Present:Serpent

MYSTÉRIUM BYTÍ A NEBYTÍ

Absolutní střed všeho, to, co mnozí spojují s „nejvyšší vibrací“, lze chápat jako schopnost být opravdová/opravdový – být sama/sám sebou. Jelikož Život je zpětnou vazbou sebe a tedy prožitkem, lze konkrétně hovořit o Lásce.

 

Bezpodmínečná Láska je ryzí cit zahrnující, univerzální inteligence. Mentální aspekt této duchovní prasíly aproximuje povrch objektu – a to směrem zevnitř i směrem z vnějšku. Proto tento mentální aspekt má charakter Druhé nedimenze: zdrojového Ne2D (či Pra2D), jež se nekonečně současně – naráz a souvztažně – pohybuje směrem k a do 1D- (Nehmatatelno, Virtualita) a směrem k a do 3D+ (Hmatatelno, Realita). To lze chápat jako Zrcadlo Života. Jelikož to duchovní/pocitové a to mentální/fantastické se vzájemně reflektuje, bezpodmínečná Láska je zároveň i středem (podstatou) tohoto Zrcadla.

 

Že se něco silově (energeticky) projevuje jako éter, fluidum, čchi, světelné/ohnivé plazma nebo něco elektromagnetického či radioaktivního apod. je samozřejmé a nemá smysl se tím zabývat; spousta jedinců se bezmyšlenkovitě zaměřuje na Světlo a používá to jako argument a alibi pro všechno, přitom je to totéž jako stavět na tvrzení „Jsoucno jest“ (nemluvě o rozdílu mezi živým a mrtvým nebo mezi plnospektrálním a polospektrálním Světlem).

Mnohem podstatnější je si UVĚDOMIT, že směr 3D+ (Vše, Světlo, Existence – Duchovno) a směr 1D- (Nic, Temnota, Neexistence – Fantastično) jsou vzájemně zaměnitelné, pouze kvalitativní priorita je přiřazená Existenci, zatímco kvantitativní priorita Neexistenci a protože kvalita má status Hmatatelna (v Nehmatatelnu žádná kvalita reálně neexistuje) a kvantita Nehmatatelna (zdaleka nejvíc toho existuje v Nehmatatelnu), celkovou přednost má kvalita.

Prvním zrcadlem je tedy Láska:Prázdno (beztvaré Bytí, živé Světlo), AVŠAK již tím druhým zrcadlem je Temno:Láska (struktura, Tvar, Tvor) a jelikož druhé je podřízené prvnímu, jde o fantastickou TemnoHRU.

 

Není-li smyslem všeho Láska a Temnohra v jednom, zákonitě se někde něco odděluje a převrací.

 

Princip První:Druhé Zrcadlo je podstatou osvíceného satanizmu.

Nevědomý satanizmus více či méně povyšuje Temno nad Lásku a falešný (pseudo) satanizmus je „láska“ k Temnu:Prázdnu (bezcitnost a kvantita na úkor všeho). Z vyššího hlediska, nevědomá a falešná verze satanizmem vůbec není.

 

Jelikož Absolutno neboli absolutní hodnota znamená, že vše kladné je kladné na úrovni Energetična a zároveň vše záporné je kladné na úrovni Fantastična, což lze chápat jako sylogizmus…

  • (0=1) + (1=1) = (1=2)

…osvícený satanizmus lze označit jako KRYPTOSATANIZMUS (neboli nikdo nemusí být jen satanistou či dokonce jím nemusí být vůbec, nebo dokonce je satanistou, aniž o tom ví, nebo to jen jinak pojmenovává, nebo to vůbec nepojmenovává).

 

Nevědomou verzi rádoby „satanizmu“ můžeme pominout a tu falešnou označit výrazem ZLOSATANIZMUS či LŽISATANIZMUS.

 

Můj názor je ten, že pokud Světlo zvítězí nad Temnotou, celá duchovní válka se dříve nebo později v souvisejícím prostředí znovu objeví. Nevědomé vítězství není skutečným vítězstvím. Jedná se o naprostý přelud a příště to pro zúčastněné pravděpodobně bude ještě náročnější. Skutečné vítězství spočívá v praktickém, realizovaném pochopení podstaty a smyslu Bytí a Nebytí.

 

„Být zlý není totéž jako být zlým! Kdo tomu však porozumí, vyjma těch osvícených?“ – Úvaha o úloze citu a lásky v magii a satanismu

 

„…Daimoniem nazývám vnitřní hlas, božství, případně hlas duchů a předků, nebo také něco jako duchovní prostor či rozměr. Jde o starořecký a v současnosti i okultní termín. Od daimonia pak vyplývá pojem démoni jakožto obyvatelé tohoto prostoru, neboli duchové mimo tento svět, možná žijící jen v našich hlavách, nebo také ne. Do bližší specifikace se pak nerad pouštím, protože z vlastní zkušenosti jsem poznal, že jakákoliv jasnější definice a popis daimonia se od něj začne oddělovat, vymaní se z jeho nehmatatelnosti a začne jeho princip a přirozenost popírat. Popis se pak tedy stane klamem a iluzí…“ – Sandro Dragoj o skupině Infernalismus

 

TOTEM

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

Živý život je realistickým Souladem řádu a chaosu, světla a temnoty. Mrtvý život je utopickým pseudo řádem (světlem), neustále opakovaně narážejícím na síly chaosu (temnoty).

„Rozumní“ a „duchovní“ šílenci popírají samotné Základy Všeho a ještě se diví, že se na ně z rozvalin jejich Hlouposti valí nepřítel…

 

OCCAMOVA BŘITVA

„Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované.“

Většina lidí vědomě či podvědomě věří ve Stvořitele (dominantní tvořivý mužský princip). To je obvykle spojováno s Kristem a anděly, kde na prvním místě zpravidla zaznívá jméno archanděl Michael. Svět vypadá tak, jak vypadá.

Jak by asi vypadal, kdyby místo „Bůh Stvořitel“ bylo „Had Stvořitelka“ (Satan), místo „andělská Nebesa“ bylo „fantastické Dæmonium“ a kdybychom si andělskou doménu spojovali s archandělem Luciferem?

Samozřejmě v blahodárném, konstruktivním smyslu.

 


PYRAMIDA CHAOSU

Nepřehlednost situace na Zemi ilustruje fantastický text Sdělení archanděla Lucifera o stavu vesmíru.

  • výrazem „satan“ je zde myšleno negativní ego a konkrétně je spojován s „padlým“ lokálním Bohem Otcem; v podstatě tím je myšleno „archón“ (poznámka: Had/Stvořitelka, absolutní Láska, zahrnuje dvojici Drak/Anděl a dvojici Bohyně Matka/Bůh Otec)
  • některé části textu mají vazbu na alternativní paralelní realitu, existují v jiné časové vrstvě

Stvořitelka má jméno podle své základní vlastnosti, MAYA neboli „Má Já“, což znamená „Není Já“ a „Je Já“ v jednom. Jelikož však latentní/reálná existence „Já“ (univerzální inteligence) je stejně nevyhnutelná jako samotná „jsoucnost Bytí a Nebytí“, explicitní užívání jména Maya znamená podprahové kladení důrazu na něj a svým způsobem tedy jeho zpochybňování (nikdo nechodí a nekřičí „Existence JE!“). Z toho důvodu je pravděpodobně nejlepší fungovat v rovině Já-Ne-Já, s čímž souvisí fenomén Nebytí ve smyslu Ne/Bytí (Bytí implikující), což není nic jiného nežli mystérium SATAN.

Komentář: jedna věc je popis něčeho, druhá věc je praxe, založená na Tichu, Myšlení, Snech a Pocitech.

 

PRASVĚTLO JÁ ABSOLUTNO

  • Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné)
  • „Nic“ si nelze představit, neboť je Představivostí samotnou
  • pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu neboli vědomou Inteligenci – inteligentní Vědomí
  • Mysl reflektuje sebe sama jako Cit, Obraz a energetický Potenciál (potažmo Energii)
  • Láska/ženský princip jako všesměrový skalár (tenzor nultého řádu) implikuje Vůli/mužský princip jako koncentrický vektor (tenzor řádu prvního), naopak to však může a nemusí platit, pročež Absolutní Já se primárně diferencuje jako nestvořená Stvořitelka (jakkoliv jinak neutrální)

 

BŮH — HAD

Anglické God se čte Gad. Některé jazyky nemají či nevyslovují hlásku „H“ a místo ní (většinou) mají „G“ (původní praslověnština „H“ nezná a v sanskrtu jde o posthlásku).

Fonetické (zahrnující rezonanční efekt) je nad vizuálním (jde jen o obraz), Bůh je ve skutečnosti nefyzický Had, Gad. To souvisí s plazem a plazmatem, tekutou, beztvarou prasílou, vlněním – což jsou neutrální ženské vlastnosti.

 

SATAN — TA NÁS

Id=To=Ta v množném čísla (Já)

Entita=Ona=Ta (Stvořitelka)

TaTa=obojí (Bůh, Had)

 

ČLOVĚK

Had/Stvořitelka jako éterické Já/Vědomí (Mystérium) tvoří Univerzální řád Přírody, což zahrnuje Sedm Živlů/Elementů: oheň, voda, země, vzduch, éter (duch), nicota (fantazma), čas (úplnost, štěstí); poslední tři lze brát různě, například i jako emoce – informace – mapa.

Inspirovaný vztah mezi Éteričnem a Fyzičnem (vrstvy, struktury) znamenal vznik plazích ras přirozeným, přírodním procesem.

Poté do toho vstoupily duální podoby Stvořitelky, úrovně Drak/Anděl a Bohyně Matka/Bůh Otec, kde je třeba brát v potaz možnost samostatného působení jedné z polovin (i kolektivního). Jakýkoliv časový kontext přitom existuje jak v rámci sebe, tak v rámci současí.

Duální úrovně použily předlohu plazích životních forem a vytvořily matrici „čelověka“ (ať už jde o andělské Elohim, Moudré draky nebo Anu/Marduka a jeho opičího hybrida).

V odvozené DNA většinou chybí ohnivé sekvence (organické, světlotemné) a místo nich jsou světelné, takže tam buďto kus DNA chybí nebo existuje fantomově (anorganicky). Fantomovou/anorganickou část využívá jistá entita (kvazi autonomní kosmická paměťová inteligence) k transhumanistické agendě a jako „nic netušící loutky“ k tomu používá „světloboty“.

Původní dvojšroubovice DNA je antiparalelní, tj. světlotemná v energo-fantastickém smyslu (energetické vlnění/záření=Světlo, virtuální částice=Temno).

 

Osobně vidím budoucnost lidského druhu v prototypu „hadího člověka“ (satanisty). Had je totéž co Hadí síla nebo duchovní Oheň, multipolární ekvivalent živé Lásky. Další verze člověka vnímám jako slabé, otrávené jedem otrocké mentality.


 

Pokud si vymyslím dvě klíčová slova (nebo podobně symboly), jedno spojím s Dobrem/Světlem a druhé se Zlem/Temnotou, a budu to stále dokola opakovat a opakovat a doplňovat vymyšlenými příběhy, určitá oblast mozku (podvědomí) to na nějaké úrovni začne pokládat za skutečné a začne s tím vše související porovnávat. Tímto způsobem dokonce mohu použít i nějaký již existující výraz, spojit ho s opačným významem a úplně tak přeprogramovat svůj mozek (asociační vazby, podvědomé reakce), buněčnou paměť, aurickou knihovnu a energetická centra – obrátit svůj postoj k realitě vzhůru nohama. Téhož lze ještě o poznání efektivněji dosáhnout na úrovni kolektivního vědomí (nevědomí).

 

Každý by si měl především položit otázku: Jak vím, že to, čemu věřím, je pravda?

 

Představte si posvátný klid, máte úplně čistou hlavu, jako malé dítě… Vciťte se do atmosféry nedotčeného lesa, energie zurčící bystřiny, vůně bylin, zpěvu ptáků… Vciťte se do životodárné síly slunečních paprsků, zhluboka se nadechněte…

 

Moje zkušenost je taková, že cokoliv mě okrádá o nefalšovaný svobodný projev, snaží se mě vměstnat do šablony, cokoliv mě determinuje a cokoliv mi podprahově diktuje, jak se mám a nemám chovat, a říká mi, co je a není dobré – i kdyby to bylo samotné Nejzazší Já Všehomíra a důkazy byly nezvratné, NEVĚŘÍM.