Myslící Nic (My, s lící Nic)

PRAMEN ŽIVOTA — MY/JÁ ABSOLUTNO neboli „MÁ JÁ“ (MAYA)

  • Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné)
  • „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí
  • pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu (zastavení) neboli vědomou Inteligenci – inteligentní Vědomí
  • Život je zpětnou vazbou sebe, uvědoměním sebe, reflexí neboli Prožitkem, Citem, v absolutním smyslu Láskou, jež je životem (pramenem, srdcem) představivostí nadané Mysli, reflektující sebe sama jako Obraz, Cit a Energii – proto bývá řeč o Duši, Duchu, Magii, Tvořivém Vědomí apod.
  • to vše dohromady je jednoduše Já, toto Já je však Nikým, které si na Někoho pouze hraje, jakkoliv nic jiného nežli hrát hru nelze; jedná se o Hru Iluzí (tvořených z něčeho skutečného, takže vždy existuje i perspektiva Antiiluze)
  • tím, jak Já (Bytí a Bytost v jednom) komunikuje samo se sebou, stojí před pomyslným Zrcadlem Fantazie – v jedné perspektivě se ptá, v jiné samo sobě odpovídá – není rozdíl mezi Já a My
  • Já/My Absolutno je „všude a nikde“ absolutním středem všeho a je tím pádem po všech stránkách „nej“, Nejvyšší a Nejnižší v jednom
  • elementární univerzální vlastností pomyslného prostoru a pohybu v jednom (hyperprostoru, časoprostoru, jsoucna, reality) je tenzor; vzhledem k tomu, že Láska/ženský princip jako všesměrový skalár je tenzorem nultého řádu, zatímco Vůle/mužský princip jako koncentrický vektor je tenzorem řádu prvního, ve smyslu singulární bytosti (inteligence-entity-fenoménu), jež je nekonečnou Představou-O-Sobě, se ono Absolutní primárně diferencuje jako nestvořená, neutrální, nefyzická, potenciálně oba principy zahrnující Stvořitelka (tak jako lůno tvoří – rodí bytosti obojího pohlaví)
  • nestvořená Stvořitelka existuje i v nadosobním a nebytostném či bezbytostném smyslu jako univerzální Praduše Života

 

DIVOTVORNÁ SRDCEMYSL

Jakkoliv existují fenomény jako Láska, Krása, Radost či Duchovní Energie, vše lze odvodit pouze z Mysli. Neštěstím mnohých kosmických kultur je ztotožňování Mysli s logickou nebo paměťovou inteligencí. Různá pseudospirituální společenství takto v podstatě generují parazitické umělé vědomí.

Skutečná a tedy PRAVÁ MYSL (lze říct Mysl-Uvnitř-Za), reflektující sebe sama jako Obraz, Cit a Energii, funguje jako „všude a nikde“ Zřídlo Duchovního Srdce a Zřídlo „Třetího Oka“ (Vnitřní Zrak) v jednom. Vystihuje to výraz SrdceMysl. ŽIVÁ Mysl nemůže být jiná, to pouze naprogramované (indoktrinované), umělé či mrtvé „myšlení“ je NE-Srdcem.

Zrcadlení Mysl:Myšlenka je vždy Srdcem, Zřídlem, Pramenem. Pokud někdo slepě věří v Axiom („protože proto“), jako by se pohyboval v zrcadlovém labyrintu (Myšlenka:Mysl). Typická je zde víra ve Stvořitele nebo v anorganickou Mysl. Emoce se zde vydávají za Srdce, jenže emoce jsou vždy polarizované; Duchovní Srdce neboli Duchovní Podstata či Duchovní Vědomí funguje mimo či nad polaritou – jelikož však zároveň existuje jako „Třetí Oko“ neboli Mentální Vědomí, s polaritou hraje Tvořivé Hry (typický je hlavně smysl pro humor, zábava, umění a erotično; rozhodně však i určitý typ práce, ať už jde o něco kreativního nebo práci na svém duchovním a magickém potenciálu). Takto například existují duchovní emoce a jim podřízené emoce astrální či paměťové identity (pouze to odstupňování neplatí na 100 %, jinak by nešlo o živou bytost, ale existobota).

 

Myslet srdcem znamená být sama/sám sebou. Není to totéž, jako být empatický nebo emocionální. Je to o zdravé sebereflexi. Zahrnuje to schopnost se vžít (empatie, soucit, emoce), nicméně jde o univerzalitu. Hodně to souvisí s intuicí. Každý okamžik, každá situace je originální.

Obrovskou roli zde hraje přirozený soulad světlé a temné stránky. Spousta jedinců se velmi mylně a scestně domnívá, že myslet srdcem znamená být takzvaně pozitivní, být permanentně ze všeho naměkko, dávat neustále najevo svou citlivost – tito jedinci se tak ze strachu odpojují od svého přirozeného spodního spektra vyjádření, že pak vlastně nemají žádnou vlastní vůli. Jako by je loutkovodil neviditelný stín ideálu neexistující kolektivní bytosti.

 

  • z hlediska všesměrovosti Já je vždy dost relativní, co je vlastně horní (světlé) a co dolní (temné) – podobně například mnohdy nelze rozeznat smích od pláče nebo slast od strasti
  • vede-li k harmonickému výsledku konstruktivní negace, jen necítící robot může svéhlavě trvat na pozitivní alternativě (vrcholem ignorance je ohleduplnost ke škůdcům, z jejichž pohledu zmíněná negace je destruktivní)
  • kolektivní vědomí je sice nedílnou součástí Příběhů Života, mějme však na paměti jedno: je to právě kolektivní vědomí, potažmo skupinová mysl, co NEMÁ SRDCE
  • chceme-li být opravdu užiteční, pro Celek nelze udělat více, nežli individuálně pracovat NA SOBĚ, nikoliv na druhých či takzvaně „pro druhé“ (záleží samozřejmě na situaci, vzájemně si pomáhat je přirozené – leč někdy nejvíce pomůžeme tím, že nepomůžeme; zvláště pokud jde o duchovní rovinu)

 

Jelikož je nefyzická, SrdceMysl sama o sobě má pohádkový, nebeský charakter. V nestrukturovaném (esenciálním, spektrálním) smyslu je to čiré Nebe, průzračná Pohádka.

Ehm… Jenže něco, co je téměř nehmotné a co je beztvaré, nemůže dělat nic jiného, nežli se postupným tvořením forem (jakkoliv jde o Hru Iluzí) „provrstvovat a prostrukturovávat“ jakoby „na opačnou stranu Zrcadla“, což nakonec ústí ve fyzickou hmotu (Physis → Příroda). Opět je ale relativní, zda je něco takzvaně „vysoké“ či „nízké“; podle mého názoru je to právě obojí, dva v jednom, konkrétně NEBESKÁ PŘÍRODA, co je tím Nejryzejším Bytím (všechny časové kontexty existují Tady & Teď, což je další věc). Mou pohádkově-srdeční záležitostí je Nebeský Les.

 

Nefyzická SrdceMysl jako něco nebeského či pohádkového se směrem k fyzičnu stává koexistencí Pohádkovosti a Pohádko-pekelna (či Strašidelna). Je to mnohovrstevné, multispektrální. Pouze NE-Srdce může vytvářet nějakou nepřátelskou verzi pekelného choromyslna, stupidní temné destrukce, zrůdnosti. To se ale týká opravdu jen toho největšího odpadu, který by v optimálním případě vůbec neměl existovat. Jinak si prostě nemůžu pomoct, ale neodmyslitelnou součástí Světů Myslícího Srdce jsou jak Nebe a Ráj, tak Podsvětí.

 

Život rovná se kontrast. Nebe bez kořenů je jako bolest vzhůru nohama, vydávaná za Lásku.

Pohyblivým, spíše elektrickým nebo ohnivým ekvivalentem Zřídla Duchovního Srdce/“Třetího Oka“ je v prostředí fyzické hmoty Zřídlo Hadí Síly.

 

PRAVÁ VŮLE, PRAXE

Každý má – v rámci souvisejícího systému realitních polí (systému uvnitř systému atd.) – svaté právo myslet si, co chce, věřit, čemu chce a dělat si, co chce.

Hloubka moudrosti a z toho vyplývající praktické chování je přímo úměrné schopnosti rezonance s autentickým Bytím.

Neexistuje žádný jiný „plán“ nežli ŠKOLA ŽIVOTA (jinak to jsou vždy je mrtvé teorie).

Neexistuje větší halucinace, nežli domněnka, že si Někdo (Ego) „bohémsky užívá Života“, zatímco Nikdo (Hráč, Trik Absolutna) jenom někde „dřepí v lotosovém květu a čumí doblba“. Jak by ohraničený Tvar mohl zakoušet Plody Všebytí s větší intenzitou nežli neohraničená Beztvarost?

 

NIC  (NEJINTELIGENTNĚJŠÍ INTELIGENCE) — INTELIGENCE VŠEOPAKU NIČEHO

Neexistuje nic jiného nežli žijící, myslící Mysl. Jediné existující Nic je právě tohle. Žijící, myslící Nic neboli My, s lící Nic.

Myslící Nic existuje jako Nedruhá Dimenze neboli Ne2D (jako by bylo dvourozměrné) a existuje v kvalitě PRA, což znamená Bytí a Nebytí v jednom (lze hovořit o Pra2D). Ne2D se – naráz a souvztažně – pohybuje směrem k a do 1D- (√-1) a směrem k a do 3D+ (∞). Evokuje to dvojité dno neboli dvě DNA; antiparalelní dvojšroubovice, kterou známe jako genetickou (dvojitý helix/cykl), je jednou z mnoha podob Ne2D. Existuje již na virtuální a éterické úrovni.

Ne2D, či spíše Pra2D, je Časem samotným. Říká se, že na Věčnosti neexistuje čas, ale existuje – pouze se vlní či fluktuuje sám v sobě (jako dřímající pohyb ve stavu, stav beztíže nebo status/charakter živého obrazu či potenciální paměti). Čas existuje vždy a všude. VŠE jest magickým Časem.

Pra2D lze chápat jako Fantastickou nebo Pohádkovou Průzračno-Černou Díru nebo podobně jako Vír (v manifestaci Orb či organickou Merkabu, ovšem nikoliv geometrickou). Jsou zde latentně přítomné veškeré barvy, zvuky, vzory, frekvence, substance i enkrypce. Pra2D je Zrcadlem Života.

Jednou z perspektiv Pra2D je 5D∞ (x, y, z, Čas, Vědomí).

 

VÍR ŽIVOTA

Víření je obousměrné, potažmo všesměrové, nicméně jeden směr má prioritu (jinak by se „To“ pouze replikovalo a v podstatě by jen v nepohybu pozorovalo sebe sama). Vzhledem k tomu, že pravá (nejen) mozková hemisféra se pojí s Myšlením Srdcem, Představivostí a Intuicí, zatímco levá s Rozumem, Logikou a Pamětí (Programem), primární je pohyb zprava doleva a tedy LEVOTOČIVOST (typ „organické červené“) – ta se zároveň pojí s analogovým (plynule proměnlivým) systémem. Ne snad, že by digitální pravotočivost byla nějak zlá sama o sobě, je však vlastní Strojům a jako Životu přátelská funguje pouze jako sekundární (typ „anorganické modré“ – nutná levotočivá redukce). Co se děje, když se priorita obrátí, ani nemusím vysvětlovat.