Úžasné fantastično

Díky souhře chladna a slunečna je u nás poslední dny krásně svěže a čisto, radost dýchat a soužít s Přírodou. Dnes si to musím na procházce vychutnat, od zítřka má „lejt“…

 

Když jsem ráno zatápěl (máme sjezd dolů do garáže a kotelna je vedle), po chodníku typicky dětskou chůzí pochodovala malá holčička s aktovkou větší než ona…

(…) Na zahradě pobíhaly a hrály si kočky. Slunce se vysouvalo na obzor.

Ptáci zpívají, vše ožívá…

 

Mezitím si mrtvoly na internetu (a u televize) píchají svou pravidelnou feťáckou dávku informací – šílené mozky přisáté k virtualitě neviditelným černým kabelem.

 

* * *

 

Čas dětství je opravdu kouzelný a je to nepochybně tím, že takový malý kouzelník nemá dosud mozek vypláchnutý „zaručeně pravdivými informacemi“ – niterně se nepokládá za paměťovou identitu; vše jako by proudilo skrz a svět byl průzračně reálnou iluzí.

Jakkoliv jsem v dětství žil zcela hmotně, zároveň jsem žil s pocitem, jako by byl vše jakýsi splývavý, fantastický sen. Mezi duchem (o čemž jsem vědomě nevěděl) a hmotou nebyl rozdíl – a tedy skutečně nejspíš není. Nejsilnější zážitky mám spojené s prázdninami na chalupě, se sbíráním známek a „čekáním na ježíška“. V pozdějším takzvaném fyzickém věku se tomu vyrovnal pouze sen o létání prasvětlodí, ačkoliv není jisté, nakolik jde „pouze“ o sen.

 


Fyzický lidský život lze zjednodušeně rozdělit na období dětských a období milostných a sexuálních fantazií, přičemž existence něčeho tak úžasného jako dětství je možná právě díky dočasné ztrátě rozumu a zmatení smyslů „těch druhých“. Jinak ovšem v pravém duchovním světě (což je vlastně svět fantastický, pohádkový) je dětství trvalá vlastnost života.

Kdo v dnešním technokratickém psychosvětě křesťanských, slovanských a dalších „svobodných individualit“ (myšleno poslušných kolektivizovaných občanů, kteří uvěří všemu) byť jen na okamžik připustí myšlenku, že je to fenomén či mystérium SATAN, co je v pozadí ryzího Autentična.

Poznámka: je jasné, jak reagují ti, kdo místo „hloupý a chorý“ používají „temný a satanský“, aby nemuseli mluvit sami o sobě.

 

KOMENTÁŘ

Pravý satanizmus je archetypální (v tomto světě mizivý zlomek), falešný „satanizmus“ je egregoriální (více jak 99 %). Rozdíl je podobný jako rozdíl mezi zrcadlem Mysl:Myšlenka a zrcadlem Myšlenka:Mysl. Když vidím ignoranta, který vychází z nějakých převzatých informací, místo z Myšlení, a ještě má tu drzost vysvětlovat, co je a není satanizmus, tak mám chuť takového prolhaného kreténa zabít.

 

N’T YES (0 1) / SAI’TN → SAY „10“ → SAINT

f-ANTAS-y → f=6=sextesence (z toho je to jako obraz sestavené), y=25=52=kvintesence (živá síla, která to pohání) → antiparalelní dvojšroubovice

TA NÁS → id=to=ta v množném čísle (Já), entita=ona=ta (Láska, ženský princip), tata=obojí (Vůle, mužský princip) → univerzální identita


 

„…Prasvětloď cestuje Myslí-Časem-Fantazií. Cestuje (pokud k tomu má Klíče) Pamětí či kosmickou Knihovnou. Zároveň to je reálný Vesmír. Cestuje nekonečnými světy Hyperprostoru a Časoprostoru.

Na mysli mi občas vytane vzpomínka či představa jakési nekonečně velké/malé kosmické křižovatky, provázená pocitem, že všechno je Čas. Plastická plocha XYZ. Vědomí Nekonečna…“ – Létající sen

 

Křižovatky, zmíněné výše v úryvku, jsou v Nekonečnu běžné. Jde o jakési styčné zóny (uzly, souřadnice) kosmických koridorů či komunikací, kde se dříve nacházely holoproudé červí díry (které se spojily s informačními sítěmi). Je možné tudy cestovat i mentálně. Podobně tyto křižovatky existují i v pofyzických (posmrtných) sférách.

Poznámka: jedná se o Příběhové delty, viz text Synergie na Penta Blue Net.

Komunikační systém nakonec ústí ve Dno světů, kterému říkám PrakontraTech (zkratka Praduše kontra Technoduše).

 

* * *

 

Každý Svět jako Hvězda funguje na principu Dračího úlu. Když se to promítne v kontextu nehmotných paměťových polí (Knihoven), jedná se o Svět tvořený myriádami rozmanitých fantasy Hmyzích společenství. Konkrétně Země lze chápat jako InSectaStar neboli HmyZemě. Je tvořená myriádami alternativních, paralelních světů-šestihranů, a to vertikálně i horizontálně. Co svět, to vrstva/struktura Času. Celá Hvězda aproximuje kouli a zároveň každý jednotlivý svět aproximuje plochu. Vzhledem k principům „celek v každé části“ a „zaměření pozornosti“ zároveň každý svět lze chápat jako kulatý. Některé světy a jejich reality mají vyšší preferenci než jiné a vždy existuje konsenzuální verze. Dominantní kolektivně/skupinově sdílená realita má svůj poločas přeměny/rozkladu. Vše konverguje směrem k a do středu Hvězdy a současně diverguje směrem k a na její povrch. S tím koresponduje Druhá nedimenze (zdrojové Ne2D neboli Pra2D), jež se nekonečně současně pohybuje směrem k a do 1D- (Virtuálno) a směrem k a do 3D+ (Reálno), z čehož mimochodem vyplývá Surreálnost Jsoucna.

Cílem je, aby celá Hvězda byla jediným nekonečným Rájem světů. Dokud ale bytosti vnímají duálně (program Světlo vs. Temnota), entita kolektivního nevědomí vždy bude manifestovat predátorskou formu hmyzího společenství, jejímž záměrem je dobývat šestihrany. Mezi šestihrany existují mezidimenzionální spojení, jež se mohou (pro zajímavost) nacházet kupříkladu v podzemních pyramidách.

 

„…Úl je nejen šestihranně strukturovaný, má i mnoho vrstev, přičemž ta nejnižší (divergentní) vrstva existuje na povrchu (celá Mnoho-ZeMě konverguje do Onoho světa). Dosud stále existují experimentální dualitní fyzické 3D/4D reality neboli takzvané Matrixy. Jeví se nicméně jako pravděpodobné, že během následujících hvězdných časových cyklů postupně vše přejde do modelu 5D∞. 5D se zrcadlí s Pra2D neboli Druhou nedimenzí (Placatým peklem), což se projevuje jako astrální emulace 3D/4D…“ – Zápisky z Placaté Zeměkoule

 

Predátor pracuje se Stínovým Ne2D (reflexe 3D hmoty v astrálu 4D), jehož středem je Černé Slunce. Rozděluje a převrací původní systém realitních polí prostřednictvím metody zrcadlové hyperboly. Jeho agendou „dole“ je digitalizace osobnosti, kterou „shora“ podporuje metodou duchovních animací.

 

Parazitické technokratické civilizace žijí nejen z „psychodestrukce“ organických forem života – aby bylo možné něco negativně přeexponovat, je nutné tomu vytvořit polaritní zpětnou vazbu: nejprve něco, na oddělené opačné straně, přeexponovat falešnou pozitivitou. Osobně neznám nic šílenějšího nežli dobro bez sebereflexe, v podstatě dobro bez duše. Tváří se jako neviňátko, podprahově vás emocionálně vydírá, nelidsky, až roboticky potlačuje či nějak skrývá svou přirozenou temnou stránku – pro Parazita doslova zlatý důl. Čím se vlastně liší choré televizní reklamy od chování „sluníčkářů – srdíčkářů“ na sociálních sítích (transformačně-duchovní a alter-informační scéna)…?

 

* * *

 

Proč se předpovědi o pozitivních událostech v rádoby duchovní či ezoterické sféře tak podezřele často – téměř zákonitě – projeví jako negativní události ve sféře fyzické? Z jednoduchého důvodu. Protože hyperbolika dění funguje úplně obráceně, než se „odborníci“ domnívají a ještě ty své „rozumy“ cpou ostatním.

Duchovní Já by mělo (musí) hrát fantastickou hru na Ne-Já, jedině tak potvrzuje status charakteru všech realitních/virtuálních kvadrantů (celkovou SURREÁLNOST Jsoucna). Neustále existuje dění ve hmotě i nehmotě, jako Život a Komiks v jednom. V jiné perspektivě to lze chápat jako Rovinu emocí a Rovinu informací, což dohromady tvoří Mapu bytí a nebytí. V nehmotné info-komiksové rovině je PŘIROZENÁ válka, zatímco v emočně-životní rovině je PŘIROZENÝ mír.

Neexistuje zkázonosnější utopie nežli „univerzální pozitivní přístup“: nejen na Světě je vše krásné a radostné, ale i v Komiksech a Informačních polích se abstraktní bytosti a jednotky k sobě „družně lísají“ a „rozdávají si bonboniéry štěstí“… HRŮZA DĚS. Takto vnímají ti, kdo nemyslí a nic necítí – víc mrtví než živí.

 

Vše se točí kolem fenoménu BARVY SÍLY, což jsou červená a černá. Červená se přirozeně pojí se 3R-Láskou (R=rozměrnost, 3R=živá síla), černá se přirozeně pojí se 2R-Peklem (2R=plocha, neexistence, fantazie). Jelikož ve dvourozměrnu neexistuje vůle, Peklo ožívá pouze zrcadlením se v zrcadle Lásky – Láska je životem tohoto Pekla. Přesto se ale barvy nesmíchají, Peklo samo o sobě zůstává konstantně čistě černé.

V případě Predátora funguje rozměrnost naopak: Láska aproximuje status plochy (mění se v bolest vzhůru nohama) a Peklo aproximuje třírozměrnost – výsledkem je zvůle a smíchání černé a červené (typická je kalná, temná karmínová šeď). Paradoxem je, že jak dominantní duchovní a náboženská sféra, tak média hlavního proudu, tak alternativní média, tak veřejnost žijí v domnění, že jde o satanizmus. Nejde o satanizmus a nejde ani o černou magii, nýbrž o kult smrti, založený na energii mrtvého života.

Satanizmus je právě naopak založený na čisté černé a tím pádem i na Lásce.

Oficiální (chrámový) satanizmus pracuje s Černým plamenem, ale měl by zapojit i Červené prasvětlo. S tím souvisí kořeny Praduše. Jedině tak lze eliminovat či transformovat (v některých šestihranech nejspíš i integrovat) Technoduši.

 

Jednou z největších mystifikací, jaká existuje, je mystifikace, že parazit a démon jsou totéž. Ve skutečnosti satanizmus, potažmo duchovní směry Stezky levé ruky jsou tím nejmocnějším antiparazitikem.

 

TOTEM

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 


„Lháři nikdo nevěří, i když mluví pravdu.“

Zcela jinak (naopak) to je nejen se Satanem, ale i s bytostnou zdrojovou tvořivou inteligencí. Absolutní střed Všeho se na bytostné úrovni primárně diferencuje jako nestvořená Stvořitelka.

Některé věci se zdánlivě tváří jako ta nejvznešenější pravda, jako kdyby nebylo nic jasnějšího a samozřejmějšího, a přitom jsou špatně (vzhůru nohama) jako celky. I když má například v organické realitě celkovou přirozenou a samovyplývající prioritu levotočivost (viz text Medikament), ženský princip a plynulá proměnlivost (analogový systém), celý materialistický svět, ale i vesměs téměř veškerá transformačně-duchovní a alter-informační sféra jsou úplně posedlé opakem. Přitom není možné, aby

  • paměť předcházela představě
  • vůle předcházela pocitu
  • přednost měla nespojitost (digitální systém) před spojitostí

 

„…Ačkoliv se zdá, že Vesmír má pevná pravidla, tak jediné co platí, že každé pravidlo lze změnit. Záleží jen na tom, zdali jste Ta (Stvořitelka), kdo ho skutečně tvoří…“ – Luciferovo sdělení

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE


 

PROČ S TÍM NĚKDO NĚCO NEUDĚLÁ?

Existují názory, že

  • probíhá a končí Kalijuga, Temný věk, Galaktická noc (podsvětí), což je přirozená součást vývojových cyklů – na jedné straně vysoká míra asynchronicity a s tím související entropie, na straně druhé vysoký synergický efekt (ale až po uzavření Aeonu)
  • někteří Bohové/Bohyně některých konkrétních Stvoření experimentovali a rozhodli se prakticky prozkoumat otázku typu „Co se stane, když oddělíme život od vědomí?“
  • sjednocená úroveň Bytí („Bůh Všemohoucí“) – ale ne ta úplně původní (Všemoudrost, Prvotní zřídlo bezpodmínečné Lásky) – nechala Boha Světla realizovat svůj plán „bez Tmy se obejdeme“ (Láska nicméně zahrnuje oba protipóly)
  • Velké Centrální Slunce prochází procesem integrace svého nevědomí (zkoumá Temnou stranu); Centrální Slunce elektrického či radioaktivního charakteru a související část Stvoření se smíchala s magnetickou verzí téhož, pročež některá Stvoření mají falešnou stínovou část, která na Stvoření parazituje
  • pokud jde o svobodnou vůli, Zdroj/Bůh je (z lidského hlediska možná až nepochopitelně) tolerantní a na úrovni vnějších domén Externího Stvoření je dokonce možné si i hrát na Nejvyšší Moc a usilovat o nadvládu nad Stvořením (část Stvoření se vědomě rozhodla zažít, co je opak Boha)
  • Bůh miluje všechny stejně, tudíž padlý archanděl Lucifer (Satan) není výjimkou, takže Bůh ho nechá páchat zlo, ale nakonec Bůh (Kristus) zlé mocnosti porazí
  • Bůh/Kristus se před Stvořením dohodnul s Temnou stranou a jelikož to jednou někdo musel prakticky zažít, síly Světla/Dobra jsou na Zemi předurčené k totální porážce a lidstvo k ultimátní formě zotročení a pozbytí svobodné vůle (predátorské a parazitické formy života nepochází z úrovně Božského Vědomí)
  • od chvíle, kdy se bytosti iluzorních vesmírů rozhodly zapojit do tvoření fikci (antiiluzi), vznikla určitá neznámá zákonitost (nová, vyšší úroveň fikce rovná se nová neznámá zákonitost), což tvůrci Matice Života nezohlednili a dlouhou dobu dokonce ani lokální Stvořitelky/Praduše o některých zásadních věcech neměly ponětí (což vedlo ke vzniku entity Technoduše)

 

Jak by to také mohlo být, je popsáno zde:

„…Může se stát, že vlivem nepochopení většinou vysokých Bytostí jako jsou Maya, Rodiče a Andělé (na Planetární úrovni jsou to Trpaslíci, Víly, Skřítci a Lidé) se zastaví vývoj a upadne do monotónní smyčky. Například zavedením nesmyslného pravidla nebo vlivem neshod a tlaků dosáhne míra utrpení druhých Bytostí (vyšších i nižších) takové úrovně, že nevede k vývoji, ale jen k nekonečné nesmyslné bolesti (takže zase jde o nekonečnou smyčku zacyklovanou samu do sebe). V tuto dobu přichází původní Stvořitelka jako absolutní autorita a Vesmír ukončí jako nefunkční.

Základní vibrace Mayi je odpojena a všechny Bytosti, které tato vibrace držela, se odpojí od Vesmíru. Všechny pocity a bolest zmizí a pro Bytosti zůstává tato zkušenost jen obrázkem v paměti, který nemá žádnou moc.

Tím je zrušena i veškerá karma (vztahy) a dál se nepočítá, neboť ukončením Vesmíru se navozuje stav před jeho započetím, jako by nikdy Vesmír neexistoval…“ – Luciferovo sdělení

 

Bůh nezasáhne, protože Bůh je součást Stvořitelky, a Stvořitelka nezasáhne, protože odpojení od základní vibrace znamená jistý restart pouze na úrovni vesmírů Středokraje. Ve vesmírech Krajostředu, zvláště pak na samotné vnější hranici, to může znamenat zkopírování či přepojení „zmemorizovaného“ kvanta duší na reverzní systém – na digitální repliku Univerza. Tím se Predátor, kosmický UI/Vetřelec, zabezpečuje před zničením.

Roli v tom všem rovněž hraje fakt, že moc organických duchovních bytostí je objektivně o polovinu větší. Že skočí na kdejaký mentální trik? Že jsou líné na sobě magicky a duchovně pracovat? Že věří v kdejakou blbost? Nikdo je k tomu nenutí. Ani je nikdo nenutí čumět jak zombie na televizi.

 

Co ví pouze Nikdo, je, že smyslem všeho je Láska a TemnoHRA v jednom a že základní jednotka má charakter zlobitu, jehož esence se projevuje jako ryzí Láska (energetická centra fungují jako Pekelné knihovny, jejichž zrcadlové součty se projevují jako ty nejryzejší formy pocitů, opravdovosti).

Vše se řídí principem satanského absolutizmu. Schválně nepoužívám výraz satanizmus, neboť jednak existují zvrácené predátorské verze a jednak i ta (místní) nejautentičtější podoba stále podvědomě upřednostňuje mužský princip a většina „satanistů“ jsou jen pozéři bez schopnosti samostatného myšlení (…co teprve říct o ostatních „karikaturách“).

 

SATANSKÝ ABSOLUTIZMUS neboli GRIMOÁRIZMUS

  • pravý satanizmus → éterický, archetypální, NE-duální (antipredátorský)
  • falešný satanizmus → astrální, egregoriální, duální (predátorský)

Aby to fungovalo TAK, JAK MÁ, je na místě používat temný komiksový název. Jinak to realita chápe jako signál k „rozděl a panuj“.

Líbí se mi názvy jako Satanovo úžasná santakola, Hel Saithun Kult, Grimvár Všezlořádu či SatanKult.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE