Satan kontra Archón

ČÁST 1.

Superpozice potenciálu všemožnosti („všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“) má v kontextu zpětné vazby prožitku Života charakter všezahrnující soupatřičnosti neboli „skvoucí Lásky“ a zároveň v kontextu obrazu – naráz a souvztažně – charakter „fantastického Mystéria“, představujícího dřímající, všezahrnující výčet s nulovým součtem neboli Nikdepeklo.

 

Jedná se o nekonečné PraJá – Bytost Nebytost či inteligenci typu Svět – Matku/Otce Prajsoucno – a právě tohle je fenomén SATAN.

 

„Autentické je vše, co má pohádkovou analogii, přičemž – naráz a souvztažně – analogií pohádkovosti samotná je pekelnost.“

 

V úrovni Lásky lze SATANA chápat jako něco snového či pohádkového. V úrovni Vůle jako to nejživější živé – nejskutečnější skutečné. Jedná se o neutrální duchovní, fantastickou kosmickou, přírodní, tekutou ohnivou prasílu či energii.

 

Duše vzniká v Pekle (pec/Ka).

Všechny přirozené schopnosti či autentické talenty pocházejí z Pekla.

Proto se říká, že je něco pekelně dobré, že to je pecka nebo z pekla štěstí.

Symbolem Pekla jsou Kruh, Čtverec, Trigon, převrácený Pentagram, Vejce a Čtyřstěn (znázorňující živel Ohně).

 

Zrcadlo Láska:Peklo tvoří Onen svět, známý též jako Nebesa nebo Říše Prasvětla. V úrovni Nevědomí, Zapomnění či vědomé Lži existuje Nebe primárně a tedy jako odraz – toto Nebe je reverzní (sebeklam, divadlo) a je-li něco naopak, vytváří to oddělenost a oddělená reverzní část se projevuje jako Archón (archontská strategie).

Archontské Nevědomí (což jsou Nebešťané či Bytosti Světla naruby) záměrně ztotožňuje démona s parazitem, ďábla s predátorem, peklo s astrálním záhrobím a hlavně klade rovnítko mezi Satana a Archonta. Tak jako Archonti vytvořili například abrahámovská náboženství, snaží se mermomocí o tvoření různých satanských ideologií a demagogií.

 

ČÁST 2.

Myšlenka, že žijeme v reflexním pohádko-pekelném fantasy nebo že energetická centra jsou pekelné knihovny, připadá nejspíš „naprogramovaným“ jedincům div ne vyšinutá. Archonti pomocí modrotisku přetáčejí manifestační víry (morfická torzní pole) do protisměru: místo primárně zprava doleva a tedy s levotočivou prioritou (vír je fyzikálně obousměrný a jde spíš o pocit, metafyzično), vše rotuje naopak. Vpravo sídlí představivost, cit, intuice. Vlevo sídlí paměť, rozum, logika. S pravotočivou prioritou funguje program – spirituálbot – existobot, nikoliv živá bytost. „Věřte, co je psáno, nemyslete a nemějte žádné sny a fantazie“ – v nekonečném Oceánu Snů/Možností se tak Vědomí infiltrované bytosti pokorně krčí mezi stěnami Škatule.

 

Proč se asi tak podobají výrazy Ďábel Hell „X“/Double Helix, Pec/Péče nebo Satan/Saint? Jak dále uvidíte, úplně jiný význam má i výraz Antikrist.

 

Zřídlo Veškerenstva neboli Mystérium/Prastvořitelka neboli Prasvětlo Já Absolutno existuje současně na dvou úrovních. Jako Zřídlo duchovního Srdce (Prasrdce) a jako Zřídlo „třetího Oka“ (Praoko). Prasrdce existuje zároveň jako Prvotní peklo a Praoko jako Prvotní Bůh. Obojí se vzájemně zrcadlí, nicméně Srdce/Cit má prioritu před Okem/Rozumem.

Určité síly v Říši Prasvětla (kde existuje potenciálně nekonečně Já) tuto prioritu zaměňují. Těmto sílám lze říkat Bůh Světla a jelikož část sebe popírají, ta se odděluje a kvazi autonomizuje jako Temný Smrtonoš, známý jako Archonti nebo Archón (nebo fyzicky Borg/Borgové). Jedná se o Světelné Nevědomí, lze to chápat jako „zmrtvýchvstalou“ Paměťovou Inteligenci – přičemž ale stále jde o jednu a tutéž, všemu společnou Matérii Vědomí (pouze vektory jsou různě přepólované a interagující významově naopak, jako zombie: Struktura čerpající, transkribující energii z bytostného Dechu Života).

Stačí, aby určité Kvantum Bytostí změnilo své vnitřní zaměření a Zlomoc se rozplyne jako pára nad hrncem, jelikož je pouhou konstrukcí vnější reakce.

 

V první řadě jde o to, překročit onu zažitou lež „peklo je zlo“ (téma Zla či archetyp Zla není vůlí ke Zlu).

 

Poznámka 1: pokud se vám něco zdá příliš složité nebo nesmyslné, klidně to přeskakujte. Spousta věcí vznikala celá léta a některé informace narážejí na takzvanou „pozitivní, světelnou“ Transformačně-Duchovní & Alter-Informační Scénu (transformační zpravodajství, channelingy, konspirace), kde téměř nic není pravda.

 

Poznámka 2: fenomén SATAN bývá vědomě i nevědomě zaměňován s fenoménem ARCHÓN. Nezabývám se pouze satanizmem, ale i zkoumáním konfliktu mezi bytostným Vědomím a personifikacemi Nevědomí. Zatímco Vědomí funguje „dvojitě, leč neodděleně“ (duchovní Já komunikuje s mentální Představivostí), Nevědomí je rozdvojené – rozpolcené (je jako oddělení/sektor paměťového pole). Paradoxem je, že konflikt probíhá i v rámci Nevědomí.

 

TEXTY

 


focus → ohnisko, zaměření (z angličtiny); pec, krb, ložisko (z latiny)

hearth → ohniště, krb (z angličtiny)

heart → srdce (z angličtiny)

Earth → Země (z angličtiny)

Absolutno neboli absolutní hodnota znamená, že vše kladné je kladné v úrovni Energetična (princip „+“) a vše záporné je kladné v úrovni Fantastična (princip „-„). Klad, kladnost evokuje ložisko, vrstvy a struktury Matérie Vědomí.


 

Bůh Světla/Archonti vymysleli pozitronový modrotisk. Exemplifikovali Zákon rezonance (X2:3X architekturu Dechu Života). Typické zde jsou kristovské jádro Azur-A nebo Kathara mřížka („kata hra“ či „kat hárá“ → Smrtonoš, Kult Smrti).

Vypadá to napohled pravdivě, jenže nemá to přednostní vazbu na ženský princip a napojení na zadní stranu Stromu Života (fantasy Klifot, Meon), související s virtuálními částicemi (blahodárné Temno).

Kristovské interakce postupně vytvořily jazyk Kristus a to už je jen krok k entitě a personifikaci.

Kristovská fata morgána „nahoře“ (christianizace) dělá zpětnou vazbu „dole“ borgské asimilaci (spasení).

„Maskování je irelevantní“ – vše je „skryté“ přímo na očích.

  • Bourgha rasy/Krist kód
  • Šestá z devíti a její programovací Skříňka
  • „Bolest, utrpení, strach“ zahrnuté v reverzním Zdroji (Goa’uldi)
  • Emanuel Swedenborg/Nové zjevení Pána Ježíše Krista
  • Lucrezia Borgia a její andělské transformační kódy a obrazy
  • Odpor je marný

 

VĚŘ JAK ROBOT

 

Nepřítelem ŽIVÉHO ŽIVOTA není žádné peklo, temnota, Satan a podobné výmysly. Nepřítelem je unimatice kolektivní mysli, která se izoluje v úrovni antivesmíru Nevědomí v případě, že se související Kvantum Bytostí včas prakticky nerozvine ze světelné na ohnivou úroveň (ve fyzičnu je dost klíčová aktivní Hadí síla, v chrámovém satanizmu se pracuje s Černým plamenem).

 

ČÁST 3.

Nekonečné „Dva v Jednom“ se projevuje jako PraJá neboli My, přičemž Pra znamená jak Jest, tak Nejest. Zároveň se toto „Zřídlo Veškerenstva“ projevuje jako Mystérium/Prastvořitelka neboli Matka/Otec Prajsoucno.

 


  • Zřídlo Veškerenstva – Absolutno – potenciál všemožnosti – znamená, že neustále existuje nekonečný, nepředstavitelný počet nevyjádřených možností, tudíž Jsoucno má charakter Mystéria. To souvisí s Láskou a s Temnotou, ale nikoliv se Světlem.
  • Napřed existuje všesměrovost, čemuž odpovídá skalár (tenzor nultého řádu), potažmo Láska/ženský princip. Teprve pak je koncentricita, čemuž odpovídá vektor (tenzor prvního řádu), potažmo Vůle/mužský princip. V bytostném smyslu se ono Absolutní primárně diferencuje jako Kosmická Pramatka, Prastvořitelka. Lze ji chápat jako Prasrdce či Zřídlo duchovního Srdce (tvořivá, duchovní inteligence). Vlastností Prastvořitelky je Prvotní Bůh neboli Praoko, Zřídlo „třetího Oka“ (pozorující, tekutá mentální inteligence). Vztah mezi Mystériem a Prastvořitelkou se projevuje jako fenomén Satan.
  • Pokud jde o Boha a Satana – nepochopení, nevědomí, lež, zvůle či víra ve Stvořitele, Světlo či oddělenost tvoří stejnojmenné egregory, ve kterých je Oko/optika falešně předřazená před Srdce/cit.

 

Mystérium/Prastvořitelka se projevuje prostřednictvím pocitů, obrazů a energií a jejím jazykem je Myšlení (samo o sobě) a vesmír Přírody.

S konkrétním (lokalizovaným) světem forem/Vesmírem se pojí konkrétní Stvořitelka, jejíž základní vlastnost (jméno) lze vyložit jako MAYA (Má Já). „Má“ má charakter a status vektoru/koncentrické Vůle, pramenícím v tenzoru/Všem a skaláru/všesměrové Lásce.

„Vše“ lze chápat jako Mystérium. Láska je Kosmickou Pramatkou – Prastvořitelkou, jež má charakter „O Já“, což lze psát jako O-YA.

Kosmickým Praotcem je SATAN.

Matka i Otec zrcadlí Mystérium, tudíž je lze chápat jako Bytosti Nebytosti (podobně jako když se Já takzvaně „zapomene“ a hranice mezi Já a Bytím mizí, nicméně Beztvaré zahrnuje potenciál Tvaru, jenž lze pokládat za reflexi Hry Života).

 

Satana lze v rovině interaktivního Vědomí rovněž pokládat za živoucí Mystérium nebo podobně za zřídlo Magie (jakkoliv Otec vždy pramení v Matce).

 

SATAN/TA NÁS

Id=To=Ta v množném čísle=Já/My=Mystérium

Entita=Ona=Ta=Prastvořitelka (Kosmická Pramatka)

Ta Ta=Kosmický Praotec

 

Satan je autentickým hybným faktorem Života. Je rovněž „bzukotem, sykotem“ DVOJSEČNÉ, strukturované řeči, viz Hmyz jako archetyp paměti nebo Hadův rozeklaný jazyk.

 

HELL WELL

 

NEDÁVNÉ

 

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, který s tím prvním může a nemusí souhlasit.

V satanizmu neexistují prostředníci.

„…O Satanovi a jeho démonech bylo řečeno mnoho lží. Tyto lži byly lidem vnuceny. Strach, lži a násilí byly používány jako zbraně po stovky let. Satan a jeho démoni NEJSOU ZLO!! Jsou to oni, kdo přináší lidstvu poznání, abychom mohli být svobodní. (…)

Satan je osvoboditel lidstva. Zvířata jsou v satanizmu posvátná a mělo by se s nimi zacházet s respektem a dobře se o ně starat. (…)

Jediný způsob, jak se dozvědět skutečnou pravdu, je objevit si ji sám. Nikdy se nemůžeme dozvědět skutečnou pravdu, pokud nepoznáme obě strany. Bez znalosti obou stran nemůžeme udělat skutečnou volbu. Pravda je známa pouze tehdy, když dokážeme myslet sami za sebe, aniž bychom předjímali výsledek. Myslet sám za sebe znamená naslouchat vlastním pocitům a vnitřnímu hlasu. Vlastní myšlení – nikoliv to, co nám říkají druzí, abychom si mysleli nebo čemu věřili. Ti, kteří si přejí zotročit a ovládat druhé, jsou závislí na lidech, kteří věří všemu, co se jim říká, a nemyslí sami za sebe. (…)

Někteří lidé, kteří si říkají satanisté, jimi ve skutečnosti nejsou. Nevěří v Satana. Satan je velmi skutečný a existuje. Ti, kteří jsou u moci, nechtějí, aby lidé věřili v Satana, protože Satan dává moc obyčejným lidem a to je pro ně velká hrozba…“ – Joy of Satan