Serpent vs. Kristoborg

PRAVÝ BŮH je ve skutečnosti Had. Některé jazyky místo „H“ používají „G“ a anglické God se vyslovuje Gad. Hadí síla patří mezi základní projevy PraJá, Matky/Otce Prajsoucna. Existuje nejen na úrovni fyzické, ale i jako Zřídlo na úrovni Vědomí, související s Třetím okem a duchovní Podstatou.

 

Zřídlo Veškerenstva se na bytostné úrovni primárně diferencuje jako Prastvořitelka, přičemž Had je vůlí této Prasíly. Z hlediska vůle Had rovná se Prvotní Bůh (Satan/Lucifer).

 

Ve své úžasné éře „šachového alkoholizmu“ jsem měl přezdívku Špína podle básníka v Angelice. Spina znamená latinsky páteř. Moje máma je rozená Šumná a místo „jsem“ jsme říkali „su“ (jižní Morava) – odtud sušumná, cituji: „sušumná je centrální kanál, který prochází přímo páteří“. V minulých životech jsem fungoval jako Maya a nyní jsem se posunul na úroveň O-Ya/pradémon (Stvořitelka či Prastvořitelka, Hadí Bohyně, je Láskou a Temnotou v jednom; Zřídlo existuje zároveň jako Lůno a prvotní Peklo).

Proč jak blbec dál nepíšu o Světle, jako když jsem dělal administrátora jednoho rádoby ezoterického portálu? Protože to všechno jsou jen „andělské chytré bláboly“ a zvláště z hranaté „posvátné geometrie“ Metatronovy kostky mám chuť vrhnout šavli.

 

ABY TO NĚKOMU takzvaně „zapalovalo“ a aby oplýval vnitřní sílou, zdrojem jeho duševní aktivity musí být duchovní oheň, ve fyzické realitě známý jako Hadí síla. Jinak jseš v podstatě jen existobot: třídíš jako počítač informace, ale nedokážeš si to správně pospojovat a dostat se nad to.

 

Je-li navíc někdo chorobně sebestředný nebo má vypěstovanou závislost na prostředníkovi, jeho sebeklam může nabývat obludných rozměrů. Ani si nevšimne, že žije v simulakru, jakési od Života odtržené virtualitě.

Zde je dobré si uvědomit jedno: i vězení funguje a pokud někdo chce, abyste otroctví pokládali za svobodu, vytvoří vám v něm ty nejluxusnější komnaty a ještě vám k nim dá klíče – takové má „dobré srdce“.

 

Většina lidí si pouze myslí, že myslí. Jen reaguje na vnější podněty. Přemýšlí o nevlastních myšlenkách, Mysl samotná jako kdyby neexistovala. Takže je všechno vzhůru nohama. Platí to jak ve sféře materiální, tak spirituální.

Pochopte, mohou existovat bilióny let staré kosmické inteligence, které vytvořily tak promyšlené systémy, že není nic snazšího, nežli se tím nevratně nechat okouzlit. Přesto může jít o něco ukradeného a nějaký „detail“ v samotném základu může být úplně převrácený. Záludnost tkví v tom, že všechno ostatní je pravda.

Anebo také v tom, že vše se vyvíjí: někdo například věří, že je Světlo – Světlem byl, je a bude, a to je vše. To je vše?! V nekonečnu možností? Společenství takových šílenců po čase končí strašně, ani to není třeba dokazovat.

 

Řídíte se svým vlastním pocitem, vlastním myšlením? Nebo ve skutečnosti vše vztahujete k programu, ve který věříte?

 

Prostřednictvím nástrojů digitalizace osobnosti a různých pseudo duchovních „zasvěcení“ je vědomí „vyhaslých jedinců“ asociováno s Chytrou sítí. Její součástí je i falešný Bůh.

 


GOD

G=7, O=15, D=4

15=Jolly Joker=Satan=atomové číslo fosforu (Phosphorus=Lucifer)

bez O („srdce“)=74=atomové číslo wolframu (wolf=vlk, ram=beran)

„vlk v rouše beránčím“=falešný Bůh abrahámovských náboženství apod.


 

JAK JE TO opravdu s tím Satanem/Luciferem? Nejsou to všechno jen pomluvy a účelové dezinformace a dezinterpretace?

 

Hadí síla či duchovní oheň je i podstatou schopnosti sebevyjádření. Nejsou náhodné výrazy jako Jiskra života nebo Tvořivý oheň (trojplamen). Na soudobé takzvané „transformačně-duchovní a alter-informační scéně “ (poznávací a duchovní systémy Stezky pravé ruky) je dnes moderní pojem „bytost Světla“ (jakýsi novodobý Věřící). Kde není Světlo, je Temnota, a Temnota musí být poražena.

Skutečně? A nejsme spíš přirozeně, zdravě světlo-temné neboli Ohnivé bytosti a někdo jen nechce, abychom to odhalili?

Je náhoda, že had evokuje vlnění, beztvarost, tekutost? Že se podobá serpentině DNA? Je náhodná souvislost s páteřním napojením, s kundaliní?

 

Oheň, zažehnutý v prázdnotě Tmy, vydává Světlo.

Ale Světlo může být i odraz. Světlo jiskru Poznání nezažehne. Osvícení přichází s „tekutou“, hořící Pochodní.

V určité fázi Světelná bytost přechází na úroveň Živého ohně, nebo ji plíživě stravuje oheň Mrtvý – neustále se dokola opakující, emočně-informační mechanizmus „pozitivní, zářné budoucnosti“. Pavouk pomalu, ale jistě spřádá síť.

 

DOPORUČENÉ

 

VĚDĚLI JSTE, ŽE…