Jak překonat hierarchickou dualitu

/1/

Jakkoliv je pravda, že převládající metatronická New Age rádoby „ezoterika“ je jen snůškou pravdivě se tvářících lží, existuje i – podobně jako gnosticizmus – pravá ezoterika: fungující, praktická filozofie ducha, jejíž podstatou je skutečné UVĚDOMĚNÍ, chápání podstaty věcí a související spontánní PŮSOBENÍ.

 

Někomu to může připadat jako lenost či alibizmus, a snad to zní i „přehnaně kouzelnicky“, nicméně si představte možnost, že v boji se Zlem (či potenciálním Zlem) nemusíme ani hnout prstem.

Momentálně, vzhledem k okolnostem, to sice není tak úplně pravda, neboť „žijeme v hierarchické dualitě“, i tak to má ale schopnost výrazně pohnout kvantem lidského vědomí v progresivním smyslu.

 

Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné). Mysl sebe sama reflektuje jako Cit, Obraz a Energii (energetický Potenciál) v jednom. Proč by tedy řešením nemělo být Myšlení, to jest Bytí Sebou Samou/Samým?

 

Myšlenka je takováto: Absolutno neboli absolutní hodnota znamená neexistenci záporných výsledků. Vše kladné je kladné na úrovni Energetična a zároveň vše záporné je kladné na úrovni Fantastična. V dané úrovni chápání tedy Světlo a Temno tvoří jeden společný, nerozdělený Celek.

Stačí poměrně nevelké množství jedinců, které toto duchovně vyjadřuje, a na světě je Ráj. Nemůže nebýt.

Ovšem pozor. Toto se síly Temné destrukce snaží prezentovat jako beztemnou Utopii (Zlatý věk). Související časová osa vytváří silnou vazbu na singularitu černé díry: Chcete zářit jako „šílená sluníčka“, zatímco za oponou – v zrcadlovém antivesmíru – dochází k brutální neutralizaci pozitivní polarity? Chcete opravdu věřit na úkor myšlení?

 

/2/

Být čistý znamená být opravdový, chovat se podle pocitů, jejichž bohatost je nekonečná, jakkoliv Pramen je společný a má charakter Jednotící síly. Svatouškovské náboženství, pseudo „pozitivní“ duchovno a pseudo „světelná“ ezoterika tohle zprznily v naprostý paskvil.

 

Opravdová bytost je klidná, láskyplná a divoká v jednom – je nedefinovatelná. Skutečné a tedy živé SVĚTLO má charakter „počasí jednoho srdce“.

 

Dnes je jakýmsi „astrálním trendem“ fungovat unisono z úrovně Slunce, v duchovní válce mezi dobrem a zlem vysílat na Temnotu paprsky. Co když ale Duše není světelná, nýbrž ohnivá?

Potenciál všemožnosti má v rovině duchovní kvality charakter živé Lásky a zároveň v rovině duchovní kvantity charakter multipolární energie, což je vnitřní, živý, tekutý, duchovní Oheň (který se projevuje například i jako Hadí síla). Ten kromě Světla zahrnuje Prázdno, Zvuk a Temno ve smyslu fantastických virtuálních částic (lze to souhrnně rovněž vnímat jako Prasvětlo nebo Pravakuum, základní Nicotu). Jako Světlo to lze rovněž chápat – ale zdaleka ne jen v „poledním letním formátu“: jsou to i noční hvězdy, déšť, temná mračna, hromy a blesky, vichřice… Je to ŽIVEL všech živlů.

Ohnivé neboli „světlopočasné“ působení z nad-astrální úrovně znamená „boj“ s nepřátelskou Temnotou „lstivým, bezkontaktním způsobem“, není to již „psycho-chemická“ akce a reakce, je to magická ALCHYMIE: Temnotu v její životu příznivé verzi sám obsahuji, takže pro tu parazitickou jednoduše není místo.

Poznámka: projevená Vše-Kategorie Bytí je často plná výjimek z pravidel, kontrastů a zdravé rozporuplnosti. Multivědomí může zároveň fungovat i v jiné rovině.

 

Potenciál všemožnosti, neboli dřímající Absolutno, to je v první řadě Fantazie, které se meze nekladou. (100 – 1/q) % možností je nelogických. Není příliš moudré účastnit se čistě energetické konfrontace polarit. Jedinec by měl hlavně sebe sama vnímat jako nerozdělený CELEK světelného Energetična a temného Fantastična, jako ohnivou surreální Bytost – Hráče – Umělce. Jakmile kvantum takovýchto jedinců na Zemi dosáhne určité hranice, lidstvo vůbec nebude muset „astrálně zápolit“; už jen samotná přítomnost Ohniváků nedovolí parazitům se ani přiblížit.

 

/3/

Následující „zamotaná věta“ může na někoho, kdo mou činnost dlouhodobě nesleduje, působit jako něco podezřele podivného, takže nejprve doporučuji text Zápisky z Placaté Zeměkoule:

Jelikož (vzhledem k v-sobě-existenci energetického vlnění/záření a jeho potenciálu, jímž jsou virtuální částice) Jsoucno má surreální charakter, energetická centra, která manifestují a zaznamenávají realitu a zprostředkovávají její Představení, mají na nehmotné úrovni charakter Pekelných knihoven, jejichž zrcadlové součty působí jako živá Láska.

Poznámka: focus znamená anglicky ohnisko či zaměření a latinsky pec či krb. Krb či ohniště je anglicky hearth a heart je srdce. Jde tedy o vlastnost VĚDOMÍ.

 

Živá Láska rovněž existuje jako Prasvětlo Já Absolutno, jehož Střed si lze představit jako Druhou nedimenzi (Ne2D, Pra2D), která se nekonečně současně – naráz a souvztažně – pohybuje směrem k Ničemu (Spánek, 1D-, √-1) a ke Všemu (Sen, 3D+, ∞) a tvoří tak základní strukturu Života, antiparalelní dvojšroubovici.

Druhou nedimenzi lze přirovnat k Říši imaginace nebo k placatému Peklu, což se energeticky projevuje jako multipolární, živý, duchovní Oheň (živé Světlo zahrnující, ale zahrnující i Prázdnotu, Temnotu, Zvuk a Fantastično).

 

Energetická centra mají přednostní vazbu na hyperprostor, nelokální faktor a status nehmotného. Ve hmotném, časoprostorovém smyslu se projevují jako tekuté živé Krystaly.

 

„…Hyperdimenzionální energetická centra se do časoprostorového kontextu lokální životní formy překládají jako tekuté živé Krystaly; dlouho existovaly jako světelné, nicméně světelné pracují s mnohoúhelníky a rovné hrany, jelikož mají přednostní vazbu na mužský princip, jsou zneužitelné. Je třeba přejít na obloukovou ohnivou úroveň (Láska/ženský princip jako skalár, tenzor nultého řádu, implikuje Vůli/mužský princip jako vektor, tenzor řádu prvního, ale naopak to může a nemusí platit). Tekutý živý, duchovní Oheň jakožto multipolární energie představuje neprotikladný protipól živé Lásky (ve srovnání s tím je Světlo polospektrální)…“ – Nadsvětelnou rychlostí

 

Bez zohlednění překladu na úroveň Krystalické sekvence se hyperprostorové „parametry a charakteristiky“ zrcadlí v lokálním astrále a vzniká stínová Ne2D (která má svůj fantomový hyperprostor). I když něco takového „technicky“ není možné, nejvýstižnější popis zní anti-Absolutno.

 

PRA2D neboli ZDROJOVÉ NE2D

  • paradigma neoddělenosti (Jednota) ➔ placaté Peklo a živá Láska v jednom (TVOŘENÍ, HRA ILUZÍ)

 

STÍNOVÉ NE2D

  • paradigma oddělenosti (Dualita) ➔ živé Peklo a placatá Láska v jednom (UTRPENÍ, KLAM A LEŽ)

 

DRAVCI

 

Entita stínového Ne2D manipuluje bytostným vědomím tak, aby se ztotožňovalo se svým fantomovým Já (paměťovou inteligencí) a tím zapomnělo na svou duchovní podstatu, spojenou s duchovním tělem – spirituální životní formou, jež se projevuje jako plazmorfické pohádkové tělo. Středem tohoto těla je pohádkové srdce.

Zde bych obzvlášť zdůraznil jednu skrytou zákonitost:

  • cokoliv autentického má pohádkovou analogii a zároveň analogií pohádkovosti samotné je pekelnost (pekelná struktura se projeví pouze v asociaci se svým zrcadlovým součtem, živou Láskou neboli pohádkovostí)

 

Vše, co se v dualitní rovině ZeMě-vesmíru děje, je „kreslená válka“ o pohádkové tělo (v extrému jde o transhumanistickou agendu: „nahoře“ pastelové duchovní animace, „dole“ digitalizace osobnosti). Nestačí jen být probuzená, osvícená, vznešená, duchovní, světelná, pozitivní, inteligentní bytost s nadsmyslovými schopnostmi – to stále znamená astrální dualitu, Bytost Fantazie je plazmorfická (fluidní, éterická).

 

Pohádkové srdce/tělo, to jsme my a my sami jsme zároveň tou jedinou skutečnou hodnotou.

Poznámka: má to vazbu na předrajské a prarajské reality a prvotní imaginární vesmíry.