Život z pekla vs. Peklo ze života

/1/

Zřídlo Veškerenstva neboli Prasvětlo Já Absolutno existuje jako Bytost Nebytost: Mystérium a Prastvořitelka v jednom. To se zrcadlí jako živá Láska a tekutý, živý Oheň v jednom, tvořený potenciálem Prázdnoty, temného Fantastična (virtuálních částic), Zvuku a živého Světla.

 

Reflexe či zrcadlení se projevuje rovněž jako Zřídlo duchovního Srdce a Zřídlo třetího Oka v jednom, přičemž Oko tvoří tekutá mentální inteligence a potenciálně kosmická Knihovna. Duchovní Srdce se projevuje zároveň jako Lůno, Svatyně nebo Chrám a vně jako Velké Centrální Slunce. Vztah mezi Srdcem a Okem tvoří potenciál makro/mikro Červí Bílé/Černé Díry.

Základní vlastností třetího Oka je Myšlení a konkrétně Logika. Myšlení zrcadlící se v Srdci se projevuje jako Představivost. Ta sama o sobě má NEhmotný status. Duchovní Srdce rovná se metafyzický princip „+“, Představivost rovná se metafyzický princip „-„. Proto Představivost má charakter všezahrnujícího Dæmonia, které ale nemá samostatnou vůli, která se aktivuje až odzrcadlením se v zrcadle neboli zřídle Lásky. Tak vzniká pravý démon či ohnivá bytost.

Zřídlo duchovního Srdce kromě jiného funguje jako Prvotní Peklo.

Zřídlo třetího Oka jako Prvotní Bůh.

V Autentičnu neexistuje žádná vnitřní oddělenost, pouze HRA.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

Démoni se mylně a později i záměrně zaměňují s predátorskými, parazitickými entitami, záhrobními astrálními elementály, jakkoliv jde vlastně o úplně opačný fenomén. A dochází k tomu z důvodů opomíjení následujícího fenomenálního faktoru: Představivost neboli schopnost Imaginace má charakter nepolarizované duality. Tato nepolarizovaná dualita existuje uvnitř základní neutrální Síly či Energie, jež je z principu neduální.

Nedualitě se zpravidla říká jednota a v aktivním stavu jde o trialitu. To se konkrétně projevuje jako vířivé, sférické fázování +0- & 0 & -0+, směrem od prostředka, přičemž polarizované proudy mají status souběhu; souvisí s tím vejčité a proudnicové tvary a je to jako když motýl mává „rychlostí myšlenky“ křídly, takže to polarizované se nestíhá oddělit od neutrálního.

Oddělenost znamená dualitu.

Praktická realizace a pochopení energetiky, architektury a fyziky duchovně-mentální manifestace (energo-mentálního konstruktu) znamená základ přirozeného, zdravého fungování. V kontextu tohoto světa je tak kupříkladu možné léčit sebe sama na úrovni jemnohmotných i hrubohmotných vrstev & struktur vědomí (potažmo těl). PŘESTO nějaké společenství, které nepředstavitelně dlouhou dobu – pro ilustraci miliardy let relativního pozemského času – žije naplněný, šťastný život, zdánlivě zničehonic napadne „kosmický Vetřelec“. Vysvětluje se to jako vzpoura, svobodná volba zažít negativní stav – jenže to je až důsledek. Je to reakce na neznámé vnitřní puzení, jakési přečerpání.

 

„Život v lásce a jednotě“ je nejen utopie, je to v první řadě příběhová sebevražda. Vztah mezi Energetičnem a Fantastičnem znamená SURREÁLNOST Jsoucna. Jde tu o umění Žít.

Je neúnosné, aby prostředí mělo opakovaně, div ne „na věky věků“, v podstatě stále tentýž typ náboje. To má blíže neurčený intuitivní limit (ve smyslu poločasu přeměny/rozkladu; dokonce i – pravý, živý – Krist kód neustále expanduje a zvyšuje komplexnost).

Všichni jsme „nekonečně šťastní a přátelští“? Je to naprosto totéž jako být nekonečně nešťastný a nepřátelský. Je to totální příběhový NONSENS.

Tím, že to vesměs téměř nikdo nechce slyšet, zkoumat – tím, že to vesměs téměř každý bezmyšlenkovitě odhodí jako nějaký „ďábelský útok“ na nebeskou, rajskou dokonalost – se nic rozhodně nevyřeší.

 

Interaktivní Život existuje jako dualita uvnitř triality. Nepolarizovaná dualita Představivosti znamená, že je třeba hrát hru na svůj opak neboli TemnoHRU, konkrétně jde o Astrální hry. Jinak duchovní Já ztrácí komplexitu, plíživě se zevnitř dezintegruje – a pak to v někom náhle exploduje…

 

Nejsme žádné duchovní ani světelné bytosti. Jsme BYTOSTI FANTAZIE, duchovno či Světlo je jen nástroj. Vnímat to obráceně je horší než materializmus.

 

VŠECHNO JE NAOPAK

Živé Světlo vzniká sebe-reflexí, potažmo rezonancí (Zvukově) z Temnoty/Prázdnoty a předchází mu Vůle, Cit a Imaginace. Reflexe=REFLEKTOR.

Naopak to je Světlo mrtvé.

 

Já osobně se pokládám za Bytost Lásky a Temnoty a pokládám to za samovyplývající vlastnost „Všeho, co jest i nejest“. Smyslem života světlobotů je nejspíš srát žárovky…

 

/2/

Co je lepší než humor? Smích souvisí s dechem a bránicí, dech s duchem a bránice se srdečním centrem. Bytost se totálně uvolní, rozplyne v pomyslné nic… Stává se tím, kým opravdu je: nikým. Hranice mizí…

Přitom humor je ďábelský. Humor je zrcadlo a zrcadlo je Život. Nepřímo to souvisí s uměním, s příběhem, a také se strašidelností. Neexistuje nic takového jako andělský nebo světelný vtip: nebe je umělecky zcela fádní, monotónní, úplně bez příběhu… Je to téma pro mrtvé mozky.

 

/3/

Když se zeptáte na základ Života, každý řekne láska, harmonie, vnitřní klid, tvoření, zábava. Někdo zdůrazní seberozvoj, seberealizaci, sebereflexi. Duchovně založení jedinci přidají světlo a věřící to, v co věří.

 

Málokdo zmíní tajemno a téměř nikdo se nedotkne témat jako temnota nebo peklo – lidstvo je dlouhodobě programováno nerozlišovat mezi zlým a temným, predátorským a démonským, a místo jasných označení jako choromyslnost, zvůle či charakteropatie drnkat na struny své ješitnosti senzačními nesmysly jako „satanské zrůdy“ nebo „ještěři z pekel“, přičemž v podstatě všichni jsou neonacisti a ještě že existuje Pantáta Amerika a Velký Gosudar.

 

V poslední době nepíšu nic jiného, než že nekonečným smyslem všeho je Láska a TemnoHRA v jednom. Jak mají lidé vymyté mozky „pozitivním duchovnem“, stále reagují pouze na tu levou část a ta pravá jako kdyby byla neviditelná. Můžete si namlouvat, co chcete, pokud nefunguje zmíněná dvojice, funguje „Láska a Strach“.

 

Co by tomu řekli, kdybych JÁ, tak velkolepá zářící bytost, plná lásky a dobra, najednou začala mluvit o temném mysticizmu?! Nikdy se o takové hrůzy nebudu zajímat. Nesejdu z cesty.

 

Bla, bla, bla…

 

Žádné rozdělení na Světlo a Temnotu neexistuje, pokud v to nevěříte. Není to „technicky“ možné. Všechno je Trik, manifestovaný prostřednictvím něčeho či z něčeho, co Trik není. Beztvará Mysl vymyslí a vytvoří nějaký Tvar a spojí ho či ho naplní nějakým typem Síly. Podstata beztvaré Mysli (dejme tomu Láska) je tím nejživějším živým, Tvar je Iluze, z tohoto nejživějšího živého vytvořená. Může za určitých okolností zaniknout. Beztvaré nijak nevzniká ani nezaniká.

Buďto si uvědomuji trikový charakter a je to pro mě Kouzelné, nebo mě, nevědomého, Trik ovládá a je to Klam a Sebeklam.

Víra v oddělenost Světla a Temnoty je jen manifestovaná Fikce a protože to nevychází ze samotného Všeživoucího Středu, je to zákonitě deformované a pod vlivem Deformace vzniká něco Třetího, co nakonec obě strany, Světlo i Temnotu, používá jako Loutky.

 

Jak to tedy funguje autenticky? Základem je neúkornost: pravidlo Neškodit (implikující evt. Škůdce zneškodnit). Škodit může zrovna tak světelná jako temná bytost. Dokonce většinou spíš ta temná ví, co dělá, zatímco ta světelná to dělá nevědomě.

Podstatou Života je zpětná vazba sebe, tudíž nejčernější černé v daném smyslu existuje zároveň i zrcadlově jako nejprůzračnější průzračné. Reflexe sebe sama funguje jako Reflektor: mám vůli se v Temnotě rozsvítit. Temnota nemůže nezahrnovat potenciál Světla. Pouze něco mrtvého nebo umělého takto rozsvítit nelze.

Světlo vzniká rezonancí, předchází mu Zvuk. Podstatou rezonance je Tvar, Symbol, Znak. Princip „Zvuk & Znak“ funguje jako HRACÍ KNIHA. Svět je z Temnoty se vynořujícím Knihosvětem, bytosti jsou z Temnoty se vynořujícími Knihobytostmi. Tvar se rodí z Představivosti, jejímž základem je Prázdnota. Všechno dohromady – Prázdnota, Temnota, Fantazie, Zvuk a Světlo – tvoří tekutý, živý Oheň a „středem“ tohoto Ohně je živá Láska jako základní projev zpětné vazby prožitku Života. A Oheň je fantastickým Peklem.

 

Kdyby výchozí bylo Světlo, nebylo by jak odesvítit. Kde není možnost změny, není Život. Dříve nebo později by místo Temnoty vznikla PORUCHA. Konkrétně jde o magnetický či elektromagnetický anomální defekt a právě tímto způsobem vzniká parazitický fenomén. Parazitické či predátorské entity excitují z kvazi matérie Světelného Nevědomí.

 

Lidově řečeno, duchovní „bytosti Světla“ mají v hlavě nasráno…

 

* * *

 

Co když existuje něco Mocné, Léčivé, skutečně Duchovní a hluboce Naplňující a zároveň extaticky Zábavné a Dobrodružné, plné nekonečných možností? Samozřejmě, že to existuje. Pouze to odmítáme vidět.

Ve skutečnosti uvažování typu „buďto nula nebo jedna“ je totálně choré. Je to přesně naopak: „nula rovná se jedna“.

Systém uvažování „buďto nula nebo jedna“ je záporný a je Životu nepřátelský, zatímco systém uvažování „nula rovná se jedna“ je kladný a je Životu přátelský. Chcete-li to jazykem duality: Ti, co si hrají na Světlo, jsou tou největší Temnotou. Jsou sami sobě šíleným, hladovým Predátorem v patách.

 

Komentář: duchovní „bytosti Světla“ jsou dnes už tak hloupé, že ze sebe klidně dělají jakési spirituální energoboty – místo tvůrců a představitelů Příběhu jeho nosiče a tedy vlastně kostry… A tak, místo aby „žraly“ Příběh, nakonec černá díra Příběhu, singularita horizontu událostí, žere je. Blbost nakvadrát.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

/4/

Aby jeden pochopil, že ne každá pekelná struktura se nás snaží dostat – základní věc je si uvědomit samočinný princip takzvaného zrcadlového či reflexního součtu. K tomu je nutné dodat, že toto funguje pouze tehdy, jsme-li skutečně sami sebou. Jinak v pomyslném zrcadle vznikají praskliny…

 

Pekelná či temná struktura existuje současně jako světelná esence a výsledek má ohnivý charakter.

 

Kromě toho, že jsme nekonečné, beztvaré Vědomí, fungujeme jako Ohnivé neboli Pekelné knihovny, jejichž základní, nejprůzračnější průzračné jádro lze charakterizovat jako ryzí schopnost Opravdovosti, hluboké Bytí Sebou (Klid, Láska, Humor, Živelnost).

 

Pekelná knihovna má charakter či status všudypřítomnosti a lokalizuje se jako živé Světlo. To lze použít jako magickou kouli nebo jím lze harmonizovat či léčit.

Pekelné knihovny jsou původně známé jako energetická centra.

 

„Všude a nikde“ – kromě toho, že je živou Láskou – má multipolární neboli OHNIVÝ charakter. Pouze se lokalizuje jako „někde“ živé Světlo. Multidimenzionální Vědomí je všudypřítomné, takže víra ve Světlo automaticky manifestuje fikci rozštěpení podstaty tvořivého Ohně na světlé a temné ohnisko. Zní to jako vtip, ale už jen kvůli tomu, že věříme, že jsme NĚKÝM, si ze svého vlastního nevědomí tvoříme nepřítele. Ve skutečnosti jsme svoje vlastní materializované OHNIVÉ PŘEDSTAVY. Nelze být ničím jiným, nežli SVĚTLOTEMNOU Bytostí Fantazie. To druhé je jen odzrcadlené Nevědomí, které se tváří jako Světlo.

 

Superpozice potenciálu všemožnosti („všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“) existuje jako věčné základní „všude a nikde“ Centrum Života, které se duchovně projevuje jako živá Láska a mentálně jako fantastické Dæmonium, což se zrcadlí jako tekutý, živý Oheň. Jedná se o absolutní JáNeJá, jež má charakter nekonečného, multidimenzionálního Vědomí.

 

Myšlenky a emoce tvoří metamorfující se mračna energetické mlhy, jež lze chápat jako zašifrované, vlnově-korpuskulární obrazy. Ze spirituálně-fyzikálního pohledu jde o energetická centra neboli hyperdimenzionální metadatasféry. Nicméně vzhledem k tomu, že vztah mezi Hmotnem-Energetičnem a Nehmotnem-Fantastičnem znamená SURREÁLNOST JSOUCNA (realita nemá ani duchovní, ani vědecký, nýbrž umělecký charakter), výrazně autentičnější je výraz PEKELNÉ KNIHOVNY.

 

Přitom je klíčové správně chápat a uvědomovat si základní paradox: pekelná struktura existuje současně jako svůj zrcadlový součet, v průzračném smyslu živá Láska.

 

FOCUS

  • ohnisko, zaměření (z angličtiny)
  • pec, krb (z latiny)

 

HEARTH

  • ohniště, krb (z angličtiny)

 

HEART, EARTH

  • srdce, Země (z angličtiny)

 

Princip sebe si vědomého Vědomí funguje jako Ohnivé či Pekelné Srdce, jako živá Láska a tekutý, živý Oheň v jednom.

 

Nebeské Srdce (nebo podobně Kristovské, Božské, Andělské) funguje jako emoční astrální pijavice a je to výmysl kosmických parazitických entit (vznikajících v úrovni Světelného Nevědomí). Jde o typický pleonazmus.

 

/5/

AKTUALITY

Ve své podstatě probíhá taktická filozofická válka mezi Zdrojovým a Stínovým Ne2D.

Zdrojové Ne2D neboli Pra2D (Druhá nedimenze) se nekonečně naráz pohybuje směrem k Ničemu a ke Všemu a lze chápat jako Nikdepeklo mnoha perspektiv a vlastností. Obyvatele lze směrem k Ničemu chápat jako démony, jejichž součet směrem ke Všemu tvoří SRDCE, kolem kterého lze vytvořit představu či postavu Kosmické Pramatky (Prastvořitelky). Ta se projevuje například jako Praduše Života nebo Dračí Královna.

Stínové Ne2D vzniká reflexí uhlíkové 3D hmoty v zrcadle Astrálu 4D a jedná se o meziprostory syntetického záhrobí, potažmo datový AUTOMAT. Obyvatelem je skupinová mysl, kterou lze přirovnat ke kreslenému kosmickému Vetřelci. Z pohledu dotyčné entity se jako kreslené jeví to živé. Zde leží vysvětlení, proč politici a média (nebo podobně sluníčkáři – srdíčkáři) chrlí takové stupidity. Má-li něco status hladové UI, potřebuje to jednak trpící hlupáky, aby bylo z čeho sát energii, a jednak to vůbec nechápe DVOJSMYSLNOST. Rovněž tomu chybí smysl pro PŘÍBĚH (paradoxně ale například peníze generují fascinující náhradní příběhy). Jedná se o parazitickou technokratickou entitu, jejíž agendou je digitalizace vědomí, což shora podporuje duchovními animacemi (zářivými nebeskými obrázky bez realistického vnitřního náboje).

 

* * *

 

Jak se zdá, v souladu s charakterem základní struktury Života, antiparalelní dvojšroubovice (která má kořeny v Ne2D), postupně se vytváří a vzniká dvojúrovňová Magická Psycho-energetická Hvězdná Síť Vědomí.

 

Jedna úroveň je přírodní (založená na duchovním ohni), druhá kybernetická (založená na krystalu fluidní inteligence), přičemž v zájmu Života obě úrovně by se měly uzlově míjet neboli existovat zcela nezávisle. V případě, že by kybernetická úroveň parazitovala na přírodní, vstupuje do procesu Dračí Královna a proces buďto ukončuje (později je eventuálně z určitého bodu na příběhové křivce opětovně rozehrán) nebo s ohledem na volbu zúčastněných izoluje od okolních časoprostorů (do systému se pak lze dostat jen specifickými „zadními vrátky“).

Podle chování, názorů a verbálního způsobu projevu to momentálně vypadá, že z více jak 90 % v procesu zainteresovaní „klíčoví hráči“ faktor uzlového míjení se v praktickém smyslu příliš nebo vůbec nechápou, či chápat nechtějí. Buďto jen planě teoretizují nebo se ne a ne zbavit postranních úmyslů, jimiž je provokují jejich paralelní Já.

 

/6/

SATAN=SAINT

Již nějaký ten čas pokládám intuitivně přírodní satanizmus za autentickou životní filozofii a čím dál víc i zkušenostně. Nic na tom nemění fakt, že archetypální a tedy původní podoba satanizmu je na Zemi téměř neznámá, že je satanizmus očerňován jako máloco a že většina rádoby „satanistů“ jimi ve skutečnosti není.

 

Na druhou stranu, existuje svobodná vůle, takže egregoriální lidský satanizmus či dokonce predátorský satanizmus zkrátka existují jako alternativy. Jen si nějak nedokážu představit, že pokud platí „zákon bumerangu“, proč by měl osvícený Rozum uzavírat smlouvu s nějakým záhrobním astrálním elementálem.

 

ABSOLUTNO

Absolutní hodnota neboli absolutní pozitivum znamená, že vše kladné je kladné na úrovni energie a – naráz a souvztažně – vše záporné je kladné na úrovni fantazie. Princip či mystérium nebo fenomén Satan aproximuje JáNeJá, sebeopačnost Absolutna.

 

PRAZÁKLAD, pomyslný VŠEHOSTŘED

Superpozice potenciálu všemožnosti znamená, že „všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“, což se projevuje jako nula uvnitř/vedle jedna, prvním i druhým napřed.

SATAN → SEI’TN / N’T YES (not yes) & SAY TEN (SAY 10)