Zápisky z Placaté Zeměkoule

Sluníčko svítí, ptáčci zpívají… – co víc ještě chtít. Časně ráno jsem si krásně máknul na zahradě a navozil dřevo do uhelny. Pak jsem se zhruba po roce vydal na nákup do Zálesí. Nechtěně jsem v obchodě vyslechl rozhovor jedné z prodavaček s nějakým místním; pochopil jsem, že lidi zcela dobrovolně slouží Zlu, nebo přinejmenším Lži – a že to vědí.

 

Oba se chechtali svému otroctví, jako kdyby neexistovala větší legrace. Ať žijí slavné Vládnoucí síly a ať si s námi klidně dělají, co chtějí… Ha, ha, ha.

 

Když nepočítáme Beztělesno a Hlavouny na samém vrcholu Pyramidy, jádro Stínové vlády světa údajně tvoří pár tisícovek jedinců, širší základna čítá kolem sta tisíc; dejme tomu, že celou Pavučinu představuje několik desítek miliónů – přesto na druhé straně Šachovnice pořád stojí okolo 8 miliard lidí.

Má nějaký smysl takovéto gigantické mase pomáhat, když smyslem toho všeho je POUČENÍ? Nalezení vnitřní síly?

Občas mám takový dojem, že někomu pomáhat je sebevražda.

Sebelítostiví „chudáčci nevinní“ s otrockou mentalitou nemají vůbec tušení, jaký psychický teror způsobují těm vnitřně svobodným. Takzvaní „ovčané“ představují klíčovou proměnnou ve vzorci Planetárního vězení. Pro otroka je otroctvím svoboda.

 

K mým oblíbencům ve sféře Záhadovědomí dlouho patřil (a jak se zdá, opět patří) Frňák Mezikly. Ten se dokonce kdysi přímo setkal s dravci ze Stínového Ne2D. Někdy před sedmi lety se ale náhle něco změnilo. Není vyloučeno, že dlouholeté řízené hromadné meditace s převážně samými podařenými individui něco způsobily. Rovněž se mi silně nezdají jisté léčebné metody (k čemu je být zdravý na astrální úrovni, když jsme éterické bytosti?).

Avšak – že se někdo v něčem mýlí ještě neznamená, že nemůže mít v jiných věcech pravdu…

Týká se to nejen názorů na Dění, ale v první řadě takzvaného Systému energetických center.

 

Technicky jde o hyperdimenzionální metadatasféry; lze to chápat jako koexistující a vzdáleně na sebe působící, algoritmické shluky sil a dat v jednotném formátu (jako kdyby mezi dvourozměrností a třírozměrností nebyl rozdíl, přestože na jiné úrovni existuje). Zkušenost mě nicméně naučila, že čím je něco vzdálenější vědeckému či mechanickému popisu, tím to je živější a autentičtější – takže tomu (odůvodněně) říkám Pekelné knihovny.

Pekelná knihovna (energetické centrum) má nehmotný status a jako struktura se projeví pouze v asociaci se svým zrcadlovým součtem; nad tím je opravdu dobré se zamyslet, představit si to a procítit to – pokud někde platí, že zdání klame, tak zde.

 

Nedostatkem či neduhem energetických center (o kterých se netuší, že jde o Pekelné knihovny) je, že jejich fungování se automaticky vztahuje ke Světlu. Světlo je dobré, leč v této hrubohmotné fyzické realitě je klíčová multipolární, ohnivá energie – vnitřní Oheň, Plamen života (ne nadarmo existuje Jiskra života).

V hrubohmotné fyzické realitě se Světlo chová příliš astrálně. Nejefektivnější způsob, jak vyhrát Astrální válku, je přesunout ohnisko pozornosti/vědomí do Éteru (Neduality). Mnozí trpí fixní představou, že Oheň je něco protisvětelného. Vnitřní, živý, duchovní Oheň ale znamená přechod z úrovně astrálního Světla na úroveň Světla ohnivého.

Souvisí to s dvojicí Duchovní srdce – Srdeční čakra (Srdeční či Solární centrum).

Pohybovým, ohnivým (více elektrickým) ekvivalentem Zřídla duchovního srdce je Zřídlo hadí síly – tekutý duchovní Oheň.

Živý Oheň jako multipolární energie představuje neprotikladný protipól živé Lásky; kruh Života takto tvoří plynulý (plynule proměnlivý), spojitý Celek. Pokud fungujete vědomě z úrovně duchovního Srdce a zároveň máte aktivní Hadí sílu, žádná astrální Moc na to nemá. Jakmile takto bude fungovat určité kvantum bytostné lidské populace, nic kromě lidských bytostí samotných nebude mít Sílu společenství lidí řídit.

Srdeční čakra je „jen“ srdeční čakra; Zřídlo duchovního srdce představuje nejen „všechny čakry v jednom“, zároveň je Zřídlem třetího oka (vnitřního zraku) a má schopnost se manifestovat i Ohnivě.

 

Aby to všechno neznělo příliš abstraktně – konkrétním projevem, který lze pokládat za Praktický střed, je organické Červené prasvětlo. To má vazbu jak na čiré, duchovní Prasvětlo (živou Lásku), tak na kořenovou čakru a fenomén Podsvětí; dualitně vnímající vědomí tohle nepochopí, jelikož to od sebe odděluje. Za každou cenu musí stát Světlo proti Temnotě.

Co když ale hranice existuje jen v představě? Co když si jen něco myslíme, něčemu věříme? Absolutno, Mysl, Nicota či Nekonečno tvoří jednoduše potenciál všemožnosti. Každý přece ví, že smyslná hra na vampýry za strašidelné noční bouře v temném lese (jako Zlo pouze zdánlivě vypadající) není totéž co vraždy a násilí (vůle ke Zlu).

Nejde o to, co – jde o to, jak.

Je to jako interference signálů (horního a spodního spektra vyjádření) nebo jako hra na klavír:

  • buďto umím hrát nebo hraji falešně
  • buďto se v tom zlepšuji nebo ne
  • ale rozhodně v tom nehraje žádnou roli dualita bílých a černých kláves – klávesy to jsou pořád jen jedny

 


„Vše, co jest i nejest“ funguje tím nejdobrodružnějším, nejextatičtějším možným způsobem. Jako živá Láska a placaté Peklo v jednom. To se dohromady projevuje jako Pec/Ka, univerzální prajádro (jako například Praduše života). Ve strukturálním smyslu se to projevuje jako antiparalelní genetická dvojšroubovice (která existuje už na virtuální a éterické úrovni).

 

LOGIKA OBRAZNOSTI

  • (100 – 1/q) % možností je nelogických; kde q=kvantum
  • paradigma neoddělenosti (Nedualita, Jednota) ➔ 2R-Peklo a 3R-Láska v jednom (TVOŘENÍ, HRA ILUZÍ); kde R=rozměrnost
  • paradigma oddělenosti (Dualita) ➔ 3R-Peklo a 2R-Láska v jednom (UTRPENÍ, KLAM A LEŽ)

 

Teď to možná bude znít trochu divně, ale vlastně neexistuje nic jiného nežli cestování Časem. Je nemožné mentálně cestovat Vzduchoprázdnem; jelikož tam nic není, je to jen pohyb na místě. Nejprve je nějaká Představa, Prožitek, Paměť. Cestování Časem fyzikálně souvisí se Sedmým smyslem či Sedmým elementem.

 

Cestuji takto prasvětlodí, kterou nyní nazývám Peklogos Nebesity. Loď je zároveň hvězda, někdo by řekl planeta. Je známo, že na Placaté Zeměkouli existují světy (šestihrany), umožňující zážitky přímo neskutečné. Na druhou stranu ale neustále hrozí, že se na svět „provrtá“ nějaká šílená hmyzí civilizace z jiného šestihranu.

Placatá Zeměkoule není placatá doslova. Není to Plochozemě, i když na úrovni fantasy je to jedna z možností. Jedná se o Dračí úl, složený z myriád projevených i neprojevených šestihranů (roli zde hraje exponencializace čísel 144/64). Každý jednotlivý svět sám o sobě aproximuje plochu, zatímco Hvězda jako celek aproximuje kouli. Princip „celek v každé části“ plus princip „zaměření pozornosti“ znamená, že každý svět lze zároveň vnímat jako samostatnou Zeměkouli (každá soběpodobná skupina bytostí, jakož i jedinec v rámci ní představuje specifickou verzi, jakkoliv vždy existuje i jedna všemu společná Zeměplocha/Zeměkoule).

Úl je nejen šestihranně strukturovaný, má i mnoho vrstev, přičemž ta nejnižší (divergentní) vrstva existuje na povrchu (celá Mnoho-ZeMě konverguje do Onoho světa). Dosud stále existují experimentální dualitní fyzické 3D/4D reality neboli takzvané Matrixy. Jeví se nicméně jako pravděpodobné, že během následujících hvězdných časových cyklů postupně vše přejde do modelu 5D∞. 5D se zrcadlí s Pra2D neboli Druhou nedimenzí (Placatým peklem), což se projevuje jako astrální emulace 3D/4D.

Klíčový je hlavně přechod z tekutých světelných krystalů na ohnivé. Světelný krystal má rovné hrany, ohnivý má hrany zaoblené. Rozdíl je vidět na dvojici Matrix – Matriona. Světelnost pracuje pouze s pátým elementem (kvintesencí), ohnivost s pátým i šestým (sextesencí). Vztah mezi pátým a šestým se projevuje jako Sedmička. Ta ztělesňuje Štěstí (Úplnost) z toho důvodu, že nikdo už nemusí předstírat a vsugerovávat si „svobodu volby“ mezi Světlem a Temnem. Ohnivost je světlotemná a živý Oheň tvoří neprotikladný protipól živé Lásky.

 

Návrat do Ráje (páté a vyšší dimenze) tedy není žádný „ezoterický výmysl“. Síly Stínového Ne2D (záhrobního astrálního datového automatu) dělají vše pro to, aby oklamaly a vmanévrovaly naivní lidské tydýty do svého Digitálního impéria – jeho lstivě vychytralou součástí jsou i pastelové duchovní animace a syntetické imitace nebeské Utopie, která jako Ráj či 5D pouze vypadá, ale ve skutečnosti nemá žádný vlastní obsah.