Óšó

„…Tato ubohá země je plná šílených lidí, proto se jevím šílený. Zdravý člověk se mezi nezdravými vždy jeví takto.

(…) Dojímavost, krásu může mít pouze les, ale nikdy ne viktoriánská anglická zahrada, ta přirozenou krásu nikdy mít nemůže. Jak smutný je pohled na prořezané a sestřihané keře, zarovnané podle jednotného vzoru.

(…) Všichni se nějakým způsobem snaží zakrýt svoji bláznivost. Ale čím více ji ukrýváte, tím více ji chráníte, a tudíž tím více se stává vaším rysem. Opusťte ji a ponechte ji větrům a hvězdám, slunci a měsíci a ona sama zmizí.

(…) Důvěřuj mé nerozumné ztřeštěnosti. Čím více jsem vyšinutý, tím blíže jsem pravdě…“

Úryvky: Zápisky šílence

 

„…Jsi-li nucen jít do nebe, budeš tam mrtvým člověkem. Je lepší jít do pekla, ale vlastní volbou. Přinejmenším budeš svobodný. Přinejmenším budeš duše.

Snažíme se žít podle logiky. To je největší omyl, jakého se člověk dopustil. Pokoušíme se žít podle logiky a život je nelogický. Buď věrný životu, nikoli logice.

(…) Jste vážní. Díváte se na život jako na obchod či na matematiku. Ale on takový není! Život je poetický, nelogický. Není jako práce, je jako hra. Koukněte se na stromy, na zvířata, na ptáky, podívejte se na oblohu – celá existence je hravá. Jste příliš vážní, takže není vůbec divu, že jste odděleni od existence. Jste z ní vykořeněni a pak se cítíte odcizeni, jako cizinci, pak cítíte, že tato existence není vaším domovem. Není za to odpovědný nikdo jiný než vaše vážnost.

(…) Žádný stroj nemůže být nebezpečný. Nikdy nesejde z cesty: nikdy nezlobí, není rebelem, revolucionářem. Stroj nemůže být revolucionář – nemůže být. Všechny stroje jsou ortodoxní: poslouchají, následují. Společnost se pokouší udělat z tebe stroj. Pak jsi výkonnější, spolehlivější, odpovědnější, méně nebezpečný.

(…) Existence je nekonečný proces. Není žádný začátek, doopravdy, a nemůže být ani žádný konec. Jak by mohl být začátek? Začátek znamená, že předtím nic nebylo. Jak by však tento svět mohl vzniknout z ničeho?

(…) Tvé bytí má úrovně. Nejvyšší úroveň, nejpovrchnější, rozumí jazyku a nejhlubší rozumí tichu…“

Úryvky: Nejvyšší nauka

 

„…Všichni experti jsou slepí. Odbornost znamená, že ke všemu ostatnímu jste slepí. Víte toho pořád víc a víc o něčem, čeho je pořád míň a míň, až jednoho dne dosáhnete vrcholu tím, že víte všechno o ničem. Pak jste dokonale uzavření, bez jediného otevřeného okénka.

(…) Včera tekla řeka pouští, dnes proudí lesem; je to úplně jiné. Včerejší zkušenost by neměla zůstat navěky vaší definicí; jinak jste odvčera mrtví…“

Úryvky: Inteligence – otevřenost bytí

 

„…Jsem stále stejný.

Odporuji si, když mě pozorujete povrchově,

ale vnitřní bytostný proud zůstává stejný.

A nezapomeňte, že byste nebyli klidní,

kdybych byl každý den vykládal totéž.

Tehdy se začínáte nudit

a začíná váš vnitřní monolog.

Když říkám stále totéž, stárne to,

a když to zestárne, nepřijímáte to již,

neboť už víte, co budu říkat

a pokračuje váš vnitřní monolog.

Musí mě napadnout něco nečekaného –

občas vás řečeným šokovat…

Vnitřní stálost však zůstává –

vzbuzovat ve vás klid.

Pak mohu být s vámi

a vy můžete být se mnou.

Láska a pravda mohou rozkvést…

V klidu kvete pravda. Pravda je květinou mlčení…“

Úryvek: Bhagwan Shree Rajneesh (Osho), Má cesta je cestou bílého mraku

 

„…Prohlašoval, že „nový člověk“ bude kombinací moudrosti Západu i Východu, tzv. „Zorba Buddha“. To znamená, že si podobně jako Řek Zorba z románu Nikose Kazantzakise bude bohémsky užívat pozemských radostí a po vzoru Gautámy Buddhy bude pátrat po duchovní hloubce a prozření, jedno bez druhého přitom prý nemůže být…“

Úryvek: Osho