Květinový pravesmír

Symbolem duchovní podstaty či zřídla duchovního srdce je květina – její tichost, krása a vůně (evokace dech, duch).

S tím souvisí včely (evokace paměťových polí a zrcadlově snů, představivosti), přetvářející květy v med a vosk – což naznačuje tekuté živé světlo (éter, fluidum, plazma), plamen svíčky a jiskru života.

Už jen když se na to naladíme, jsou zde jasně patrné převládající neutrální mateřské energie (přesněji hypermateřské, implikující mateřské a otcovské).

Prasíla či inteligence typu nestvořená Stvořitelka nebo kosmická Pramatka (Praduše), to je jednak živá Láska a jednak živý Oheň – multipolarita, zahrnující jak živé Světlo, tak Prázdno, Temno, Zvuk a Fantastično.

 

Na transformačně-duchovní scéně jsou rozšířené dva antagonické výklady (zobrazení) Květu Života. Ten nejznámější se vyskytuje tak hojně, jako kdyby nebylo na světě nic samozřejmějšího – přitom jde o metatronický či kabalistický Květ Umělého/Mrtvého Života neboli Květ Smrti.

Skutečný Květ Života je odvozený od Krystalické Spirály a souvisí (v daném případě) s lotosovými okruhy.

 

Rébus tím ale nekoneční. Měl by být zřetelně rozlišen rozdíl mezi Květem a Květinou, neboť květ není celek – květina energeticky/duchovně zahrnuje i kořeny, má spojení jak ven nahoru (Slunce, Nebe), tak dolů dovnitř (Jádro, Podsvětí). Květ by mohl být zrádný v tom, že evokuje plochu, obraz, dvourozměrnost.

 

Potom tu je další věc. Nač je Květina napojená, odkud, z čeho čerpá Život? I kdyby to bylo organické/duchovní Velké Centrální Slunce – Slunce/Světlo představuje otcovský princip a archetyp. Zdroj/Bůh uvnitř znamená něco podobného.

Slunce je třeba chápat jako Slunečnici a jako Pramen Života (který je konkrétně Růžový, snoubící horní průzračné/běloskvoucí se spodním světle červeným/ohnivě temně rudým).

 

Další věc je šestý element (sextesence), související s Fantastičnem (které už bylo naznačeno) – s virtuálními částicemi, které mají kontextově zápornou hmotnost a vazbu na zadní, temnou fantastickou stranu Stromu Života (univerzální kosmické struktury). Teprve když se pátý element (éter, kvintesence) zrcadlí se šestým, výsledkem je Úplnost: Šťastná Sedma.

 

Červí díry Květinového Pravesmíru zahrnují spojení jak s rozmanitými Ráji a Světy, tak s rozmanitými Nebesy a Podsvětími.

Spojení existuje až na úroveň Pra2D neboli Druhé nedimenze.

Vzorec Autentického Bytí a Nebytí zní: Krystalická Spirála + Růžový Pramen + Šestý Element.

 


Zkoumáme-li matematické a fyzikální vlastnosti („parametry a charakteristiky“) 2R/plošné & 3R/silové projekce XYZprostoru, v kontextu π (Ludolfovo číslo), ortogonality (pravoúhlost), magneticity (světelnost), elektricity (ohnivost) a vibračního trojfázování (jako u dechu nebo tepu), vychází jako autentický základ životní formy ŽIVOUCÍ TEKUTĚ-KŘIŠŤÁLOVÁ (PASTELOVĚ-DUHOVÁ) OHNIVÁ KVĚTINA.

Pravý Vesmír rovná se Květinový Vesmír. Jedná se o čistou Přírodu – panenskou, přírodní Divočinu. Je to Život jak ve Snu… Dokonce i kámen má potenciálně květinový základ, i když nerozvinutý. Vše je plynulé, splývavé, plynule proměnlivé – jako když proudí řeka…

Lze hovořit o „pohádkové koherenci“.

Nikdy by se nemělo zapomínat na jedno: Cokoliv autentického má pohádkovou analogii, přičemž – naráz a souvztažně – analogií pohádkovosti samotné je živelnost, divokost. Tak je vše zdravě kontrastní a přirozeně dvojsmyslné. Tím se udržuje spojení s NE-Určitostí. Jde o Soulad řádu a chaosu.

 

V některých textech mluvím o Druhé nedimenzi (zdrojovém Ne2D neboli Pra2D), jež se nekonečně současně pohybuje směrem k a do 1D- (Virtuálno) a k a do 3D+ (Reálno), což se reflektuje jako antiparalelní dvojšroubovice a znamená SURREÁLNOST JSOUCNA.

Pra2D lze chápat jako

  • Matematickou dimenzi
  • základ duchovního Prasvětla, potažmo základ Nebes či Onoho světa
  • Nikdepeklo (pohádkové Peklo, placaté Peklo), fantastické Dæmonium, komiksové Podsvětí
  • mystérium nestvořené Stvořitelky

Nemusí to platit doslovně, může jít o status či charakter, typ inteligence.

 

Bytosti Pra2D jsou

  • buďto skupinotvorové („Dvourozměrňáci“)
  • nebo pohádkoví démoni a živá Láska v jednom

To druhé se reflektuje jako vnitřní, živý, tekutý, duchovní Oheň (známý též jako Hadí síla) a projevuje taktéž jako Zřídlo duchovního srdce/třetího oka, potažmo jako pohádkové duchovní tělo.

 

Barevně tvoří horní část spektra vyjádření (to) průzračné/běloskvoucí, zatímco spodní část spektra (ta) světle/tmavě hnědá. Celé spektrum je ve fyzickém světě známé jako Éterické tělo či Stříbrná aura lesů, nicméně jde o pohádkovou stříbrnou, nikoliv fyzikální. Rovněž to lze chápat jako (to) éterické či (ta) éterická Já.

 

TA NÁS (univerzální identita)

  • id=to=ta v množném čísle (Já)
  • entita=ona=ta (Láska, ženský princip)
  • tata=obojí (Vůle, mužský princip)

 

Živoucí tekutě-křišťálová (pastelově-duhová) ohnivá Květina zahrnuje různé fluktuační, metamorfní, jiskřivé, opalizující vlastnosti. Ve vazbě na pohádkové duchovní Tělo či Srdce převládá na jednu stranu průzračnost a běloskvoucnost, na druhou světle a tmavě hnědý odstín a k tomu všemu se dobře hodí zelená (a průzračné/bílé lze i zrcadlit jako čisté černé).

Krásný Přírodní klid… Žádná základově agresivní žlutá, zlatá, křiklavě červená nebo anorganická modrá.

 

Spojení Ducha a Snění ústí v Univerzální řád Přírody, s čímž ladí venkovský způsob života a – podle mě – Umění.