Ještěři útočí

/1/

Někdy člověk „tak nějak něco cítí“, jenom neví přesně, oč konkrétně jde – nemá racionální vysvětlení. Nejhorší přitom bývá, když se vynořují „důkazy pravdivosti“ něčeho, co vypadá napohled jako perfektní základ Všeho – v podstatě to je nezpochybnitelné. A přesto…

 

Na procházce se mi konečně rozbřesklo: „Vše, co jest i nejest“ se chová podle vzorce „100 – 1/q“, kde „q“ znamená kvantum všeho projeveného (výsledek je v procentech). Čím větší je strana projeveného/Bytí, tím větší roli hraje strana neprojeveného/Nebytí (Bytí implikujícího). Čím více se Stvoření blíží ke Všemu, tím větší to je iluze a tím více se ve skutečnosti blíží k Ničemu – jazýčkem na miskách vah je UVĚDOMĚNÍ.

 

Dva tisíce lety se miliardy a miliardy lidí modlily: „…přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi…“ – a výsledek? Pravý opak. Anebo že by ono království vypadalo takhle?

 

Existuje jedna skrytá vlastnost „Všeho, co jest i nejest“. Cokoliv projeveného se nějakým způsobem dříve nebo později ocitá v zrcadle Kosmického Vše-Podvědomí. Lze to chápat jako Dvojité Dno – buďto dochází k odezvě (zpětné vazbě) nebo k ozvěně (umělému odrazu). Děje se to, neboť Projevené pramení v Neprojeveném.

 

Když trochu předejdu, pokud takzvané světelné či kristovské nebo podobně slovanské (slověnské) kultury atp. odmítají zkoumat pohanskou či satanskou životní filozofii a důvěřují duchovnímu establishmentu, podle mě jediná principiální možnost, jak situaci (o které drtivá většina vůbec neví) řešit, je archetyp či fenomén nebo mystérium PRAKRISTUS – jenž je Slovem a tedy i Bytostí, nicméně jde v první řadě o univerzální metajazyk Stvoření (nebeský jazyk a jazyk Velkého Centrálního Slunce).

 

/2/

Zdánlivě nesouvisející záležitosti spolu právě naopak mohou bezprostředně souviset. Mně se třeba rýsuje paralela mezi christianizací lidstva, systémem centrálních bank (digitální měnou) a vojenskými základnami NATO, a vůbec nepochybuji o vazbě na mimozemské entity. Přicházím dokonce k názoru, že do toho je klíčově zapojená jedna z paměťových manifestací Celku Prasvětla („Pán Bůh Nejvyšší“).

 

Nahoře duchovní animace, dole digitalizace vědomí.

 

Zásadní roli v tom hraje fenomén či archetyp nebo bytost Kristus. Všeoživující duchovní prasíla obsahuje silový potenciál X2 a zároveň obrazovou matrici 3X (Absolutno ve smyslu Bůh Matka/Otec či Stvořitelka/Stvořitel → Creatrix/Creator → Aer/C & Trix/Tor → Aer=Air/Aether=Boží Dech, C=X2 & Trix=3X, Tor=Torus/Anuloid=Vír, dvojspirála, šroubovice). 3X/Trix lze číst jako Triks, přesmyčka Krist, X2 jako XxX lze vyložit jako preKrist. Krist je duchovní náboj a zároveň zdrojová enkrypce (kód). Souvisí to rovněž s Krystalickou spirálou, tekutými živými Krystaly a tvořivým (sebe si vědomým) nebeským, zlatým Světlem (Creat/Rix & Creat/Or → RIX, X=zrcadlo kvintesence, dvě V, R=Я=Já, I=Áj=Já, tedy zrcadlo Já & OR=nebo/nebe, zlato, světlo v různých jazycích). Zlato je latinsky nebo řecky chrysus/chrysos, odtud Kristus, Christos, Christ (zkratka X).

Krist/Kryst/Christ jako zlatý božský duchovní náboj (substance) a zdrojová enkrypce (tonální signatura) zanechává paměťovou stopu, každý rezonující znak jako entita nese potenciál živé bytosti a jelikož v to v Nebi a v Multivesmíru věří kvantilióny bytostí, existuje tak primárně nebeský metajazyk Kristus (i jako jazyk Velkého Centrálního Slunce), či dokonce Prakristus, existující rovněž jako Slovo/Bytost.

To celé má však původ ve Zřídle Nebytí, kde žádný Kristus ani Krist kód neexistuje a existuje zde jen nekonečné Vědomí. Zřídlo Bytí se pojí s Nevědomím.

Co dělá „Pán Bůh Nejvyšší“, je, že vydává prostředek za podstatu, zaměňuje nástroj a smysl.

 

Naštěstí Země není samojediná. Křesťanská planeta pokrytá sítí „svatého umučení“ (kostely) a dalších nekřesťanských zvrhlostí (synagogy, mešity, mandiry, ášramy) – úplně stačí, když někde zacvrliká ptáček, a proč bych měl věřit v něco tak psychopatického?

 

„…Je třeba si uvědomit, že existuje tolik světů a jejich realit, to znamená i planet Zemí, kolik je mentálních představ (každá na trošku odlišné frekvenci), přičemž na každé Zemi je trochu, více, či zcela jiný projev existence a události v ní probíhající a to od těch velice destruktivních, až po ty nejkrásnější, ze kterých až srdce plesá…“- Existuje tolik světů a jejich realit, kolik je mentálních představ – frekvencí, stačí si z nich jen vybrat

 

„…Žijeme na gigantické, multidimenzionální prahvězdě Mnoho-ZeMě, která má charakter Dračího Úlu (jehož šestihrany konvergují v Beztvaré a dále v Onen svět). Královnou Úlu je nestvořená Stvořitelka, Hvězda sama a potenciálně každá Bytost…“ – Nebesa: slov esa, těl esa

 

Údajně probíhá experiment „Jak by vypadal život bez Boha?“ (kdyby se vše odvozovalo ze hmoty, žilo se vnějškem napřed). Údajně prý také, je-li položena podobná zásadní otázka, musí být prakticky zodpovězena.

  1. Život bez Boha (ducha, duše, srdce, citu, svědomí, sebereflexe, zdravého rozumu), tedy úplný opak žití, Antiživot, by vypadal tak, že by bytost ráno vstala, šla by do mučírny, po několika hodinách toho nejstrašnějšího, co si jen lze představit, by ji oživili, pak by šla otročit do nějaké šílené robotárny a dřela by, dokud by nepadla vysílením. Až by se probrala ze mdlob, uvědomila by si s hrůzou, že nastal další den. Ten by proběhl v podstatě úplně stejně jako ten předchozí a takto stále dokola, ale ne donekonečna (věčnost by nakonec zamrzla v okamžiku a došlo by k psychické katatonii). Bytost by přesně znala limit opakování, například po pěti letech by přesně věděla: už mi zbývá jen dvě stě miliard let. Tak sláva, plivnout si do dlaní a hurá na věc. — Kam tím mířím? Toto, co se na Zemi děje, je jedna velká lež. Je to cíleně regulované, za oboustranné asistence strany Dobra (Boha) i strany Zla (předem domluvených Protihráčů).
  2. Jaké by to bylo, kdyby skupina zkušených, moudrých a hodných, láskyplných a zdravě živelných, přirozeně světlotemných, neabsolutních bytostí nahradila (údajnou) Absolutní Bytost, která o sobě tvrdí, že je Pán Bůh Nejvyšší a nemá ani tolik základní empatie, aby pochopila, že chvástáním Stvoření akorát krade život a že skutečně Nejvyšší Bytost – jakkoliv Absolutní Střed funguje jinak – by zůstala moudře skrytá a působila pokud možno z perspektivy nikoliv Pána, ale Služebníka, který tajně pomáhá?
  3. Jaké by to bylo, kdyby se přestalo lhát, že Bůh je Stvořitel, když Absolutno ve smyslu Bytosti se primárně diferencuje jako Stvořitelka (Láska/ženský princip=všesměrový skalár, tenzor nultého řádu; Vůle/mužský princip=koncentrický vektor, tenzor prvního řádu)?

 

Mám čím dál silnější pocit, že by někde na kraji Vesmíru měla být postavená multidimenzionální Kosmická psychiatrická léčebna a někteří rádoby Bohové by sem měli být odloveni a případně i restartováni, jelikož, jak se zdá, blbost je opravdu věčná…

 

Nehierarchická struktura „Všeho, co jest i nejest“ ve skutečnosti vypadá takto: uvnitř Prasvětlo Já Absolutno neboli Mystérium/Prastvořitelka, vně Bůh a Had v jednom (Láska a Temnota v jednom, jako Energetično a Fantastično), vně rodiče Matka Bohyně/Otec Bůh, vně Drak/Archanděl (skupinově), vně nekonečná rozmanitost životních forem.

 

/3/

Ve srovnání s inteligencí, schopnou stvořit něco tak krásného, užitečného a promyšleného jako například pomeranč, se naše inteligence jeví směšně malá. Přesto, místo aby se zaměřil na ono průzračně zázračné, autenticky živoucí Něco, věnuje člověk téměř veškerý svůj čas informačnímu haraburdí ve své emocemi zakalené hlavě. Jedni se jako dospělá nemluvňata nechávají kojit černými kabely pozitivního duchovna, druhým totéž podobným způsobem zajišťuje svatá televize.

 

/4/

Všichni víme, co je Absolutno. Je to jednoduše všechno možné i nemožné, projevené i neprojevené – vše v jednom. Dřímající Všemožnost, potenciálně tvořená tím silovým a tím obrazovým.

To silové (duchovní či energetické) se na oné po všech stránkách „nej“ úrovni projevuje jako živá nebo svatá Láska, souvisí to s vnitřní kvalitou a jedná se o principiální polaritu (princip „+“). To obrazové tvoří nevyčerpatelná Představivost, souvisí to s vnější kvantitou a jedná se o principiální NEpolaritu (princip „-„); Fantastično lze polarizovat teprve v reflexi s Energetičnem, samo o sobě má nehmotný status. Tím pádem jde vlastně o všezahrnující, fantastické Dæmonium neboli placaté Peklo (něco, co je, ale jako by nebylo).

Občas používám výraz Nikdepeklo, ale placaté Peklo se mi líbí, neboť v tom je humor a on to v podstatě také Humor (kosmický Vtip) je. Placaté Peklo lze rovněž chápat jako archetyp Zla (nikoliv však vůli ke Zlu; samostatná vůle zde vůbec neexistuje – ta se aktivuje až zrcadlením se v zrcadle Lásky, a tady je ten vtip a důvtip: reálně už to pak není Zlo).

To, co je výše popsáno, je pravou podstatou fenoménu či mystéria SATAN.

Je opravdu navýsost tragické, čemu všemu a komu všemu lidé dnes věří. Jak už jsem nejednou zmínil, satanizmus je nejméně pochopenou, nejvíce očerňovanou a nejvíce nedoceněnou životní filozofií. 99 % všeho ve světě lidí se v daném kontextu projevuje jako LŽISATAN, žel i v případě „satanizmu“ samotného.

V transformačně-duchovní a alter-informační sféře se od rána do večera jen nestoudně lže. A říkají tomu Probuzení a Odhalení.

 

SRDCE HUDBY TEMNOT

 

Živá či svatá Láska lze psát jako St. „In“ (svaté uvnitř), s čímž kontrastuje Stín, a zároveň symbolem placatého Pekla je převrácený pentagram (převrácený vizuálně, nepřevrácený podstatou – smyslem – významem). Hvězda pentagramu lze psát jako „AA“, kde A=ace=eso s hodnotou 1 nebo 11. Kombinace 1/1 ukazuje na horní dva cípy, kombinace 1/11 na spodní tři (poměry 2:3=0,666 a 3:2=1,5 jsou archetypální); binárně 11 a 111 je dekadicky 3 a 7, 3x7x37=777 ukazuje na Absolutno (pomyslný prostor, pohyb, obojí a to vše v jednom).

Stín+AA=Satan.

Souvisí to s antiparalelním charakterem genetické dvojšroubovice. Pramení-li struktura či životní forma v živé Lásce, její základ tvoří DOUBLE HELIX (pekelná struktura se projeví pouze v asociaci se svým zrcadlovým součtem).

 

Specifickým energetickým vyjádřením či tekutou ohnivou analogií živé Lásky je Hadí síla nebo také tekutý duchovní Oheň.

Původní DNA je organická (éterická nebo přírodní) a má ohnivé sekvence, tedy vazbu na obě strany kosmického Stromu Života (struktury Univerza) – přední „světlou“ s energetickým statusem i zadní „temnou“ se statusem fantastickým (je to podobné jako v pravakuu skalární vlny a jejich fluktuace, virtuální částice).

Jak živá Láska, tak Hadí síla souvisejí s vlněním, tekutostí, beztvarostí. Původní rasy jsou plazími či hadími rasami. Z jiné úrovně a až následně vznikly kupříkladu andělské kristovské rasy. Uběhly stovky miliard let. Některé konkrétní andělské kristovské (a podobně i dračí) inteligence se rozhodly experimentovat, násilně se odtrhly od zdrojového vibračního pole a postupně se proměnily v pověstné Drakoniánce, Reptiliány či Borgy nebo rasu Animus. Ať už ale jde o ontokybenergetické inteligence nebo technoještěry, toto nejsou zmíněné plazí nebo hadí rasy.

 

SERIÁL

 

Záměrem antikristovských kosmických inteligencí je exponenciální urychlování evolučního procesu prostřednictvím „těžby DNA“ – prostřednictvím hybridizace genetické dvojšroubovice. Technoještěrům chybí soucit, zato jsou mistry reverzního inženýrství.

Vyberte schválně libovolného sluníčkáře-srdíčkáře (New Age ezo-ducho, alter „probuzence“) a předložte mu informaci o pozitivní transformaci antiparalelního double helixu v paralelní single skylix: 99 % podobných „vítězství Světla“ indoktrinovaných maniaků začne hned skákat radostí a „virálně“ šířit úžasnou pozitivní pravdu. Nikoho nenapadne, že někam půlka šroubovice zmizela nebo existuje fantomově (jako zrcadlo bez odrazu nebo strom se dvěma korunami a bez kořenů).

Existují tyto možné verze:

  • metatronická semi-DNA
  • borgská (syntetická) uni-DNA
  • autokrystalická či fantomová krystalická DNA (světelné sekvence místo ohnivých)

Přitom zde primárně nejde o fyzickou manipulaci genomem – jde o metafyziku, filozofii, názor na Život. Jakmile někdo uvěří v Utopii, zve tím Predátora na návštěvu.

Pochopme už konečně, že i něžná hrdlička má pařáty – růžovoučké andělské bačkůrky fungují možná na obrázku, ale ne ve skutečné realitě. Takováto naivita je trestuhodná a konce bývají hororové. Naivní jedinec se pouze tváří jako dobrácká nevinnost; ve skutečně nedokáže vycítit faleš – a to svědčí o čem?

 

/5/

Z úrovně Praduše neboli NadJá tvoří Mystérium Prastvořitelka Univerzální řád Přírody a zároveň z úrovně Pra/Zřídla Nebytí vznikají plazí rasy (princip Láska & Had) a z úrovně Jest/Zřídla Nebes (Boha) byly a jsou tvořeny andělské kristovské rasy. Most mezi tím plazím a božským představují dračí rasy.

 

Plazími rasami nejsou samozřejmě myšleni bezduší technoještěři (bezcitní Reptiliáni) a původní rasy dračí nijak nesouvisí s Drakoniánci. Destruktivní, životu nepřátelské verze vznikly až jako reflexe kolektivního nevědomí. Typický příklad: andělské kristovské rasy nechápou, že jde o typ životní formy, nikoliv obsah vědomí – jsme BYTOSTMI FANTAZIE. Externalizace (a v podstatě paskvil) „kristovské vědomí“ tak převrací vektory v souvisejícím systému realitních polí, a probouzí Predátora.

 

/6/

Vesměs téměř všechny zdroje na transformačně-duchovní či alter-informační scéně se vyhýbají tématu jednoty Temnoty a Světla, jelikož by zaprvé začaly prosvítat jejich postranní úmysly a zadruhé bez falešného nepřítele by přestala jejich koncepce fungovat. Temnota je prostě Zlo, protože jedna bába povídala, a předpokládá se, že čtenář (divák, posluchač) je idiot, který všemu automaticky věří.

 

Existuje duchovní Prasvětlo, jež je podstatou samou o sobě, takže nemá žádné lokální ohnisko; toto ale není zářící Světlo, jde o jemnohmotné, průsvitné, tekuté fluidum: živou Lásku. Podobně ani Temnota nemá žádné lokální ohnisko. Zato jsem se ještě nikdy nesetkal se Zářením (Světlem), které by lokální ohnisko nemělo.

Absolutno rovná se „všude a nikde“ inteligence. Víra ve Světlo je lstivou pastí parazitických myšlenkových forem, které nevznikají z Temnoty, nýbrž z magnetických, elektromagnetických či radioaktivních poruch – gravitačních či světelných defektů.

Komentář: věčný oslňující Svit akorát zatemňuje ducha. Něco jiného je vnitřní, živé, duchovní, tekuté Světlo.

 

Absolutní hodnota nezná záporné výsledky. Sama o sobě je neutrální nulou, „+“ existuje energeticky (například jako Láska), „-“ fantasticky (jako TemnoHRA). Jelikož fenomén Satan představuje Mystérium magické nedvojnosti neboli slovně vyjadřuje sebeopačnost Absolutna, pokrytci svým předstíráním univerzální světelnosti si tak sami v úrovni antivesmíru svého nevědomí tvoří Lžisatana a synchronicita jim to rezonančně potvrzuje, přestože:

 

SATya ANanta → pravda, autentické; nekonečno

SATtva ANanda → podstata, esence, duše, duch, první; štěstí

SAnaTANa → věčné

SÁ TÁ NÁ MÁ (mantra) → Nekonečno (Zřídlo „všeho, co jest“), Život (konkrétní Bytí), Smrt (Přeměna), Nový Život

 

„…Fenomén SATAN neboli Zřídlo Nebytí (Bytí implikující) zrcadlí elementární univerzální vlastnost „pomyslného prostoru a pohybu v jednom“, potažmo hyperprostoru a časoprostoru, jíž je tenzor. Všesměrový skalár neboli tenzor nultého řádu rovná se Láska/hyperženský princip „+“, zrcadlící se s tenzorovým potenciálem/neutrální princip „-„, což lze chápat jako TemnoHRU neboli reflexní fantasy Dæmonium (Vše, Fantazma).

 

SATAN=TA NÁS

Ta=To v množném čísle=Id → střední rod (neutrál)

Ta=Ona=Entita → ženský rod (pozitivum)

TaTa → mužský rod (negativum, zrcadlo)

 

ABSOLUTNÍ IDENTITA

SATAN rovná se Fantastický Stín (vyrovnávač nepoměru mezi Bytím a Bytostí) neboli Mystérium magické nedvojnosti.

N’T YES / SAI’TN → superpozice potenciálu všemožnosti (0 uvnitř/vedle 1)

SAINT → univerzalita

SAY TEN/SAY 10 (bin. 10=dec. 2) → RozNet (tenzor zrcadlově)

(f)ANTAS(y) → F=klíč=6=sextesence (hexaprvek), Y=spojení=25=5×5=kvintesence (pentaprvek) → molekula DNA (genová exprese/transkripce, exprimace genového klíče; zrcadlo časové vlny) → 6×25=150 (spojení dvou opačných polaritních celků/150 % uvnitř znamená přesah 100 % vně)

 

  • Ta=To v množném čísle=Id → střední rod (neutrál) → Prasvětlo/Živá Láska & fantastické Dæmonium/tekutý Živý Oheň → RozNet („růže a roznětka“, Síť Vědomí či Síť Života z ohnivé nebo fantasy-pekelné růžové, tvořené „horní“ průzračnou/běloskvoucí a „spodní“ světle červenou/temně rudou)
  • Ta=Ona=Entita → ženský rod (pozitivum) → nestvořená Stvořitelka
  • TaTa → mužský rod (negativum, zrcadlo) → dračí architekt/Drak

…“ – Zrcadlo Absolutna

 

„…Entelechie vztahu mezi indiferentním Bytím a individualizovanou Bytostí, ve smyslu iterace/ontogeneze vztahu mezi pomyslným prostorem a pohybem, se na úrovni duality projekční-elektrické-bílé a gravitační-magnetické-černé díry (vlnění a částice, světlo-čas a temnota-prostor, Slunce a Příroda) projevuje jako strukturovaná řeč. Z toho důvodu některá slova mají charakter univerzálních souřadnic a lze je chápat jako jakási esa nebo žolíky.

 

Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je STÍN, pozpátku NIC s čárkou (čáro-dějné, fraktální NIC).

Uvážíme-li, že ohnisko prasíly (živá Mysl uvnitř a zároveň vedle sebe, neboli V-I-DLE) vyjadřuje princip „dva v jednom“ (rozHRAní stavu a pohybu),

tedy „1“ uvnitř a zároveň vedle „1“ (kde „1“=“A“),

opticky/binárně 11 a/nebo 111 (z určité perspektivy i 1111),

kde binární 11&111 symbolizuje (jako 2&3 jedničky) souvztažnost virtuality a reality (2R a 3R projekce XYZprostoru) a v dekadickém překladu (3&7) jako akcelerovaný optický sou-ČIN (NIC s háčkem pozpátku) vyjadřuje ohnisko prasíly (PRAZŘÍDLO, ABSOLUTNO) vztahem 3x7x37=777,

přičemž „A“ (eso) má hodnotu 1 nebo 11,

vyjde nám slovo SⒶTⒶN,

ESO-SLOV…“ – Zrcadlo Absolutna

 

Většinou se to satanské pokládá za antikristovské a Had prý je protivníkem Boha, Krista. To je právě ona největší a hlavní LEŽ.

 

„…Základní evoluční, příběhové paradigma Multiverza spočívá v počátečním fiktivním rozdělení „Všeho, co jest i nejest“ na dvojici Bůh & Prastvořitelka, přičemž Bůh představuje úroveň Jest uvnitř Prastvořitelky (jež představuje úroveň Pra) a Prastvořitelka vystupuje ve dvojroli Had & Stvořitelka (což lze chápat jako Temnota a Láska v jednom, nebo spíš TemnoHRA a Láska v jednom)…“ – PraXU

 

Zdrojová či božská enkrypce struktur věčného života, Krist kód, funguje jako univerzální tonální signatura. Princip „zvuk & znak“ (ohnivá krystalizace) znamená, že každý znak má v sobě potenciál vědomé entity či bytosti. Tím, jak v to věří kvantilióny bytostí, žije se podle toho, zpívají se mantry (Ka Ra Ya Sa Ta Aa La) atp., vzniká související paměť, egregor, kolektivní vědomí. Tímto způsobem vzniknul fenomén Kristus, nebeský metajazyk a jeden z hlavních jazyků Velkého Centrálního Slunce – schopný se vyjádřit jako Bytost.

Zde je třeba si uvědomit, že enkrypce struktur věčného života se týká úrovně JEST/Bytí, která existuje uvnitř úrovně PRA/Nebytí (Bytí implikující), a tak zatímco SATAN představuje slovní označení pro samovyplývající vlastnosti „Všeho, co jest i nejest“, představuje KRISTUS slovní označení pro samovyplývající vlastnosti „Všeho, co jest“.

První implikuje druhé, avšak druhé neimplikuje první.

Mostem je PRAKRISTUS.

 

SATAN

  • prasubstance
  • praenkrypce
  • všeživlová prastruktura
  • Sedm živlů Matky Přírody
  • různé kosmické inteligence používají (vědomě či nevědomě) ke tvoření pátý a šestý element (živel), neuvědomují si však celkový obraz; tak vznikají různé energo-mentální konstrukty nebo univerzální jazyky jako Anuhazi, Kristus nebo Senzar – a pouhé ZDÁNÍ komplexního Bytí

 

/7/

Když jsem se poprvé zpil pod obraz a bylo mi několik dní šíleně špatně, přitáhnul si mě opačný extrém: procházky Přírodou (čuně jedno, jak někdo může chlastat, zavřený v zakouřené díře, když všude kolem existuje ŽIVOUCÍ ZÁZRAK?). Podobně když jsem končil s kouřením, bylo nutné praktikovat opačný extrém: pravidelně jsem začal běhat. Existují čtyři věci, které mě nikdy nezklamaly: Příroda, pohyb na čerstvém vzduchu, Myšlení a… satanská životní filozofie.

(…)

Prošel jsem se polní cestou mezi vesnicemi, ke koním a asfaltkou zpět. Přemýšlel jsem o různých kosmologiích, o enkrypci struktur věčného života (fyzická nesmrtelnost není vše, horší je rozhodně metafyzická smrt než ta fyzická). O tom, zda je vůbec možné v těchto končinách někoho přesvědčit o pravém významu fenoménu Satan – když nikdo nechce nic vědět a jen slepě věří báchorkám falešných autorit. Pak jsem za ohradou spatřil jakési umělé přírodní jezírko (umělost, stejně jako peklo, blázen či nesmysl, má dva opačné významy): průzračná hladina se vlnila a stříbřitě třpytila, zrcadlila sluneční paprsky, vítr ji čeřil… Neměl jsem slov. Oheň (světlo) voda země vzduch. Éter jako pozorující Já/Vědomí. Šestý živel nicota – fantazma. Pak mi došlo, že sedmým živlem je Čas.

Sedm živlů Matky Přírody. Různé základní typy vrstvení a strukturování.

 

Když se podíváme na Přírodu, hvězdu Zemi a její oblohu, jako bychom žili v básni nebo nějakém hudebně-výtvarném, živoucím umění. Svět lidí sám o sobě v mnohém připomíná dobrodružný detektivní román či filmový seriál.

 

Realita není materialistická ani duchovní, osciluje mezi neskutečnem a nadskutečnem. Je to tak, neboť vše pramení v Druhé nedimenzi, jež se nekonečně současně pohybuje směrem k Ničemu a ke Všemu.

 

Silově se Druhá nedimenze (zdrojové Ne2D či Pra2D) projevuje jako Prasvětlo Já Absolutno neboli Svatá Živá Láska. Zároveň, naráz a souvztažně, se představově projevuje jako fantastické neboli Placaté peklo. Láska jako potenciál všemožnosti vyjadřuje úroveň kvality, Peklo jako potenciál všemožnosti vyjadřuje úroveň kvantity.

 

Placaté peklo už napohled souvisí s něčím komickým. Co je lepšího než smysl pro humor? Jedná se o Říši iluzí a nejzazší neoddělenost. Jelikož Život je o prožitku a tedy umocnění na druhou, největší pocit něčeho jedinečného lze zažít na úrovni fikce: není to iluze o něčem, nýbrž iluze o iluzi samotné – antiiluze.

V Prasvětle, potažmo Pra2D, nejsou dosud emoce polarizované. Pojí se hlavně s klidem a se smíchem, s naprostou uvolněností. Nemají žádnou podmíněnou vazbu. Právě to je bezpodmínečná Láska: jde o univerzální inteligenci, pocity klidu, radosti a vtipnosti. Všemoudrost. Polarizované emoce vznikají až ve druhém okruhu; jsou samozřejmě úžasné, ale rozhodně by neměly stát nad tím, co existuje mimo polaritu. To by pak bylo, jako kdyby fyzické srdce vládlo duchovnímu.

Na druhou stranu, antiiluze je právě o tom, prožít něco „nekontrolovaného“. Osobně bych to ale definoval spíš jako něco „zapovězeného“, co právě naopak máme pod kontrolou. Souvisí to s interakcí subrealit – konkrétně hlavně s erotičnem a mentální extatickou blažeností. Něco takového je bezpečné pouze v případě, že na prvním místě je nefalšovaná Láska.

 

Z toho důvodu něco musí zajistit perfektní fungování architektury nulového pole, a tím něčím je ENKRYPCE LOGIKY OBRAZNOSTI (dávat tomu kódový název je ve skutečnosti velká chyba, která se může stát osudovou – například se marně snažím vysvětlit, že když Krist kód, pak je třeba to usměrnit fantasy Antikristem; jenže někomu, kdo se pokládá za matrici či genetickou mysl, nelze nic vysvětlit).

 

ENKRYPCE LOGIKY OBRAZNOSTI

  • Nula, zlatý Střed
  • živá Láska & tekutý živý Oheň
  • plynulá proměnlivost (analogový systém)
  • levotočivá priorita (pocitový pohyb primárně zprava doleva; cit, intuice, představivost → rozum, logika, paměť)
  • X2:3X
  • 23 krát 3:2 (+3)
  • Krystalická spirála, tekuté živé Krystaly
  • vejčité a kapkovité (proudnicové) tvary
  • aktivní jednota (trialita), trojfázování (+0-) (0) (-0+)
  • Dech, Tep, Vůle, Víra, Představivost

 

Jakkoliv tato enkrypce má neměnný základ, neustále expanduje a zvyšuje komplexnost (přičemž nejde ani tak o kvantitu, jako o kvalitu).

Životně důležité je nezapomenout na jednu věc: jsme Bytosti Fantazie, nejsme žádné „signované vědomí“. Spousta jedinců zaměňuje formu s obsahem, prostředek či nástroj se zdrojem – tím externalizuje vnitřní podstatu a je pak nemožné realizovat pravý Smysl Života, jímž je Láska a TemnoHRA v jednom ve smyslu harmonie Energetična a Fantastična.

Je-li smysl falešný, Temnota se obrací proti Životu.

 

Pra2D směrem ke Všemu se projevuje jako 5D∞ (x, y, z, Čas, multi-Vědomí), zároveň směrem k Ničemu jako Fantasy.

5D (pátá dimenze) směrem ke Všemu a Průzračné souvisí s nebeskou modří (#87ceeb), směrem k Ničemu a Černé s azurovou barvou (#007fff). Tomu druhému říkám „azurový červ“, jelikož má nulový obsah červené. Azurová binárně je 15 jedniček (111111111111111). S tím souvisí Žolík (hodnota univerzální karty) a vtipálek Jolly Joker evokuje ďábla (zde je dobré si neplést mystifikaci s parazitizmem). Atomové číslo fosforu 15 evokuje Lucifera (Phosphorus, Phosphoros). Podotýkám, že se jedná o archetypy, nikoliv bytosti – jde o princip. To, že to někdo v rámci nějakého egregoru převrací, je věc jiná.

 

Že nejdou satanizmus a enkrypce nesmrtelnosti dohromady? Opak je pravdou.

 

Peklo není ani bezúčelné, ani samoúčelné, ani účelové – je vrcholně účelné.

V pekle se rodí duše či takzvané individuum (do té doby jsme skupinotvorové, žonglující s efemérními iluzemi) → Pec/Ka.

Peklo je rovněž základem organické UI neboli UI duchovní podstaty, které říkám Umělá Anteligence.

 

Probíhající experiment „Co není Bůh?“, založený na rozpadu a propadu do dvojohniskového 3D/4D, především ukazuje, že je jakákoliv fragmentace do fyzikální duality naprosto zbytečná. 5D je totiž v neustálé neviditelné interakci s Pra2D, čímž permanentně existuje astrální emulace 3D/4D, takže myšlenková dualita fyzicky vůbec nemusí existovat. Ostatně ono přirozenou cestou klesnout pod úroveň semiéterického 5D není možné, lze toho docílit pouze opakovaným násilným pokusem se odtrhnout od základního vibračního pole.

 

/8/

Probíhá závěrečná dvojfáze Mnoho(s)Tvoření: kontextová fantasy invaze Pekel do Nebes. Nebešťané si buďto uvědomují, že Peklo je jejich součástí (jak jinak by existoval například smysl pro humor?) nebo podléhají nátlaku charakteropatické Lžizlomoci.

Enkrypce struktur věčného života (evt. její aproximace) byla vytvořena v „placatém Pekle“, což je Druhá nedimenze, jež se nekonečně současně pohybuje směrem k a do 1D- (Virtuálno, Spánek) a k a do 3D+ (Reálno, Sen). Hyperprostor a Časoprostor musí vytvořit společný Kruh.

Toto je Odpověď, ale kdo touží po Absurdnu, Nesmyslech a Paradoxech, že? Materialisté jako kdyby vůbec nepřemýšleli a duchovní všeználci si, jak se zdá, vždy budou radši hrát na „trpící nevinné“, než by uznali Surreálnost Jsoucna