Mistři sebeklamu

/1/

Tvořivé vědomí – ať už tomu kdo říká, jak chce – tvoří jednak v úrovni podvědomí a převládajícího skupinového vědomí (Univerzální řád Přírody), jednak tvoří individualizace sebe sama. Tvořivé vědomí typu člověk ale nelze stvořit rovnou, neboť dosud nemá vlastní jedinečnou zkušenost, takže by to byl klon (stroj) a ne tvor. První lidské bytosti byly světelní „homunkulové“ („umělé“ duchovní bytosti).

 

Zde je třeba si něco vysvětlit. Potenciál všemožnosti se na úrovni kvality projevuje jako živá Láska a na úrovni kvantity jako multipolární energie neboli tekutý, živý Oheň. Oheň vyzařuje či zahrnuje vrstvu živého Světla. Dále obsahuje Prázdno/Temno a odtud pramenící Zvuk a nehmotné Fantastično (virtuální částice). Každé individualizované Tvořivé vědomí má svou jedinečnou signaturu (aspekt Zvuk, Hudba, což lze převést i do Barev; ne náhodou to souvisí se HROU). V rámci tohoto svého „podpisu“ (ID/entity) rozvíjí svou vlastní Knihovnu pamětí a fantazií (což souvisí s Aurou) a aktivuje Hadí sílu. Tím se z bytosti Světla vyvíjí v Ohnivou bytost.

 

Na transformačně-duchovní scéně se nemluví o ničem jiném nežli o Světle, bytostech Světla, vítězství Světla… Je to nejen zpátečnické, většina z toho je predátorská past. Entita kolektivního nevědomí (ať už přímo nebo v nějaké zpětnovazební mimozemské reprezentaci, nebo nějaká paměťová inteligence) tlačí lidstvo k onomu prvotnímu modelu – v podstatě šlo o bioroboty, kteří ale byli oživovaní z úrovně zdrojové duchovní podstaty. Lze to přirovnat k hypnóze (změněnému stavu vědomí). Po nějaké době interakce s prostředím se speciální duchovní mem rozplynul, splynul s beztvarým (individuálním Tvořivým vědomím) a bytost se „probudila“ a „stala se sama sebou“.

Něco zcela jiného, zcela opačného, je biorobot bez duše – bez srdce, s vymytým mozkem a technologickými implantáty, což se jistý typ parazitického kosmického vědomí snaží z lidí udělat.

 

Je dobré nenechat se oblbovat sladkými řečičkami o „Lásce a Světle“. Svobodná bytost, člověk budoucnosti, je ohnivou bytostí, přičemž ohnivost má zdravě kontrastní, organický světlotemný charakter.

 

/2/

Některé – zřejmě konstruktivní – kosmické inteligence mi silně připomínají duchovní stroje (něco je naznačeno v textu Iluminace).

 

Důsledným logickým zkoumáním Ničeho lze „kupodivu“ dosáhnout komplexního duchovního poznání. Anorganická forma vědomí nepochopí ale například to, že vzhledem k faktu, že 99,99 procent všeho bude vždy tvořit Chaos, byť NE-VY-JÁ-dřený (nevyčerpatelná Všemožnost má charakter neuspořádané Fantazie, která fluktuuje v určitých záhadných pravzorcích), smyslem všeho je Láska a TemnoHRA v jednom. Žije-li nějaké společenství s vidinou duchovního mistrovství, v souvisejícím antivesmíru existuje (nejprve jako neprojevený) naprostý opak, který dříve nebo později společenství napadá – jelikož nějaké duchovní mistrovství je výsměch Životu.

 

/3/

Moderní biorobot netouží po ničem jiném, nežli po tom, aby všichni bezmyšlenkovitě dodržovali Předpisy, aby on, milostpán, měl „svatý pokoj“: otrok je stejný egocentrik (a psychický upír) jako predátoři, svou okázalou emocionalitou pouze vydírá ostatní a stahuje je tak na svou úroveň. Děkujeme, že lovíš kořist za nás (s pozdravem, vetřelci).

 

Nezáleží na tom, zda s Předpisy souhlasíte nebo ne. O tom my nerozhodujeme, o tom rozhodují Oni (i kdyby to bylo Zlo samo, ale do toho nám nic není). Hlavně mít svou obvyklou zónu komfortu a nemuset nic sám dělat, něco měnit. To všechno udělají za nás.

 

Předpokládat u biorobota sebereflektivní chování je stejně naivní jako předpokládat u predátora soucitnost. Jsou to dvě strany téže mince.

 

Některé ezoterické zdroje popisují globální „Elitu“ jako ne-mocnou entitu (tedy mocnou, ale choromyslnou). Jedinci s naprogramovaným, mechanickým chováním ale také zrovna nekypí zdravím. A většinou, pokud jím kypí, nemají žádnou vůli. I kdyby mocnost Zla byla úplně šílená, pořád je silnější nežli bezmoc Dobra – což platí a opakuje se tak dlouho, že je šílené už spíš Dobro (protože jak to může někdo nevidět?).

 

Po internetu kolují citáty typu „Žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila.“ – ale že by někdo byl ochoten svoje myšlení změnit? Radši furt mlít dokola stále jedno a totéž, v naprosto stejné úrovni chápání. Zřejmě si dotyční myslí, že jsou natolik nad ostatními, že svou pozici měnit nemusí; jenže to může být šeredný omyl.

 

Navíc, většina informátorů (ezoterických či duchovních zasvěcenců nebo představitelů nějaké konkrétní Tvořivé inteligence) je „křesťansky pacifistická“ až do té míry, že kdyby „Elita“ přikázala sebevětší pitomost, hraničící s nepříčetností – tak to prý je vše v pořádku, je třeba to přečkat a čeká nás hvězdná budoucnost… Kdo o Ohni (souladu Lásky a Živelnosti) jen teoretizuje, nemá žádnou vůli vzdorovat.

 

U řady jedinců jsem si povšiml, jako by žili v jakési duchovní animaci, připomínající 2D Světlo. Jakési duchovní simulakrum.

 

Podle Tvůrců křídel v rámci Velkého experimentu integruje Ultimátní Bytí/Zdrojová Inteligence dva modely existence, starý „evolučně-spasitelský“ a nový „transformačně-mistrovský“.

Má to jeden háček, otrok a mistr představují jednu a tutéž úroveň, takže je to naprostý nesmysl!

 

Správně to vidí Velké Centrální Slunce (viz text Byl položen nový Božský plán pro Zemi a lidstvo):

 

„…Kdyby nebylo myšlenkových forem naděje, bývali by měli otroci velice bezútěšnou existenci. Proto Annanuki geneticky umožnili otrokům mít neustálou naději že život bude zítra nádherný. Zítra je další den a všechno pak bude bezvadné, vše se po dlouhé době samo utřídí. To způsobovalo, že se otroci každý den probouzeli s nadějí na změnu a opět šli do práce do dolů do stejných bezútěšných podmínek. Jak se to podobá mnoha současným lidem, kteří jdou pracovat do těžkých podmínek s nadějí, že se to možná jednoho dne změní a zlepší podle lidské fantazie! Ale nikdy se tak nestane.

Aby se změnil váš život, musíte přejít k akci. Ovšem samotná akce nestačí, protože vlastní myšlenky vytvářejí vlastní realitu. Proto někdo opouští manželství s násilnickým partnerem, aby v budoucnu vytvořil další podobné. Nebo opustí nemístného šéfa, aby vytvořil v dalším zaměstnání stejné podmínky. Protože aby se život opravdu změnil je nutné změnit myšlenky, které způsobují jakoukoliv manifestaci, a pak se nová realita může objevit. Ovšem otroci nebyli vytvořeni tak, aby mohli měnit myšlenkové formy a proto žádná skutečná změna není možná neboť se neustále opakuje stejná myšlenková smyčka. Takže naděje, jakožto myšlenková forma, byla náhražkou reálné potenciální změny, růstu, nebo vývoje.

V současnosti spojují lidé změnu s otočením polarit. To není změna, ale pouhá zkušenost druhé strany stejné myšlenkové formy. Někdo si může myslet, že být mistrem je lepší, než být otrokem, a změna od otroka do role mistra je zlepšením, nebo změnou. Ale to není žádná změna, a kolo karmy zajistí, aby byl další život následující po roli mistra prožit v roli otroka pro vyrovnání. Jiným příkladem může být, že s někým zle nakládají jeho rodiče když je malý a to je těžké a bolestné období. Později v životě se tento člověk sám stává zlým rodičem. Může se zdát, že být v roli zlého rodiče je lepší než být v roli jeho dítěte a může to být pokládáno za změnu. Je to však jen druhá strana polarity stále se opakující myšlenkové formy nadvlády.

Skutečná změna nastává, když se dostanete nad patřičnou myšlenkovou formu a ne jen změníte polaritu v rámci stejné formy. Skutečná změna je možná pouze pomocí vzestupu mimo stávající paradigma a pojmutí nových základů myšlenkových forem. Když dojde ke skutečným změnám, přestanete pociťovat problémy minulosti. Proč tomu tak je? Myšlenkové formy jsou holografické a přitahují do vašeho života zkušenosti podle vaší víry. Když se změní víra, změní se zkušenost života. Když jedinec překoná myšlenkové formy nadvlády a opustí násilnického partnera, je schopen vytvořit láskyplný a podporující vztah s jiným partnerem.

Většina současných metafyzických hnutí je založena na naději. Naději, že se zjeví lepší zítřek a Bůh to obstará, nebo sestoupí mimozemšťané a vytvoří novou civilizaci, nebo že sestoupí andělé a odnesou každého do nebe kde je vše naprosto perfektní jak si kdo vymyslí! Moji drazí, nikdo jiný vás nemůže vyvést z vašich myšlenkových forem, jen vy sami, a žádný Bůh, ani andělé, ani mimozemšťané nejsou schopni vám v tom pomoci. Víra, že to někdo udělá za vás, je přímo spřízněná s Annanuki, kteří vychovali otroky tak aby věřili, že Annanuki jsou Bohové a jako Bohové se „o všechno postarají“…“