Humor pekelného dobra a mozky vymyté strojovou hmotou

/1/

Všemohoucí Bůh… Zářivá nebesa… Svatí andělé… A proč tedy Svět vypadá takhle?

Všechno je úplně jinak.

 

POZNÁMKA

Nebudu už dokola opakovat a vysvětlovat věci, o kterých dlouhodobě píšu. To hlavní lze nalézt v sekci Listy a samozřejmě na Růžové Slunečnici obecně.

 

/2/

Jakkoliv součtově či v nadosobní nebo bezbytostné rovině vždy existuje singularita, absolutní Střed všeho má plurální charakter a na bytostné úrovni se primárně diferencuje jako Stvořitelka. Protože absolutní Střed je tím nejvyšším a nejnižším zároveň, tvoří nehierarchickou strukturu – takže Stvořitelka neustále tvoří nové a nové verze sebe sama.

Jde ve skutečnosti o Prastvořitelku, kterou si lze (v éterické rovině) představit jako kruh Sestřenic a ve fyzické rovině jako Hadí vejce. Mezi tím existuje vševesmírná astrální Knihovna. To vše dohromady funguje jako Dračí úl a nekonečně se vzájemně reflektuje (například jako tekuté živé či materializované Krystaly, Dračí vejce či Astrální říše).

 

Stvořitelka je živou Láskou v rovině kvality a analogicky, v rovině kvantity, tekutým živým či duchovním Ohněm (Prázdno, Světlo, Temno a Fantastično zahrnujícím). Tomu na úrovni nehmotna odpovídá Peklo s dvourozměrným statusem a jeho obyvatelé – skupinotvorové, ohniví Démoni.

 

Stvořitelku lze chápat jako energetické vlnění, záření či víření, jehož potenciál tvoří virtuální částice – ekvivalentem v matematické rovině jsou reálná a imaginární část komplexních čísel. Přitom virtuální částice/imaginární část odpovídají zmíněným Ohnivákům (představujícím nekonečný tvořivý náboj zábavy a dobrodružství).

 

Ptáte se, jak vzniká Zlo? Je to opravdu prosté. Stačí prohodit rozměrové vlastnosti (charakter, status) ve vztahu multi3R-živé Lásky a multi2R-ohnivého Pekla, takže Láska se zploští a determinuje („láska“ se statusem dvourozměrna je spíš bolestí vzhůru nohama), zatímco Peklo naopak obživne. Děje se to popřením pekelného Dobra: jakákoliv Temnota, Peklo, Dæmonium je automaticky Zlo, protože proto; zkrátka tomu věříme jako ve fanatické sektě a opovažte se myslet.

Poznámka 1: proč jen asi existuje antiparalelní double helix – dvojšroubovice? Helix neboli cykl souvisí s Časem a je podstatou organické hmoty. Utopický, fantomový (paralelní) „single skylix“ je podstatou hmoty strojové.

Poznámka 2: uvědomme si, že sama podstata Života, zpětná vazba prožitku (cit, uvědomění), stojí na nefyzickém „v-sobě-zrcadle“, kde nejprůzračnější průzračné („pozitiv“) a nejčernější černé („negativ“) jsou zároveň nekonečně opačné a nekonečně podobné. Neexistuje dualita průzračné:černé (světlé:temné), nýbrž dualita chápat:nechápat. Skutečným, živým Světlem je SVĚTLO POZNÁNÍ – není to energie ani to není to vnější či viditelné (až teprve pak to je i energie, jinak jde o Světlo polospektrální nebo dokonce distorzní).

 

Ptáte se, a co tedy nebe, co andělé? Nebe a andělé existují jako reflexe „kreslených“ Démonů (či „placatého“ Pekla) v zrcadle živé Lásky. Na úrovni podvědomí a převládajícího skupinového vědomí podobně funguje Příroda. Život je skutečně takto fantastický, Jsoucno má surreální charakter.

Jakmile nějaké společenství věří v duchovno a vědu (nějaké techniky) více nežli ve sny a fantazii, realita mu to dříve nebo později začne zrcadlit. Je opravdu bláhové vysvětlovat si to jako nějaké nezaviněné, zákeřné vnější napadení – je zhola nemožné, aby existovala taková zákonitost. Můžete si být jistí, že čím větší Zlo se někde projevuje, tím větší Slepota a Hloupost stojí v pozadí.