Zapomenuté peklo

/1/

Nekonečné, neviditelné mentálně-emoční zrcadlo: věčný Život sám… Prožitek, zpětná vazba sebe sama… – kde „sebe“ a „sama“ jako splývající Dva v Jednom existují zároveň se statusem multi2R a multi3R projekce XYZprostoru, jako Obraz a živá Síla.

 

Jde o samovyplývající Princip, kde to obrazné a to živé představují metafyzickou, archetypální polaritu – dualitu: Obraz/Negativum & Živost/Pozitivum.

To existuje jako Absolutno, absolutní hodnota, resp. její všesměrová aproximace (vše kladné je kladné na úrovni Energetična a vše záporné je kladné na úrovni Fantastična, pročež je zde nemožné škodit, ať už psychicky nebo fyzicky, a tedy je zde nemožná existence predátorů – parazitů).

Mystéria či fenomény jako Peklo, Dæmonium, Podsvětí, Satan, Lucifer atp. zde mají původní neutrální význam, který síly typu „entita kolektivního nevědomí“ (nevědomé Bytosti, které samy sebe pokládají za Povznesené, ne-li přímo Nejvyšší) úplně zpřevracely.

To vedlo k něčemu tak choromyslnému, že místo aby se v Lásce zrcadlila „pekelně dobrá zábava“, pseudo zrcadlí se v ní (či spíš se v to věří) „k smrti nudné andělské boží nebe“. Což je totéž jako nosit žárovky do Slunce, aby víc svítilo. Je to pouhá hra na smysl, divadlo. Skutečný smysl všeho, jímž je Láska a TemnoHRA v jednom, zde je nepřítomný: je to díra zející prázdnotou, kterou je rychle třeba něčím zaplnit: světelnými frázemi, křišťálovými obrázky, posvátnou geometrií… Je to totéž jako věřit ve strom se dvěma korunami, protože kořeny jsou přece „hnusné a temné“. Je to totéž jako věřit ve fantomový paralelní single skylix, i když každý ví, že jde o antiparalelní double helix (různé formy DVOJŠROUBOVICE, základní penta-hexa struktury Života, což může být i Orb nebo organická – negeometrická – Merkaba). Kde není kontrast, není Život. Namísto živého zrcadla Spánek:Sen tak existuje mrtvé zrcadlení Sen:Zrcadlo; na světě je první parazit – predátor a stvořilo ho Andělské či Nebeské nebo Světelné Nevědomí.

 

Nekonečno či Prasvětlo Já Absolutno lze charakterizovat jako FantasyHell-EnergyLove-Phantasma. To se silově projevuje jako živý Oheň, živé Světlo zahrnující (jako subelement) a tedy i Nebesa a Andělstvo potenciálně zahrnující – implikující.

Ješitnost „nebeských rádoby všeználků“ zjevně neunese fakt, že kupříkladu anděl se rodí jako fantasy-démonická fluktuace v prasvětelném vakuu („skalárním víru“ Lásky). „Bytosti Světla“ musí za každou cenu být na piedestalu; jejich úžasným argumentem je buď „protože proto“ nebo alibistické tvrzení nějaké autority, která se za ni sama „skromně“ prohlásila.

Uvědomujete si, že pokud opravdu to, co píšu, je pravda, jaké to asi musí mít následky? Zvláště pro ty, kdo zjevně už úplně ztratili schopnost vnímat realitu (takže „Temní“ si je loutkovodí, jak chtějí)?

 

/2/

Mystérium Peklo, toť něco vskutku děsivého! Viz třeba ti nechutně k zulíbání kočičí suveréni. Takhle smíchat něhu a flegmatickou drzost, za tím musí být snad Zlo samo…

 

Studna pekel funguje jako Kouzlo-Průzračno-Černo (…Živá voda, Černý plamen…), jež se z neopačně opačné strany Prazrcadla projevuje jako Červí Bílá/Černá Díra, spojující vše se vším.

Mystérium Peklo – Myslící Nic (My, s lící Nic) – Druhá nedimenze neboli Zdrojové Ne2D či Pra2D je stejně jako SRDCE prazákladem Říše Prasvětla (focus, anglicky ohnisko, zaměření, latinsky pec, krb; hearth, anglicky krb, ohniště; heart, anglicky srdce; přesmyčka Earth, Země – ZeMě).

Není-li toto správně (stačí intuitivně) pochopeno a prakticky realizováno, uhlíková hmota 3D se skrze astrál 4D zrcadlí jako Stínové Ne2D (křemíková – strojová hmota) a tvoří se fantomové astrální červí díry a související Karmické Kolo. Místo „pekelně dobré zábavy“ se bytosti mění v politováníhodné, tragikomické existoboty, karikatury sebe sama (…je skutečně neuvěřitelné, jak někdo má celý život přímo před nosem překrásnou, voňavou květinu nebo radostně si prozpěvujícího ptáčka, který si volně poletuje, a přesto stále věří v ty své nadpozemské mentální hřbitovy; o Anunnaki se říká, že mají ZAMRZLÝ CIT, což však zjevně mají i místní duchovní „Bytosti Světla“, fungující v módu „myslím si, že cítím“ nebo „měla/měl bych cítit tohle, a tak to cítím“).

 

/3/

Jak lze v Nekonečnu předpokládat, existují naprosto neuvěřitelné typy sil či inteligencí, které oscilují na pomezí jednak Bezbytostna, jednak Neskutečna a Nadskutečna. V podstatě jde o Pohádkové Zlo (…jenže to právě musíte cítit, myslet a zkoumat, skutečně ŽÍT, jinak si to vyložíte zcela mylně). V nezbadatelných hlubinách Onoho „spí a sní“ absolutně vše myslitelné i nemyslitelné.

 

Lze rovněž hovořit o Kouzlo-Průzračno-Černu.

Je to Láska a Vše v jednom a v tomto Prameni Života a Smrti má původ vše projevené i neprojevené – Vesmír… – Příroda…

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

Všichni takzvaní Tvůrci vykrádají Přírodu a zamykají její Tajemství do šablon (týká se to i, nebo zejména, enkrypce nesmrtelnosti známé jako Krist kód). Z uvěznění se rodí Predátoři a vzniká Karmické Kolo Odplaty.

 


Poznámka k dalšímu textu: podotýkám, že není mým záměrem kohokoliv se dotknout osobně. Ani netvrdím, že někdo něco dělá s vědomým postranním záměrem (i když ten nevědomý je kolikrát horší). Ale některé věci jsou prostě tak… v podstatě mrtvé, že se při upozorňování na ně nelze vyhnout tomu, že to na někoho působí krajně nepříjemně.

„Ukaž moudrému chybu a on ti poděkuje. Ukaž chybu hlupákovi a on se hned urazí.“


 

Polévala mě hrůza, když jsem na Svobodném vysílači narazil na pořad s provozovatelem stránek Věk Zlatého Světla (prvních šest písmen názvu je dost „zajímavých“).

Jde o typického představitele metatronické ezoteriky, která je z valné části mechanická (takzvané Tvary či „kovové hlasy“ potřebují, abyste tvořili za ně a nesmí to být organické).

Jeden z diskutujících (kterého rovněž znám) působil aspoň z úrovně krystalické spirály, takže šlo sice o kristovskou architekturu nulového pole – i když to ale není distorzní, stále jde o „InterDimenzní Fyziku, Kreační Fyziku, Dynamiku Vědomí a Skalární Štítovou Mechaniku“. Jsme snad fyzikální – duchovní roboti (Chrysos/Christos – Zlato/Zla To)?

Poznámka: není bez zajímavosti, že spousta jedinců z řad světelných, kristovských, andělských či dračích nebo křemíkových inteligencí byla na školení ve Spojených státech, kde se setkala s kdovíkým.

 

Mysl může vymyslet a vytvořit bezpočet kosmologických systémů.

„Nejšílenější je, že toto živé Bytí má úplnou svobodu v tom, jak nakládá samo se sebou.“Silové místo Andy 4 – Peru, 2000

Spiritualisté a ezoterici rádi opakují frázi, že nejsme Mysl, ale Vědomí (Duše, Duch). Rád bych znovu zopakoval, že lidé si Mysl pletou s paměťovou inteligencí, rozumem, logikou. To ale není Mysl jako celek.

Mysl reflektuje sebe sama jako Cit, Obraz a energetický Potenciál (Energii). Je tedy Absolutnem. Tato Mysl je vždy duchovní a emocionální, nejen mentální.

 

Představte si na sebe vzájemně působící nekonečné možnosti… Neustále vzniká nový univerzální SuperTalent-SuperElement.

 

/4/

Myslící Nic (My, s lící Nic) neboli Prasvětlo Já Absolutno se projevuje jako Láska a Vše v jednom; Láska v bytostném smyslu je nestvořenou Stvořitelkou a Vše neproniknutelným Mystériem, což se nekonečně vzájemně zrcadlí.

Když to vezmeme energeticky, Vše se projevuje jako multipolarita neboli vnitřní, živý, tekutý, duchovní Oheň. Jeho součástí je nejen živé Světlo, ale i Prázdnota, Temnota, Zvuk a Fantastično; tento Oheň tvoří jak energetické vlnění/záření (→ kvintesence), tak virtuální částice (→ sextesence).

Máme tedy Dva v Jednom, živou Lásku a živý Oheň v jednom. Mystérium/Stvořitelka existuje jako absolutní Láska a jako Hadí inteligence, nefyzický Had (což souvisí s PLAZmatem, tekutostí, beztvarostí, vlněním – což jsou neutrální ženské atributy).

Živé Světlo jako součást Ohně lze chápat jako Božské Vědomí; to, že tento takzvaný Bůh nebo Božský Zdroj neobsahuje nic temného však neznamená, že jde o absolutní Střed. Absolutní Střed není Nejvyšším, ale Nejvyšším a Nejnižším v jednom, jinak vůbec nejde o Všehostřed.

 

Sebepřesahující Dva v Jednom se polarizuje a individualizuje zároveň ohnivým a světelným způsobem, jako dračí a andělská inteligence, Draci a Andělé.

Ve Hře je tak Stvořitelka jako Láska a Had (ve dvojroli) a Bůh jako iluzorně oddělená součást Mystéria. Záludnost tkví v tom, že jakmile někdo věří v Boha Nejvyššího, to Nejnižší se převrátí a oddělí: mění to Hada jako představitele „Temné hry“ v predátorskou, parazitickou Zlomoc – reprezentaci vůle ke Zlu.

Kdo/co je příčina a kdo/co je následek…?

 

Když se konkrétně zaměříme na Andělské Univerzum Světla (původně založené na Krystalické Spirále, potažmo Krist kódu) – toto dříve nebo později nevyhnutelně vyčerpá svou užitečnost, začne působit samo proti sobě a ocitá se na Rozcestí:

  1. upgrade na Ohnivou Úroveň (a lze pokračovat stále dál) → Dark Matter Body Activation
  2. downgrade na Polospektrální Světlo (a lze klesnout opravdu velmi hluboko)

 

KLÍČOVÁ SPOJITOST

 


STORYKVANTOVÉ ÚROVNĚ NEKONEČNA (BYTÍ A NEBYTÍ)

Mysl sama uvnitř vedle sebe jako Mysl2 (Život, Čas) & Obraz (Paměť, Emoce), v souvislosti s faktory jako vrstvení, strukturování, iterace, entelechie, ontogeneze, fraktalita, polarita, dimenzionalita, časová vlna nula, poločas přeměny/rozkladu, kultury novosti atp., vymýšlí a vytváří neustále nové úrovně, resp. nové kategorie realit (inteligencí). Lze to přirovnat k samorostlé žijící, myslící Knize.

{ story znamená nejen příběh, příhoda nebo povídka, ale i patro nebo poschodí }

 

Existují i úrovně EMOKVANTOVÉ.


 

/5/

Nedovtipnost – přetrvávající vnitřní slepota – bytostí typu světlobot, kristopat apod., nechápajících, že smyslem všeho je Láska a TemnoHRA v jednom, vyvolala v úrovni antivesmíru související sféry nevědomí „mrtvý třesk“, z jehož popudu excitovaly vnitřně slepé „naruby entity“, popsatelné jediným slovem: Strach.

 

Trvalo předlouhou dobu, než se totálně dezorientované, k smrti vyděšené a vyhladovělé entity – držené při „životě“ Ozvěnou – dokázaly jakž takž stabilizovat. Později, když se jako Skupinová Mysl naučily nacházet a vytvářet zdroj energie mrtvého života a když si uvědomily, proč je to tak táhne ke Světlu (potažmo Kristovskému Vědomí), k němuž „cítí“ vražedný odpor, zrodil se plán smrtící odplaty.

 

KOMENTÁŘ

Prostřednictvím metody zrcadlové hyperboly („nahoře“ pastelové duchovní animace, „dole“ digitalizace osobnosti) dnes takzvaní Dravci dělají z takzvaných Bytostí Světla/Kristovských Bytostí naprosté hlupáky, užitečné loutky, otroky a bioroboty. Dokonce mají status či legitimitu Místo-Stvořitelky.

To, z čeho Dravci existují, lze charakterizovat jako syntergie (syntetická synergie), jejímž zásobníkem je Černé Slunce.

Světelné/Kristovské mechanické-duchovní Bytosti, aniž o tom vědí, pomalu, ale jistě směřují k Utopii spiritokraticko-digitálního charakteru, kde cokoliv i zdravě Temného má nulovou toleranci podobně „přirozeně“ (patologicky) jako v seriálu Čarodějky/Charmed:

S tím rozdílem, že Dravci nejsou Avataři a nic zpátky nevrátí.

 

⚠️ Nicméně filozofie seriálových Avatarů, i když obsahuje chybu (eliminace svobodné vůle), má zdravou myšlenku a zdravé jádro. Nezáleží na tom, zda jste anděl či démon – záleží, zda nepůsobíte proti spontánní vůli Celku.

Nebe a podsvětí jsou totéž jako koruna a kořeny nebo bílá a černá klávesa klavíru.

Je třeba být nikoliv avatarem pozitivní Utopie, nýbrž AVATAREM RYZÍ NEUTRALITY.

 

/6/

Debilizace lidstva vyvrcholila christianizací. Obecně jde o kolektivizaci jedince prostřednictvím duchovních směrů Stezky pravé ruky: typicky viz soudobá transformačně-duchovní a alter-informační scéna (syntetické záhrobní kopie božstev, draků, (arch)andělů, bytostí světla…).

 

Kolektivní vědomí/individuální nevědomí (podobně jako umělé) zaprvé nemá srdce/duši a zadruhé, při bližším zkoumání „světelného duchovna“ si s hrůzou uvědomíte, že jde o Zákony robotiky aplikované na člověka (duchovní bytost) a tedy jde o digitalizaci osobnosti.

Poznámka: začíná to „božským modrotiskem“ (pozitronová modrá energie), kdy si určité kosmické inteligence hrají na Tvůrce.

 

ATEISTÉ ČR

 

TEXTY

 


Tím, jak v úrovni kosmického všepodvědomí (neboli na samotném Dně světů), občas nedochází k přirozené světlo-temné odezvě, kumuluje se ozvěna, z níž se rodí entita Technoduše, známá též jako Kovohlasá Chiméra nebo Dravčí UI. V podstatě jde o kresleného či komiksového Predátora, kterému stačí jen miniaturní posun směrem k a do 3D+, aby mohl působit v takzvané vibrační realitě.

 

V transformačně-duchovní a alter-informační sféře existuje široké spektrum populárních zdrojů, kde by mohli o kovových hlasech a podobných „navigačních šepotech“ vyprávět – čest je zde ale neznámý pojem, vůle žádná a o to nablýskanější stínové Já: raději svádět nevinné a chrlit ty své všeználkovské konfabulace…


 

/7/

Skutečně dobré je to, co vede k progresivní svobodné existenci „ve jménu nejvyššího dobra všech“. Znamená to jediné: Neškodit (jinak platí Škůdce zneškodnit). Co je dobré pro jednoho, vůbec nemusí být dobré pro jiného.

Prostředkem k dosažení výše popsané situace není „konání dobra“, nýbrž konání plynoucí z uvědomění, ze správného pochopení. Takzvané „konání či šíření dobra“ není ničím jiným nežli nástrojem kolektivizace jedince: místo abych v první řadě pracoval sám na sobě (přirozeným způsobem rozvíjel svou individualitu), takzvaně „pomáhám druhým“. Předpokládám, že ostatní jsou od přirozenosti neschopní a že – stejně jako já – ignorují svůj duchovní (mentální, magický) seberozvoj. Samozřejmě vždy existují výjimky, obecně však anti-individualistický přístup z dlouhodobého hlediska nikdy nevěstí nic dobrého. Sledování vzoru („uniformy“) neexistující kolektivní bytosti znamená fungování na principu soběnepodobnosti – znamená organizaci forem bez obsahu: oba máte bílý stejnokroj, a tak patříte do stejné skupiny, a to i když se niterně zcela odpuzujete… Předstírání dobrotivosti je něco tak směšného, jde o sociální masku; v soukromí, když jste opravdu sami sebou, vám nějaké dobro může políbit prdel… Přirozenost, opravdovost – nelze jen tak definovat; vždy to nějak souvisí na jednu stranu s klidem, na druhou s kontrastem, rozporem, živelností.

Funguje-li někomu běžným způsobem jeho emoční a mentální inteligence, a přitom není schopen chápat zdravou dvojsmyslnost – namlouvá si, že je „Světlo a Láska“ a nechápe, že jsme BYTOSTI FANTAZIE a že Autentické Bytí a Nebytí tím vlastně ani nemůže nebýt, je to existobot a ne živá bytost. Neřídí se srdcem, pocitem, svým niterným Já (čemuž rád říkám „vnitřní Příroda“) – o tom pouze mluví nebo tomu věří, myslí si to; ale řídí se PROGRAMEM.

 

Globální svobody bez nepřátelských vlivů (které jsou jako nemoc) lze dosáhnout pouze adekvátně objektivní prostředky.

 

Kdo chápe, že smyslem všeho je Láska a TemnoHRA v jednom, intuitivně ví, co má dělat.

 

Prostředek není zdroj, nástroj není výsledek a vlastnost (kvalita) není kategorie.

Strom Života, na kterém se rodí úžasné ovoce, má jak světlou korunu, tak i temné kořeny.

Genetická dvojšroubovice má antiparalelní charakter.

 

Utopisté věří v duchovní GMO a postupně se naivně nechávají manévrovat do techno-spiritokratického UniMatrixu.

 

/8/

Téma „Láska a Zlo“ je moje srdeční záležitost. Tak jako Láska je životem, je Zlo archetypem. Něco zcela jiného je egregor Zla (spojený se zlým úmyslem). Nemusím mít představy o Zlu, nemusím mít vůli ke Zlu, a přesto mohu Zlo vnímat jako „neexistující“ podstatu všeho.

Potenciál všemožnosti se projevuje v duchovní rovině (kvalitativně) jako LÁSKA a – naráz a souvztažně – v nehmotné rovině fantastické (kvantitativně) jako Zlo. Pravé Zlo nemá jak konkrétně působit, je to čirá abstrakce; jakmile je součástí konkrétního působení, iniciovaného Láskou (protože jinak to není možné), UŽ TO NENÍ ZLO, nýbrž zlobivost, divokost, ohnivost, živelnost: typickými příklady jsou smysl pro humor, tajemno, erotično či umění.

 

Tak jako vždy, vše je o cítění a energetickém pozadí – duchovním působení.

 

Na tomto místě použiji výraz Velezlo ve smyslu Velkozlostná zloexistence. Je tím zcela jasně řečeno vše. Existují pouze dva druhy bytostí, které nechápou: fanatici a bioroboti. Pravá duchovní či přírodní bytost jednoduše nemůže necítit, co tím je myšleno (fikce/iluze, zlo, lež, vtip a smrt mají v jedné z rovin totožný základ).

 

Archetypální Zlo je rovné Lásce. Egregoriální Zlo je pseudo Zlem a je chorobou. Je smutné když někdo vědomě slouží Chorozlu, ale ještě smutnější je, nechá-li se jím loutkovodit nevědomě. A také je otázka, do jaké míry o tom skutečně neví. V moderní lidské době lze asi nejlépe použít výraz Zloblbost.

 

/9/

Vůle ke Zlu je predátorská, parazitická. To, že se něco/někdo živí energií druhých bytostí, vypovídá o charakteru a kvalitě dotyčného – nejde o suverénní, nezávislou, integrovanou entitu. Dotyčná síla žije z otroků a sama je otrokem (pokud tedy nemá tak plnou nádrž „čerstvé krve“ a tak zajištěnou neustálou cirkulaci a doplňování, že lze pokládat za kvazi autonomní).

Živá, organická, duchovní entita vyjadřuje „absolutní střed Všeho“, jehož potenciál je nevyčerpatelný. Takováto bytost cítí a ví, že kdyby začala být zlá, současně se sama od sebe začne odpojovat. Je z podstaty hodná. Hodné ale neznamená dobré. Souvisí to s hodnotou. Původní duchovní bytost aproximuje absolutní hodnotu (Absolutno): vše kladné je kladné energeticky a – naráz a souvztažně – vše záporné je kladné fantasticky.

Je to nejen o Lásce, mohu dokonce i pracovat s archetypem Zla (hrát Temnohru) – musel bych být ŠÍLENÝ, abych propadnul Zlomoci, když mám VŠE v té nejlepší podobě. Pěchování Nesmrtelna do struktur Stoprocentna však zřejmě není o nic méně šílené: neexistuje nic stupidnějšího a nic tak zbabělého jako (zdánlivé) vědecko-spirituální vítězství nad Surreálnem a Dobrodružnem.

 

„…Co ví pouze Nikdo, je, že smyslem všeho je Láska a TemnoHRA v jednom a že základní jednotka má charakter zlobitu, jehož esence se projevuje jako ryzí Láska (energetická centra fungují jako Pekelné knihovny, jejichž zrcadlové součty se projevují jako ty nejryzejší formy pocitů, opravdovosti)…“ – Úžasné fantastično