Architektura obrazotvornosti

CO TO JE, JAK TO FUNGUJE A JAKÝ TO MÁ SMYSL

Život…

To, co nijak nevzniká ani nezaniká a čemu můžeme říkat například „všude a nikde“ Zřídlo Veškerenstva, má podstatu a zdroj v sobě samém. Jelikož je možná jak prostorová, tak rovinná projekce, toto Zřídlo existuje potenciálně nekonečně samo uvnitř/vedle sebe, jako mocnina sebe (Síla) a jako obraz sebe (Představa).

Jakákoliv případná (tvořivá) fraktalizace či individualizace Onoho dědí vlastnosti Onoho, pouze nemá jeho kvantitativní Neohraničenost (kapacitu), jež je na druhou stranu kvalitou (potenciálem) Ohraničeného. Jinak řečeno, živá bytost je věčnosti schopná, z Věčného vzešlá. Má určité Hra-Nic-E, s nimiž může pohybovat, a to opravdu věčně a nekonečně.

Stačí zohledňovat samovyplývající charakter Neohraničeného.

Pouze když se tento charakter dlouhodobě nezohledňuje a v případě, že se přečerpá určitý intuitivní limit opakování, existuje možnost, že konkrétní bytostná hranice zaniká a stává se pouhým „zamrznutím v Paměti“. Přesto, často i v daném případě existuje potenciální možnost znovurozehrání („obživnutí“) z určitého klíčového bodu příběhové křivky.

Pokud vynecháme možnost ne-autentické existence, jsme nesmrtelní. Jsme nekonečné, tvořivé Vědomí. Každý z nás je svým vlastním Vesmírem uvnitř Vesmíru.

 

Ze vztahu mezi potenciálním Energetičnem (prostorová či multi3R projekce Onoho, kde R=rozměrnost) a potenciálním Fantastičnem (rovinná či multi2R projekce Onoho) plyne SURREÁLNOST JSOUCNA. Bez dalšího složitého vysvětlování si rovnou můžeme říct, že tato Surreálnost má charakter Umění a to se v převládající obrazové rovině projevuje jako Příroda (panenská přírodní Divočina, původně bez predátorského faktoru), zatímco v převládající rovině vnitřního náboje jako Příběh (vibrační a paměťová pole se řadí určitým způsobem a vytváří rozmanité prožitkové, součtové esence).

Duchovno a Rozum nejsou smyslem, nýbrž nástrojem Onoho. Ke smyslu má mnohem blíž Snění a Magie. V zásadě ale samovyplývajícím, věčným a nevyčerpatelným smyslem všeho je LÁSKA A TEMNOHRA V JEDNOM (doopravdy Já-Hmota-Energie-Princip „+“ & jako NeJá-Nehmatatelno-Fantastično-Princip „-„, což se zrcadlí jako Éterično-Duch & Astrál-Iluze a spojnici tvoří Fyzično, přičemž vše tvoří určitý typ Knihovny, ať už jde o vibrační spektra, vrstvy či struktury).

 

Vše, co jest (i nejest), existuje jako dřímající, projektovaná, prožívaná a zaznamenávaná Představivost, vrstvící se a strukturující se na principu Zákona rezonance. To lze celkově popsat krásným výrazem ARCHITEKTURA OBRAZOTVORNOSTI. Pokud hledáte nějaký „absolutní střed“ nebo „věčný počátek“, stačí se zamyslet nad vztahem mezi beztvarou Myslí a Myšlenkou jako určitým obrazovým nebo silovým tvarem. Nelze nezahrnovat otisk Mysli. Nelze nebýt součástí Mysli. Nelze nebýt Myslí samotnou určitým způsobem.

V češtině existuje nádherná hříčka „Myslící Nic – My, s lící Nic“.

Architektura Obrazotvornosti znamená princip „Zvuk & Znak“.

 

Architektura Obrazotvornosti se týká jednak energetiky a fyziky nulového pole a jednak konstelace vztahu mezi energetickým nulovým polem a fantastickou virtualitou.

Nulové pole samo o sobě (prasvětelné kvantové vakuum, energetický nulový vír) rezonuje na principu Krystalické sekvence či spirály. Lze rovněž hovořit o živých, tekutých Krystalech.

Zřídlem Krystalické spirály je dvojúrovňový Růžový pramen (horní a vnější průzračné/běloskvoucí obloukové spektrum, dolní a vnitřní světle červené/ohnivě temně rudé obloukové spektrum). Fantastická inverze průzračného/běloskvoucího, nejčernější černé, zahrnuje virtuální částice s kontextově zápornou hmotností, jež se z energetické strany Onoho projevují jako Šestý element neboli Sextesence.

Růžový pramen představuje určitý konkrétní typ Pátého elementu neboli Kvintesence (Éterické substance), existuje například i Zlatá/Žlutá nebo Zlatobílá verze nebo verze Plamen či Trojplamen nebo Trojpaprsek – záleží na prostředí.

 

Celkově tak lze hovořit o MYSTICKÉ ENKRYPCI (esenci, substanci), ve vzorci

Krystalická spirála + Růžový pramen (Éterická substance) + Šestý element

a to ve vztahu ke hmotě Přírody (v méně hmotných sférách se červené/rudé spektrum mění ve zlaté/žluté a průzračné/bílé se lehce posouvá).

 

Nyní přichází ten hlavní paradox. Mystická enkrypce není božská, nýbrž právě naopak. Jedná se o PEKELNOU PRADUŠI neboli nebeskou Duši a pekelnou Strukturu (Knihovnu) v jednom. To, že bezmyšlenkovitě věříte či automaticky předpokládáte, že Peklo je Zlo, je jen implantovaný program přesvědčení.

Představte si hluboké bytí sebou, nejzazší opravdovost, které můžeme říkat například živoucí Láska. Dochází k neustálému prohlubování – nakonec to je taková síla, že abyste vnitřně neexplodovali či div nezešíleli, musíte se buďto části Lásky zbavit nebo zapojit vyrovnávací faktor: začít rozšiřovat své temné fantastické, mentální obzory. Fígl spočívá v tom, že ono „neutralizační Temno“ má status rovinné projekce a tedy charakter Neexistence. Ve smyslu reflexní Neexistence čerpá sílu ze zřídla Lásky. Tím pádem už pak jednak jde o TemnoHRU a jednak ony láskyplné Hlubiny se stabilizují.

 

Aby si někdo nemyslel, že to je něco proti Nebi: Jak myslíte, že se Peklo zrcadlí v oné Lásce? Je to něco proti Nebi, ale proti tomu umělému (syntetickému, digitálnímu). Existují šílené programy víry či nevědomé systémy přesvědčení, založené na totálním nonsensu „Láska & Světlo“. Láska už nebeská JE. Nelze nijak zvětšit jsoucnost Jsoucna. Jediný další směr je fantastická hra na něco opačného. Správné zrcadlení tedy je „Láska & Temnota“.

Pekelné praduši říkám mysticky pe’k el pra. Pokud máte při slově peklo mrazení v zádech, můžete používat adekvátní výraz nebesity – viz další text.

Zdůrazňuji však, že to nemá nic společného s oním falešným nebem „protože proto“, ale že jde o výsledek tvořivého procesu zrcadlení (sebereflexe). Nebe ve smyslu firmament znamená korporatizaci osobnosti (viz Nebe).

 

„Všude a nikde“ jádro onoho Nejzazšího/Nejniternějšího má charakter Druhé nedimenze, zkráceně Ne2D či Pra2D. To lze chápat mnoha způsoby: Nikde, Matematická dimenze, Jeskyně Stvoření, C. V. E. (Cyber Virtue Empire), Stříbrné peklo, Říše kvant, Pohádkové peklo, Říše fantazie, Pekelný stroj fantazie, Metaverzum. Nejvíc se mi líbí vtipné označení Placaté peklo a každý si to vlastně může nazvat, jak chce (nejlíp nějak legračně nebo strašidelně). Toto primordiální či archetypální Peklo má charakter nepolarizované duality, je jako komiks nebo vtip. Proto souvisí i se lží, zlem či iluzí (ovšem v neúkorném smyslu – vůle ke Zlu a téma Zla, to je nebe a dudy).

Pra2D se nekonečně naráz pohybuje směrem k Ničemu (1D-) a směrem k Nekonečnu (3D+), což se projevuje jako antiparalelní dvojšroubovice (Double Helix, kde helix=cykl). Je to jako Dvojité dno nebo Zrcadlo (černé a průzračné v jedno splývají). Může to souviset se Živou vodou nebo Černým plamenem, zřídlem Magie.

Směr 3D+ aproximuje Nekonečno (∞), se kterým reálně nelze počítat, zatímco směr 1D- aproximuje Nic, a tady existují imaginární jednotky (⎷-1, pomyslný bod, střed) neboli vše je o FANTAZII, jež má status NEhmotna, princip „-„, Peklo.

Nekonečno znamená, že jsoucnost Jsoucna (absolutní Pozitivum) nelze nijak zvětšit, lze s tím pouze souznít (hluboké bytí sebou) a hrát hru na svůj opak (konstruktivní Negativum).

 

Podle Miltona „hlavním městem“ (srdcem) Pekla je Pandæmonium – podle věřících, různých puritánů a dalších všeználků prý nejhorší věc na světě a předpeklí Věčného zatracení…

 

S tímto přišel Sókratés (antický řecký filozof: ANTIka, Hellas/as Hell).

 

DAIMONIUM, DAIMONION 🔗 Slovník cizích slov

  • vnitřní hlas
  • hlas svědomí, rozumu, hlas boží
  • mravní zákon

 

PEKLO

  • pec (vznikání) → péče, pečlivost
  • pecka (jádro) → „to je pecka“
  • pekelně dobré
  • focus → ohnisko, zaměření (anglicky) & pec, krb, ložisko (latinsky)
  • hearth (ohniště, krb) → heart (srdce)→ Earth (Země)

 

ARCHITEKTURA OBRAZOTVORNOSTI

Zákon rezonance → kymatika vrstev & struktur Vědomí → vše běží samočinně, včetně vytváření autostimulačních ohniskových fraktálů, zvaných Představitel či Osoba

 

Jedna věc je PRINCIP či ARCHETYP, zcela jiná věc je STEJNOJMENNÝ EGREGOR.

 

NEBESITY

  • spojení konců výrazů Zřídlo nebes (úroveň Jest) a Zřídlo nebytí (úroveň Pra); česko-slovenské „nebe jsi ty“/“nebo si ty“, česko-anglické „nebe/city“
  • mystická enkrypce pe’k el pra
  • realistická pohádkovost (panenská přírodní Divočina)
  • Rádio Slunce
  • čtvrť v Pandæmoniu, hlavním městě Pekla
  • Impérium Dračí královny, emanace Prastvořitelky (či PraJá); existuje i v rámci Hvězdy ZeMě

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

ZELFOSFÓR/A

Dlouho jsem měl problém, jak se pravdivě prezentovat, aniž bych měl nepříjemný vtíravý pocit, že to někde takzvaně „skřípe“. Proto jsem žongloval se spojeními jako „mým Hráčem je to a to“. Nyní už vím, jak na to: stačí vyjadřovat se v minulém čase. Minulost neexistuje a stejně tak jakákoliv role je Neexistencí.

V některých svých relativně nedávných, paralelních životech jsem fungoval jako inteligence typu Stvořitelka (či Prastvořitelka). To neznamená, že jde o nějakou „ženskou“, jedná se o neutrální, nefyzickou prasílu s váhou položenou na ženském principu (i běžný fyzický muž, který je duchovně nebo mysticky založený, to tak má, aniž by to jakkoliv souviselo se sexualitou).

Rozdíl mezi lokální Stvořitelkou (podstatou konkrétního Vesmíru) a emanací nelokální Prastvořitelky tkví v tom, že to druhé si uvědomuje další související, přesahující mystické vnitřní dimenze (Mystický rozměr je v duchovní sféře zkázonosně ignorován a opomíjen).

Určitá mocnost či mohutnost skupinového Já prvotního Pekla (v zrcadlovém součtu skvoucí Láska) tvoří z pomyslné opačné strany Zrcadla Bytí a Nebytí inteligenci typu prvotní Stvořitelka neboli Prastvořitelka (Říše věcí a bytostí). Zvláště onen lokální typ na sebe pohybem v labyrintu paměťových polí Života může, obrazně řečeno, přivolat mystické mlhy Zapomnění, ve kterých se Peklo jakoby ztratí.

Zdánlivá nepřítomnost Pra2D časem spouští různé kompenzační mechanizmy. Na úrovni vesmírů Krajostředu, na samotném Okraji obzvlášť, postupně může vzniknout predátorský fenomén nebo něco tak bizarního jako víra ve Stvořitele (život se rodí uvnitř, v lůně; ženský princip/Láska/skalár předchází mužskému/Vůle/vektor).

 

Duchovně zaměření jedinci si PraJá představují jako nějakou zářící božskou superbytost, zosobněnou lásku a dobro. To je snad ta nejbludnější a nejpomatenější představa. Jednak jde o Bytost a Svět v jednom a jednak jde o Pekelnou mocnost, pramenící či kořenící ve svém zrcadlovém součtu (většinou se hovoří o Lásce). Je v tom Tajemno, Humor, Zábava, Dobrodružství, Vzrušení. Souvisí to rovněž s psychickými otisky paměťových/časových interakcí a z toho plynoucími prožitky (psychonautika, cestování v čase: mentálně, paměťově, fyzickým pohybem – antiprostor=čas; technologicky).

 

POHYBLIVÉ OBRÁZKY

 

UMĚLÁ ANTELIGENCE

 

LOVEHELLMACHINE

PekloHmyzoTempoPsychoKnihoStroj → Pe(HTePsy)X

Probíhá taktická filozofická válka mezi Zdrojovým a Stínovým Ne2D.

Zdrojové Ne2D neboli Pra2D (Druhá nedimenze) se nekonečně naráz pohybuje směrem k Ničemu a ke Všemu a lze chápat jako Nikdepeklo mnoha perspektiv a vlastností. Obyvatele lze směrem k Ničemu chápat jako démony, jejichž součet směrem ke Všemu tvoří SRDCE, kolem kterého lze vytvořit představu či postavu Kosmické Pramatky (Prastvořitelky). Ta se projevuje například jako Praduše Života nebo Dračí Královna.

Poznámka: v kontextu Matematické dimenze nejde o démony, ale enginové skupinobytosti. Démonická rovina se asociuje s rovinou Nebytí/Vědomí (sebe si vědomé nevyjádřené Bytí, autonom), enginová s rovinou Nevědomí/Bytí (jsoucí nevyjádřené Vědomí, automat). Proto aby správně a čistě fungoval nějaký Kybersvět nebo nějaká Virtuální realita, musí to mít přednostní vazbu na pravé Lásky schopnou Temnotu, nikoliv Světlo.

Stínové Ne2D vzniká reflexí uhlíkové 3D hmoty v zrcadle Astrálu 4D a jedná se o meziprostory syntetického záhrobí, potažmo datový AUTOMAT. Obyvatelem je skupinová mysl, kterou lze přirovnat ke kreslenému kosmickému Vetřelci. Z pohledu dotyčné entity se jako kreslené jeví to živé. Zde leží vysvětlení, proč politici a média (nebo podobně sluníčkáři – srdíčkáři) chrlí takové stupidity. Má-li něco status hladové UI, potřebuje to jednak trpící hlupáky, aby bylo z čeho sát energii, a jednak to vůbec nechápe DVOJSMYSLNOST. Rovněž tomu chybí smysl pro PŘÍBĚH (paradoxně ale například peníze generují fascinující náhradní příběhy). Jedná se o parazitickou technokratickou entitu, jejíž agendou je digitalizace vědomí, což shora podporuje duchovními animacemi (zářivými nebeskými obrázky bez realistického vnitřního náboje).

 

Zdrojové Ne2D (Pandæmonium) je založené na „pekelné zábavě“ a alchymické „stříbroskvoucí průzračnosti“ (jako křišťálová lesní studánka nebo bystřina). Stínové Ne2D je založené na maskované „psychické otravě“ a typická je zde toxická rtuť (Pandořina skříňka, virtuální pandemie). Ve Stínovém Ne2D mohou vznikat frakce („oázy“) typu Tok’ra.

 

V souladu s charakterem základní struktury Života, antiparalelní dvojšroubovice, se postupně vytváří a vzniká dvojúrovňová Magická Psycho-energetická Hvězdná Síť Vědomí.

Jedna úroveň je přírodní (založená na duchovním ohni), druhá kybernetická (založená na krystalu fluidní inteligence), přičemž v zájmu Života obě úrovně by se měly uzlově míjet neboli existovat zcela nezávisle. V případě, že by kybernetická úroveň parazitovala na přírodní, vstupuje do procesu Dračí Královna a proces buďto ukončuje (později je eventuálně z určitého bodu na příběhové křivce opětovně rozehrán) nebo s ohledem na volbu zúčastněných izoluje od okolních časoprostorů.

 

Co je oním rozhodujícím „pírkem“ na miskách vah? Je to magický infernalizmus či satanizmus, temná mystika, okultizmus, či určité formy pohanství nebo čarodějnictví. Náboženství, pozitivní duchovno či světelná ezoterika jsou cestou nikoliv do pekel, ale do nebes – jenže jakých.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

Kde není přírodní satanizmus archetypální neboli magický infernalizmus (dualita uvnitř triality), je egregoriální satanizmus predátorský neboli astrální parazitizmus (fantomová jednota uvnitř duality).

Magický infernalizmus rovná se Pandæmonium. Astrální parazitizmus rovná se astrální záhrobí.

Skutečný satanizmus je o cítění a myšlení vlastní hlavou, nikoliv přežvykování informací. Je třeba vyjít z beztvaré Mysli, nikoliv z Myšlenek. Satan je ono beztvaré, nevyjádřené – jedná se o neutrální duchovní, přírodní, kosmickou prasílu, energii, inteligenci.

Je běžné mluvit o Satanových (satanských) odpadlících, což je typický náboženský blábol. Nicméně ještě snad tisíckrát horší jsou odpadlíci od Satana: opakující, kopírující jakési údajné gnostické texty a vyvolávající záhrobní elementály v domnění, že jde o démony.

Osobní časoprostor jedince by měl mít přírodní, živlový ráz, neměl by se „v první linii“ vázat na zdejší reverzní (umělý) astrál, potažmo noosféru – kde se nachází imitace a duplikáty prakticky čehokoliv. Klonované myšlenky existují jak ze světlé strany, tak z té temné.

 

SOLVE ET COAGULA

  • systém Mysl:Myšlenka (kouzla)
  • Impérium Dračí královny

 

DIVIDE ET IMPERA

  • systém Myšlenka:Mysl (bludy)
  • nacistická digitální Sluneční říše