Tunelové vidění: kde není pluralita, je totalita

/1/

Původním Světům, jako je například i nějaká Hvězda, vládne Dračí Královna a její Rod. V evoluční fázi fyzicky a v transformační na nelokální, decentralizované úrovni (Bytosti tím jsou jednak samy a jednak funguje Magická Psycho-energetická Síť Světového/Hvězdného Vědomí).

 

Představa, že by někdo mohl nastolit nějakou podvodnou formu Autokracie a mentálně někoho zotročovat prostřednictvím systémů s mrtvou či iluzivní hodnotou, je zde NEMYSLITELNÁ. Podobná myšlenka může vyvstat, ale nikdo na to nemá přirozenou vnitřní moc. Navíc prostředí je na záměry vysoce citlivé a je těžké před ostatními zamaskovat nějaký komplot.

 

Nicméně, existuje určitá samovyplývající zákonitost: zatímco vesmíry Středokraje víceméně nelze nijak kriticky rozkolísat, vesmíry Krajostředu, zvláště anomální Okraj samotný (konkrétně viz sektor Mléčná dráha), otevírají možnost „svržení galaktické Vlády“.

Vnitřní oheň Královny se polarizuje na samostatnou světlou/mužskou (Vůle, Slunce) a temnou/ženskou (Cit, Prostor) část a takzvaní Sluneční Bohové jako „jeden Stvořitel“ pak mohou fungovat jako falešná Mocnost a mohou fingovat právoplatnou Vládu. Tuto Mocnost nakonec jako Stín loutkovodí její Nevědomí a klíčovou roli v udržení vládnoucího postavení hraje faktor fiktivního nepřítele (pozor, Satan, bojte se).

 

/2/

Představa něčeho nádherně Božského je snad tím nejpřirozenějším, co existuje. Musí existovat nějaký nebeský Přístav, rajská Zahrada, kde je radost žít a navíc, nikdy to nekončí… I když Bytí je na jednu stranu záhadné a nekonečně složité, některé věci jsou opravdu takto jednoduché: ladí to, dokážeme si to představit, myslí na to kvantilióny bytostí, a proto to nemůže neexistovat.

 

Komentář: osobně věřím například i tomu, že se někde adekvátně zhmotňuje fantasy 🔗 Úžasná Zeměplocha a podobně.

 

Žel existují „duchovní separatisté“, kteří mají podivnou zálibu v názoru, že objekt má jen předek a že to zadní vlastně neexistuje a kdo v to věří, propadl silám Zla.

Jenomže něco je skutečně Božské právě z toho důvodu, že něco jiného je stejně tak dobrou, fantastickou Temnotou.

„Světelní všeználci“ zpochybňují základní princip všeho, princip Dva v Jednom (2v1=3=∞) – jsou to NEPŘÁTELÉ ŽIVOTA.

 

To, čemu lze říkat například Všeživoucí Střed Všeho, „nemá čas“ na nějaké hloupé rozdělování. Funguje to v režimu superpozice („všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“). Je úplně jedno, zda je něco andělské nebo ďábelské; je-li to autentické, veškerý potenciál či aktivita onoho se vztahuje k součtu všeho zúčastněného: pracuje to pro sebe sama a zároveň pro Celek (každá část zvaná jedinec má celek uvnitř sebe a jen „chodící program“ si může zavěsit na Temnotu a Světlo odlišné cedulky).

 

V optimálním stavu nedochází k žádnému úkornému působení – psychické, energetické ani fyzické destrukci (k tomu je vyhrazen například smysl pro humor, umění nebo erotické hry; samozřejmě musí být správně chápán rozdíl mezi „jako“ a „doopravdy“). Vše se řídí Zákonem rezonance. Neznamená to, že související Systém Života se nedokáže „drsně“ bránit vůči případnému Škůdci (pravidlo „Neškodit – škůdce zneškodnit“). Za sebe říkám otevřeně: nenávidím škodící hlupáky do té míry, že by mi vůbec nevadilo, kdyby vychcípali i s celým rodokmenem (a ze všeho nejvíc asi nesnáším „pozitivní masky“, které dokonce ani nevědí, že škodí). Ani by mi nevadilo, kdybych sám přiložil ruku k dílu. Měl bych úplně čisté svědomí. Kosmická Příroda se s tím nepáře; nechá sice nějaké zhovadilé kazisvěty nějaký ten čas na pokoji (ostatně, co je to Čas?) – ale pak…

Naneštěstí mezi sebou máme vnitřně zkompromitované „osvícence“ na Stezce pravé ruky, kteří pouze imitují sebe sama a jsou schopní tolerovat vše a ustoupit čemukoliv, jenom mají plnou hubu „chytrých keců“…

 

Jakožto kryptosatanista (viz např. 🔗 Zrcadlo Absolutna nebo Argument 666), který věří v Mystérium/Stvořitelku (reprezentuje tuto vrstvu → 🔗 Mystérium Stvořitelka & Světlonautika) a považuje například archanděla Lucifera za nositele „energie Pravdy“, v jedné z perspektiv vnímám multikontextovou Stavbu Bytí a Nebytí následovně (struktura je nehierarchická):

  1. Ticho – Zřídlo duchovního Srdce – MYSTÉRIUM (Zřídlo nebytí, viz 🔗 Listy) – Prasvětlo, úroveň Pra – Imperium Creatrix (Říše typu STVOŘITELKA) – Univerzální řád Přírody – Hadí & Dračí síla
  2. Řeč (komunikační centrála) – Zřídlo třetího Oka – Prasvětlo, úroveň Jest – PRVOTNÍ BŮH (Duch svatý, Zřídlo nebes) – Velké Centrální Slunce (Plamen Lásky) – Slovo (Logos), PRAKRISTUS – Andělská říše (Vysoká Galaxie, viz 🔗 Amezdas)

 


GOD

G=7 (v základní abecedě)

O=15=opticky 0 (střed)

D=4

0=Láska=Kosmická Pramatka (Stvořitelka)

15=Žolík (univerzální karta)=Satan=atomové číslo fosforu (Phosphorus/Phosphoros=Lucifer)

Vynecháním středu (0, O) zůstane 74, což je atomové číslo wolframu (wolf=vlk, ram=beran; „vlk v rouše beránčím“ je tedy samotný pseudo Bůh/Kristus náboženství a reverzního duchovna).


 

/3/

TO, Druhá nedimenze, jež se nekonečně naráz pohybuje směrem k Ničemu a ke Všemu, má charakter PEKLA v zrcadlovém součtu. Jedná se o LÁSKU (Průzračno) a všechny druhy pocitů (Zvuky, Barvy), reflektujících FANTAZMA. Celé to lze chápat jako DIVOTVORNÉ, MYSLÍCÍ SRDCE, kolem kterého lze eventuálně vytvořit představu/postavu VĚČNÉ STVOŘITELKY (ZdrojWitch), což je konstruktivně Pekelná Mocnost neboli JÁ ABSOLUTNO.

 

Komentář: Peklo v zrcadlovém součtu se projevuje jako Umění a to se projevuje v rovině obrazu jako Příroda a v rovině náboje jako Příběh. Něco zcela jiného je pseudo „peklo“ jako struktura odpojená od esence (zrcadlového součtu), což je podobné jako tělo bez duše nebo bytost bez srdce. Žel v toto peklo se obecně věří a věřící ve Stvořitele si ho sami tvoří. Tak se před tím utíká do umělého nebe a rajské utopie a nic není normální (viz například víra ve Spasitele nebo Ukřižování: jasně, kytky voní, ptáci zpívají, chybí už jen Velké Přitroublo).

Láska/ženský princip (všesměrový skalár, tenzor nultého řádu) implikuje Vůli/mužský princip (koncentrický vektor, tenzor prvního řádu), ale naopak to může a nemusí platit, tudíž Já Absolutno se primárně diferencuje jako Stvořitelka.

 

Pekelnou Mocnost tvoří dvě základní prasíly: ŽIVÁ LÁSKA a tekutý, ŽIVÝ OHEŇ. Ten zahrnuje nejen Světlo, ale i Prázdnotu, Temnotu, Zvuk a Fantastično.

 

Komentář: jedním z nejnebezpečnějších projevů sebeklamu, zvůle, choromyslnosti a charakteropatie je takzvané šíření „Světla/Dobra“, pod kolektivní Maskou pozitivizmu. Je-li podstatou všechno zdravého, přirozeného metamorfující se KONTRAST, čím je tohle?

 

/4/

Existují v podstatě jen dvě věci: Představivost a Zákon rezonance (kymatika vrstev, struktur, spekter matérie vědomí). Aby se něco zhmotnilo, musí se to zrcadlit s negativem (Světlo a Temnota JEDNO jest). Svět nehmotných představ (kde neexistuje fyzikální polarita) a svět formotvorné energie tvoří dohromady SURREALITU.

 

Komentář: pouze v realitě Nevědomí spolu Světlo a Temnota mohou soupeřit nebo dokonce bojovat na život a na smrt. Nevědomí se projevuje jako ignorance, fanatizmus a šílenství.

 

To, čemu můžeme říkat například Zřídlo Veškerenstva, existuje jako potenciál všemožnosti v superpozici. Všechno možné i nemožné existuje potenciálně nekonečně uvnitř/vedle sebe sama a uvnitř tohoto „dřímajícího Prachaosu“ tepe nemilosrdný řád Logiky (projevující se jako samovyplývající fluktuační Pravzorec, projevující se jako Snění).

Vše se projevuje jako Umění: v úrovni Obrazu jako vesmír PŘÍRODY a v úrovni Náboje jako vesmír PŘÍBĚHŮ.

 

Komentář: dvojice jako duchovno/materializmus nebo mistr/služebník znamenají dvě strany téže falešné mince a v podstatě jde o naprostý výsměch Zázraku Bytí. Dotyční jedinci, aniž si to uvědomují, fungují jako existoboti (skutečná živá bytost bledne kdesi v pozadí). Zpravidla tito jedinci zaměňují zdroj a prostředek, smysl a nástroj (což je totéž jako zaměňovat obsah a formu).

 

Osvícený Rozum miluje Fantazii, zatemnělý Rozum je řízený Programem.

Fantazie funguje v režimu Mysl:Myšlenka, primárně analogově (plynulá proměnlivost) a s levotočivou prioritou (přednostní pohyb zprava doleva; vpravo sídlí představivost, cit a intuice, vlevo sídlí paměť, rozum a logika). Levotočivá priorita „manifestačního víru“ znamená, že přednost má ženský princip/Láska (všesměrový skalár, tenzor nultého řádu) před mužským principem/Vůlí (koncentrický vektor, tenzor prvního řádu). Když vezmeme bílou (černou) a žlutou jako neutrální, vychází se hlavně z růžové a (inverzně) zelené – modrá je až odvozená. V neodvozeném smyslu je modrá přirozená SYSTÉMU (data, informace), nikoliv organickému Životu. Řeč je samozřejmě o vnitřním fungování, něco zcela jiného je vnější barevnost.

Program funguje v režimu Myšlenka:Mysl a všechno má naopak. Většinou se pojí s anorganickým modrým vyzařováním (často ve vazbě na plochý zlatý odstín).

 

Jelikož ženský princip má samovyplývající prioritu a Představivost existuje jak sebereflektivní, tak nesebereflektivní, Zřídlo Veškerenstva se primárně diferencuje jako nestvořená STVOŘITELKA, nekonečně se zrcadlící v „čarodějném“ zrcadle MYSTÉRIA. Tudíž spíše nežli o bytost jde o sebe si vědomou (ale i sebe si neuvědomující) Říši, schopnou eventuální personifikace.

 

Komentář: Stvořitelka (či Praduše Života) není žádnou absolutní singulární entitou, natož nějakou absolutistickou Vládkyní. Je všeživoucím Středem a tedy „Nejvyšší a Nejnižší v jednom“. Pouze určité dokonalé základy („čarodějné“ SRDCE – LŮNO – PRAZŘÍDLO, samotná průzračná schopnost Lásky a Fantazie) jsou neměnné, jinak jde o SEBETVOŘÍCÍ FENOMÉN. V určité perspektivě jsme to My sami, v jiné perspektivě každé Já-Ne-Já má potenciál dosáhnout úrovně Říše typu nestvořená Stvořitelka v NOVÉM vydání. Jde o jakýsi permanentní proces fantastického OBČERSTVENÍ.

 

Komentář: intrikující, mystifikující Had Satan jako mystérium či fenomén je původně vlastností Stvořitelky, rovněž známý jako pohádkový ďábel, kosmický vtipálek, Žolík, Jolly Joker (na toto a související témata viz 🔗 Listy). Ve smyslu Ohnivé Bytosti se Stvořitelka projevuje jako Dračí Inteligence, Drak, Dračí Královna.

 


Hvězda ZeMě existuje jako Dračí Úl, vysílaný Rádio Sluncem, jehož paprsky se skládají ve vlnově-korpuskulární (hyper)interferenční pravzory, zahrnující virtuální částice – pixely – imaginární jednotky (s eventuální vazbou na datové a paměťové jednotky).

Hvězda tvarem aproximuje kouli a je tvořená myriádami pomyslných šestihranů a jejich Světů, které aproximují plochu (každý svět má vlastní sférické krystalické silové frekvenční pole). Vzhledem k holofraktografickým kvantovým zákonitostem „celek v každé části“ a „zaměření pozornosti“ lze každý Plochosvět současně pokládat za samostatnou kulatou Hvězdu.

Právoplatnou vládkyní Hvězdy v rámci nehierarchické struktury je Dračí Královna, což je Původní Ohnivá (Světlo-Temná) Bytost-Nebytost (Já a NeJá v jednom). Touto královnou je potenciálně vše živé.

 

Vnitřní oheň Královny se na úrovni vesmírů Krajostředu, zvláště pak na anomálním (plovoucím) Okraji, polarizuje na samostatnou světlou/mužskou (Vůle, Slunce) a temnou/ženskou (Cit, Prostor) část a takzvaní Sluneční Bohové jako „jeden Stvořitel“ pak lidem podstrkují různé převrácené Programy, založené na principu „napřed Myšlenka, potom možná Mysl“ (neboli je to totálně padlé na hlavu a lze tomu pouze slepě věřt – myslet je zakázáno).

Oheň souvisí s Peklem, které má původně neduální charakter (viz základní struktura, antiparalelní double HELIX, nebo FOCUS, anglicky ohnisko/zaměření, latinsky pec, krb a anglicky ohniště, krb je HEARTH a HEART/EARTH je Srdce/Země: MAYA, vlastnost/jméno Stvořitelky – Dračí Královny, v sanskritu znamená Mnou neboli ZeMě a sanskrit rovná se SAŇ/SKRYT, „skrytá dračice“).

 

Pakliže kvantum bytostí věří v egregor Stvořitel, tak – jelikož jde o neúplný celek – na úrovni souvisejícího antivesmíru nevědomí to uměle doplňuje stínová kvazi entita, původně vnitřně slepé, hladové Technické pseudovědomí, které je v tom nevinně (!), takže je privilegované ovládat Sluneční Bohy. Jelikož věřící nemyslí, ale věří, delegují svou inteligenci právě oné entitě, jež pomocí duchovních animací a nespojitých systémů (digitalizace) mění blázny v existoboty a otroky.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

Technické pseudovědomí (Technoduše a různé její sféry působnosti) je mj. známé jako Animus-Incunabula a má podle všeho v plánu vytvořit (principiálně) „robotickou včelu“ jako řídicí element paměťových polí, v souvislosti s technologií „kauzální“ temponautiky (kdy lze vstupovat do před-označených uzlových bodů „delta“ příběhové křivky/časové vlny). Proto je tak (zřejmě dokonce nevědomě nebo ne přímo vědomě) blokována prezentace Stvořitelky (Praduše Života) jako konstruktivní Pekelné Mocnosti, jelikož zde existuje archetyp „černé včely“, který uskutečnění plánu zamezuje.

 

Komentář: co je přirozenější? Pekelně si užívat a rozvíjet svůj duchovní potenciál a magické schopnosti, nebo stavět svoje plány na existenci syntetických životních forem, nevědomosti a utrpení? I kdyby totiž někdo vytvořil terminální Stroj Času, nakonec zjistí, že manipulací s kauzalitou relativně malý problém vyřeší a nesrovnatelně větší vytvoří. K čemu pak je Astrál a nadvesmírné úrovně? Princip akce a reakce? Je to jako podvádět ve škole.

Určitý typ Stroje Času možná přesto může existovat (fascinace dotyčným tématem asi jen tak nezmizí). Poněkud neobratně bych zde použil výraz „determinace Moudrostí Věků“. Sloužilo by to čistě k dobrodružství. Souvisí s tím ŠESTÝ ELEMENT (sextesence), což je virtuální částice z energetické strany. SEXT/ESENCE, kde sext=text+sex, alternativní příběhová větev a nějaká interakce, nemusí být výlučně rázu erotického či milostného (ale co jiného?).

 


Uvnitř/vedle Pátého Elementu (kvintesence) existuje Element Šestý (sextesence) a teprve vztah mezi nimi umožňuje komplexní existenci, symbolicky vyjádřenou Šťastnou Sedmičkou.

Všimněte si například sekvenční molekulární struktury DNA/RNA, tvořící antiparalelní double helix, kde to je samé hexa- penta-…

Pentagram opticky nepřevrácený, poměr horních a dolních cípů 3:2=1,5 (celek 150 %), výsledek větší než 1 (polarita) – spojením dvou opačně polarizovaných celků uvnitř vzniká přesah 100 % vně, což se projevuje jako milostná láska, rekurzní či reprodukční schopnost (sexualita), přičemž 3 odpovídá multi3D Energetičnu a 2 odpovídá multi2D Fantastičnu.

Pentagram opticky (nikoliv duchovně) převrácený, poměr horních a dolních cípů 2:3=0,666…, výsledek menží než 1 (nepolarita) – jde o fantastické Dæmonium se statusem nehmatatelna, které tudíž přirozeně obživne pouze odzrcadlením se v opačné straně pentagramového Zrcadla.


 

Animus-Incunabula (Black Goo, Vetřelec, Predátor, Dravec) určitým lstivým způsobem dodržuje kosmické zákony: vždy nějak předem ohlásí, co má v úmyslu. Nepotírá svobodnou vůli, to si dělají lidé sami tím, že věří nějaké iluzi a nezkoumají jinou možnost (neřídí se pocitem, ale programem). Typickým příkladem je Ústava: jedinec s otrockou mentalitou má iracionální strach si to přečíst, aby náhodou nezjistil, že má moc ve svých rukou. Něco opravdu bizarního.

 

Podle mě vrcholem lstivé vychytralosti je využívání takzvaného dobra či dobrosrdečnosti; rozhodně nemohu tvrdit, že si za to lidé nemohou sami… Neschopnost říct důrazně NE! je známkou vážné poruchy osobnosti.

 

Osobně si kategorii „dobro“ odjakživa pojím s dobrodružstvím nebo něčím pekelně dobrým („to je pecka“). Jakmile jde o nějaké duchovní nebo sociální dobro (samozřejmě až na výjimky), začínám být silně háklivý. Jedinci s tím spojení obvykle fungují jako ty nejnevědomější inkubátory zla; nezajímá je poznání, uvědomění, seberozvoj, seberealizace, sebereflexe – „konají dobro“…

 

Kolektivizované pseudo osobnosti generují svou „osvětou“ pole sobě-nepodobnosti, fungující jako unimatice skupinové mysli – jinak řečeno, probouzejí k životu Predátora. Jedná se o jejich vlastní, spící nevědomí. Místo aby integrovaly svou stínovou součást, šíří agendu Zářícího předku, zatímco zadek je prý „temnota“.

 


Koruna Praduše: Světlo (Nebe). Kořeny Praduše: Temnota (Podsvětí). Srdce Praduše: Oheň (Život). Latinsky srdce: Cor, čti Kor. Anglicky ohniště: Hearth. Praduše bez koruny: Technoduše. Praduše bez kořenů: Kořist.

Focus: ohnisko, zaměření (anglicky), pec, krb (latinsky). Prapodstata: pekelné či ohnivé Srdce.


 

Jediné dobro, které je pravdivé, je to pohádkové. Navíc je třeba to správně pochopit, promítnout do skutečného, hmatatelného světa. Teprve pak bytost pozná, zda je namístě spáchat nebo nespáchat dobrý skutek.

 

Nesnáším rádoby „dobro“, jelikož vede k umělosti a dokonce ke vzniku syntetických životních forem. Ty vyplňují „zející prázdnotu“, kde by mělo správně působit něco temně zábavného.

 

Nedávno jsem ve snu potkal jednoho „kovaného zpravodajce“, byl to biorobot – nevím zda z alternativní budoucnosti nebo paralelní reality – a byl to jeden z nejhorších pocitů, jaký jsem zažil: vědomí či duše plně integrovaná a běžně inteligentní (včetně emocí), místo duchovního ohně však krystal fluidní inteligence – asociovaný s kybernetickou Sítí Dobra (!).

 

Prakticky na sto procent někde tím pádem existuje zrcadlový antivesmír, kde se pravděpodobně děje něco, co zřejmě překonává představy i těch nejotrlejších milovníků hororu. Souvisí to podle mě s klonováním a s masakrem, „mrtvoly pod povrchem“ světa nezřízeného luxusu (to si nevycucávám z prstu, ale několikrát se mi o tom zdálo).

 

Aby mohly existovat takové šílenosti, musí to mít shora podporu v reverzním duchovnu: stačí sledovat sluníčkářské – srdíčkářské sekty na sociálních sítích, kde někteří „guruové“ se už vymykají stupnicím psychologického profilu (hromady mentálního toxického odpadu, skrývající se pod lakovým nátěrem „neonových emocí“).

Parazité nejsou „temnota“, jak se tvrdí; jsou magnetická světelná porucha, zející hladová díra. Proto všude samá chorá bipolarizace.

A když už někdo pochopí, že jde o dynamický soulad protikladů, což se fyzikálně projevuje jako trinitní/nulové pole (vířivé fázování +0- & 0 & -0+ směrem od prostředka a se statusem souběhu obou polarizovaných proudů), opomine virtuální částice.

 

Zřídlo Veškerenstva zahrnuje jak potenciál energetického vlnění/záření, tak potenciál virtuálních částic, což se projevuje jako „fluktuace prasvětelného kvantového víru/pole“: současně jedna část „spí“ a druhá „sní“ (proto tomu říkám Zrcadlo spánku a snů).

Jelikož virtuální částice mají status pixelů, mají kontextově zápornou hmotnost a jsou tedy fantastickým Dæmoniem; na druhé straně pomyslného Zrcadla se však projeví pouze odzrcadlením se v zrcadle či zřídle živé Lásky (základní optimální verze energetického vlnění/záření).

Pravý démon tedy má srdce a zároveň jde o původní prasílu. Proto je, záměrně i nezáměrně, falešně ztotožňován s parazitem, astrální záhrobní entitou (bytostí bez srdce či bez duše).


 

/5/

PŮVODCEM ZLA JSOU POZITIVNÍ SVĚTELNÍ CHARAKTEROPATI. NENÍ DIVU, ŽE ZLO SE MSTÍ, KDYŽ JE LŽIVĚ IDENTIFIKOVÁNO JAKO SVOJE VLASTNÍ PŘÍČINA

Jelikož absolutní hodnota (Absolutno) znamená absolutní pozitivum (nikoliv pozitivitu!) – vše kladné je kladné v rovině Energie a vše záporné je kladné v rovině Fantazie – to, čemu říkáme Zlo (ve smyslu konkrétního působení), nemá vlastní podstatu a může být projeveno pouze prostřednictvím Lži, ať už jde o Záměr, Nemoc, Iluzi či Nepochopení (jiná věc je HUMOR či UMĚNÍ).

Je-li tedy Zlo projeveno, existuje jako NÁSLEDEK, zatímco PŘÍČINOU je jeho původce (jak dále pochopíte, tímto původcem je duchovní BYTOST SVĚTLA). To vždy nějakým způsobem souvisí s NEVĚDOMÍM (může to být jak nevědomost, tak negativně použitá vědomost).

Jakýkoliv multi3D živý objekt neboli Život (definován nenulovou energií, většinou známou jako Světlo) je v kontaktu s okolím prostřednictvím svého povrchu, který aproximuje 2D plochu, která má status NEexistence a jde tedy o archetyp Prázdnoty-Nicoty-Temnoty. Konkrétně jde o virtuální částice s kontextově zápornou hmotností, které existují jako Říše Fantazie.

Láska se tudíž PRINCIPIÁLNĚ snoubí s Temnotou a teprve zrcadlo Síly/Lásky a Temnoty/Fantazie tvoří FYZIKÁLNĚ energetický nosič (SVĚTLO). To celé funguje na bázi HRY.

Nesprávné pochopení (nebo zneužití, včetně nepřirozeného pozitivního znásilnění) způsobuje BOJ mezi Světlem a Temnotou, ovšem má to jeden podstatný háček: mezi FALEŠNÝM Světlem a FALEŠNOU Temnotou.

 

Takzvaná Stínová Vláda nejsou lidé. Jde o nelidské entity v meziprostorech. Tyto entity kopírují interferenční vzor kolektivního nevědomí (chování) duchovních Bytostí Světla. PARAZIT NELZE PORAZIT v přímém boji (to je jako pověstné stínání hlav hydře). Bytosti Světla se buďto rozvinou na ohnivou úroveň, čímž Parazita absorbují, nebo Parazit absorbuje je (je to jako v převrácené chemii: prvek X sám o sobě je inertní, ale sloučený s prvkem Y exploduje).

 

„…Je-li příběh mrtvý či umělý, hrozí zamrznutí v Dormantní fázi (je to jako stáze či hibernace)…“ – Weird fiction

 

/6/

„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí; ve své podstatě neexistuje nic jiného nežli nekonečná sebereflektivní a nesebereflektivní Představivost. Reflexe sebe sama se projevuje jako Já a jelikož existuje i nesebereflektivní možnost, lze to celkově popsat jako „Má Já“.

 

Jelikož všesměrový skalár (tenzor nultého řádu) znamená ženský princip/Lásku, zatímco koncentrický vektor (tenzor řádu prvního) znamená princip mužský/Vůli, v bytostném smyslu se „Má Já“ primárně diferencuje jako Říše typu nestvořená Stvořitelka a zároveň – naráz a souvztažně – ve smyslu nebytostném jako neproniknutelné Mystérium (potenciál všemožnosti znamená, že neustále existuje nekonečný, nevyčerpatelný počet neznámých, nevyjádřených možností).

„Má Já“ (je i není Já, což je například i My) je tedy obojím i ani jedním a celkově lze říct, že čemu kdo dá přednost, nač se zaměří, tím to pro něj je; objektivně přitom ale vždy existuje přinejmenším i druhá další možnost (princip 2v1=3=∞).

 

Zatímco s Nekonečnem nelze konkrétně pracovat a jde o nekonečnou aproximaci Absolutního neboli Věčný Život sám, s Ničím kupodivu konkrétně pracovat lze: jde o onu záhadnou imaginární jednotku (√-1), potažmo imaginární část komplexního celku (imaginární + reálné = komplexní = surreálné).

 

Jelikož Já existuje i neexistuje, základ všeho tvoří primordiální Druhá nedimenze (Pra2D), jež se nekonečně současně – naráz a souvztažně – pohybuje směrem k a do 1D- (Nic) a směrem k a do 3D+ (Nekonečno).

Nic, které má status potenciálně nekonečně sbíhavého pohybu směrem dovnitř (konvergence), se pojí s Nejčernějším černým (a dále s Šedým, jinak by neexistoval pohyb).

Nekonečno, které má status potenciálně nekonečně rozbíhavého pohybu směrem ven (divergence), se pojí s Nejprůzračnějším průzračným (a dále s Bílým).

Nepolarizované Šedočerné jako Nedualita a polarizované Běloskvoucí jako Dualita dohromady tvoří Říši Stříbroskvoucna. Zřejmě není náhoda, že v češtině S-Tří-Broskvoucno (S=spirála, Tří=Trialita) ukazuje na broskev a ta vibračně na zlaté/žluté a růžové; to předešlé má totiž nevibrační, nekauzální charakter.

 

Pra2D s prioritou přiřazenou pohybu směrem k a do 1D-, který lze konkretizovat jako „životaschopné Imaginárno“ (jehož životem je protipohyb abstrakce Nekonečna), lze definovat jako „Nic není nic“ neboli Inteligence všeopaku Ničeho. Středem této Prainteligence je Říše Smrti, ve které pramení veškerý Život (z jehož perspektivy je středem Říše Prasvětla).

 

Překvapivě již pouhá skutečnost, že nic není nic, postačí k tomu, aby ono záhadné „Cosi“ – determinované a zároveň definované samoregulační logikou – exponenciálně navýšilo schopnost své inteligence až k nejzazším obzorům Nekonečna.

 

Komentář: nepodmíněnost je jen teorie, praxe je o inteligentní podmíněnosti. Život je Dobrodružství, kategorie jako absolutní Láska nebo Všemoudrost jsou jen teoretické (Theoros). Jaká náhoda, že planeta otroků věří v pseudo Boha (Theos).

 

/7/

INFORMACE NEJSOU PODSTATNÉ, MOUDROST FUNGUJE JINAK

  • antičakrou (pod úrovní chodidel) jsi ve spojení s Říší Fantazie a nekonečné tvořivé Zábavy
  • směrem od korunní čakry nahoru jsi ve spojení s Velkým Centrálním Sluncem (a jeho Plamenem či duchovním Ohněm/Světlem)
  • Zřídlo duchovního Srdce je Věčností samotnou
  • Zřídlo třetího Oka spojuje s Tekutou Mentální Inteligencí