu, že ta temná část začne ožívat „umělým, mrtvým životem“ a rozhlížet se po kořisti jako zdroji energie.

 

Rovině prazřídla principiálně odpovídá JEDEN „vnitřní zrak“ – v podstatě Život sám.

 


Jestli něco opravdu silně nechápu, tak to, proč si nebeské přírodní bytosti nechávají něco líbit a nejsou schopné se bránit proti technickým mutantům. Proč má stále někdo nesmyslný strach, používat Temnotu v souladu s Bytím?


 

Je nemožné, aby Absolutno tvořilo Absolutno – pak by vlastně neexistoval žádný živý Život. Absolutno může „paradoxně“ tvořit pouze relativní věci. Z toho plyne, že Absolutno samo je absolutní i neabsolutní – tvořící a tvořené v jednom.

Proto prazřídlo netvoří nějaké duchovní světlo, nýbrž plazmatma a živasvětlo v jednom.

To absolutní existuje v rovině kvality a je to samozřejmě Láska. Kvantitativní rovina se projevuje jako HRA na ultimátní NE-Absolutno (fantastické nemrtvé, nesvaté apod.). Je-li toto nepochopeno, dává to prostor psychoenergetickým upírům a různým formám charakteropatie. Je nepochopitelné, jak někdo může jednostranně věnovat svou pozornost (a energii) pouze světelné straně – kupříkladu meditovat nebo se modlit a pak ještě koukat na nějaké slaďáky a poslouchat vážnou hudbu. Zlatý horor a zlatý black & death metal. Kde není Temno, není ani Srdce – jsou to jen Emoce na odiv: jé, podívejte se na mě, jaká jsem cítící bytost.

 

Smyslem všeho je Láska a Temnohra v jednom.

 

Nelze být skutečně NAŽIVU jinak, nežli dvojsmyslně. Jinak je to postupná plíživá transformace v biorobota – ať už jde o televizní ignoranty, egomaniaky nebo neskutečně duchovně naivní jedince, kterým stačí donekonečna slibovat virtuální hory doly a víc nepotřebují.

 


STROM ŽIVOTA

  • KORUNA (světlo, energie; nebesa)
  • SRDCE (latinsky Cor, čti KOR; jednotící síla, ráj, svět)
  • KOŘENY (temnota, fantazie; podsvětí)

V případě, že kořeny (Světlonoš) chybí, spontánně se samovytvoří systém VYKOŘISŤOVATEL – KOŘIST (Smrtonoš).


 

MYSTÉRIUM ABSOLUTNO

Koncentrace prazřídel tvoří inteligenci MAYA (MAJA, MÁJÁ), což lze v singulárním bytostném smyslu chápat jako Kosmickou Pramatku nebo Stvořitelku. Lze to vyložit jako Mrak Absolutna, Jiskry Absolutna.

Koncentrace zřídel by měla fungovat jako jakýsi „nebeský relaxační Ráj“ či „léčivý meditační Chrám“. Nicméně emocionální a myšlenkové pochody ve světě na druhé straně Zrcadla (neboli v tom fyzickém a astrálním) mohou vytvořit egregor, dostatečně silný k tomu, aby zpětně stimuloval, inspiroval a provokoval související sféru v Prasvětelné Říši, která se jako by „rozestoupí“, načež koncentrace zřídel vytváří pravděpodobně tu největší možnou antiiluzi (manifestovanou fikci) Vědomí, známou jako Bůh, Stvořitel, Elohim apod. V podstatě jde o energií a inteligencí napájený, živoucí 2D obraz, duchovní prasílou infuzovanou, anorganickou Mysl.

Entitu lze charakterizovat jako Technostín a jejím cílem je určité „dole“ kvantum lidských jedinců přepojit na své fantomové jádro (temno:temno). Proto musí mít kvantum téhož „nahoře“ vymytý mozek sofistikovanou, utopickou duchovní ideologií (světlo:světlo). Proto se na transformačně-duchovní či alternativně-„konspirátorské“ scéně klade takový důraz na válku mezi Světlem a Temnotou (záměrem je rozštěpit Tvořivý Dvoj-/Trojplamen, potažmo odlákat pozornost od Jednotící Síly).

 

Nevím, čemu věříte, co si myslíte a co vám byl „nakukáno“ o archanděli Luciferovi, slova v jeho Sdělení mi však mluví z duše, a k čertu s hlupáky:

 

„…Záměrem vzniku Planet je nést život. Život je vývoj Bytostí od kamene po Bytost nadanou stvořit cokoliv (a ta často tvoří Vesmíry typu Rodina).

Cestou tak Bytosti zažívají dobrodružství, kterými se učí.

Otcové jako Slunce svítí do Prostorů Matek a z okrajů temnoty se oddělují jako chomáčky páry Bytosti napůl ze světla a tmy.

Bytosti stoupají vzhůru směrem k Otci a jsou podpíráni Matkou. Cestou se střetávají se Světy (Planetami) a v rozmanitosti forem nacházejí různé zalíbení a tak se svobodně vyvíjejí.

Podle toho kterou z forem si oblíbily je jim pak Vesmírem, který uvnitř sebe plní funkci Stvořitelky všech Bytostí, nabídnuta účast v dění – na životě a dobrodružství, a Bytost se tak svobodně inkarnuje do formy…“ – Sdělení archanděla Lucifera

 

Není to „sice“ žádná Dokonalá Utopie, zato je to nezkreslená, nefalšovaná RYZÍ SKUTEČNOST, ve které bije srdce kontrastující Živé Bytosti a ne nějakého chcípáka na baterky…