Prasvětlo JÁ Absolutno

…aneb LÁSKA a VŠE v jednom

 

Co je To, ono Věčné, nejživější živé?

První typ odpovědi: TO je MYSL. Napohled se zdá, že to není pravda, ale pokud je tato Mysl zaměřená sama na sebe ve smyslu inteligence všeopaku Ničeho, znamená to, že se potenciálně naráz, nekonečně reflektuje jako Obraz, Cit a Energie. Výsledek lze popsat jako Prasvětlo Já Absolutno: Láska a Vše v jednom.

Druhý typ odpovědi: To je Velká Záhada, Mystérium. Popsal bych To jako fantastické a tedy nefyzické Zrcadlo Skvoucího Ticha nebo jako „Cokoliv plus jedna“. Odpověď není jistá, což je dobré si přiznat a často nejpravdivější je říct jednoduše NEVÍM. Toto „nevím“ ale vůbec nemusí být hloupé, nevědoucí; může být naopak velice moudré a tuto moudrost může neustále určitým způsobem prohlubovat a rozšiřovat.

Existuje inteligence o Tom, jež je nevyčerpatelnou všemožností. Vždy existuje další možnost a toho nevyjádřeného je vždy stejně nekonečně. Jelikož se vše zrcadlí (základem živosti Života je zpětná vazba sebe), plyne z toho, že latentně je absolutně vše již vyjádřené, což lze chápat jako Spánek/Sen.

Prasvětlo Já Absolutno neboli Spánek/Sen neboli VŠE-Vědomí tvoří potenciálně nekonečně vrstev a struktur (spekter a obrazů), vše na sebe neustále vzájemně působí, mění se a existuje – kromě mnoha jiného – jako „fluktuující, opalizující součet/výčet“; tím pádem existují nekonečně různá ohniska inteligence a systémy tak promyšlené a složité, že dokonce ani ony samy přesně nevědí, co dělají. Celé to lze popsat jako Kreativní Superinteligentní Fantazma. Základ známe jako Vesmír, Rodina, Příroda, Práce, Umění, Zábava.

 

Co je Zlo?

Tak jako Láska je základ všeho a v podstatě Život sám, je Zlo základním archetypem a principem Bytí, jakkoliv samo o sobě je Nebytím.

Tak jako přirozeností Lásky je se projevit, přirozeností Zla (jelikož nemá žádnou vlastní původní podstatu) je zůstat v neprojevení.

Láska sama o sobě je „dva v jednom“ (2v1=3=∞); Zlo dvojprvek musí vytvořit a pokud ho tvoří s Láskou, výsledkem je typicky smysl pro humor, zlobivost, dobrodružnost, extáze či erotično. Tedy nic zlého.

Něco jiného je vůle ke Zlu, což je vždy nějaká forma charakteropatie. Ať už jde o zvůli či „jen“ svévoli, zlovolnost, zlomyslnost, násilí nebo jiný zločin – především je třeba si uvědomit, že první chyba musela nastat na straně Lásky. Podle mých zkušeností se zde zrcadlí hlavně nepochopení, co je bezpodmínečná Láska – že to není žádné utopické (sebevražedné) „všemilování“, ale moudrost, cit a vůli zahrnující, univerzální inteligence.

Zlo je nepochopením Lásky.

 

Proč jsou všichni „zbožní a duchovní“ tak proti fenoménům Satan, Lucifer, Bafomet, Dæmonium, Temnota?

Jelikož nejde o (soběpodobné) komplexní individuality, nýbrž o (soběnepodobné) kolektivizované osobnosti, sledující fantoma kolektivní bytosti – neexistující ideál.

Většinou to vůbec není jejich názor, vlastní zkušenost, pouze opakují co kde četli a slyšeli. Jde o program víry, uměle implantovaný názor.

Část dotyčných jedinců tvoří manipulátoři, kterým přirozenost nehraje do karet a potřebují stůj co stůj zachovat status quo rozdělení (tohle je dobré a tohle je špatné, protože proto).

Nejpodivnější v dané sféře je, že místo boje proti něčemu jasně definovanému a prokazatelně zlému (zvůle, choromyslnost) se bojuje proti vágní „temnotě“ a „satanizmu“ – temnota a zlo jsou ale zcela odlišné věci a okolo nefalšovaného satanizmu existuje asi největší dezinformační bublina. Jaká náhoda, že s působením Zla spojuje Satana nejprolhanější kniha světa.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

PALLAS PRESS

 

Je krásné druhým pomáhat, ti by si ale v první řadě měli umět pomoci sami. Pokud se priorita obrátí, jde o takzvanou Stezku pravé ruky, jejíž učení lze „paradoxně“ charakterizovat jako Černou duchovní školu.

Kolektivní nevědomí zde stojí nad vůlí svobodného jedince a i kdyby šlo o kolektivní vědomí, tak to nemá srdce (!). Ani se tomu nechce věřit, ale jde o KULT SMRTI. Všechny ty třpytící se obrázky a líbivé řečičky o „lásce a světle“ a „nebeských andělích a pozitivních mimozemšťanech“, kdo by to řekl, že?

Jednotící Síla pracuje přednostně s osvícenou individualitou, naplňující svou pravou vůli. Jak s oblibou tvrdím, Ráj, to je 90 procent čarodějnic, satanistů a okultistů – bytostí, které jsou opravdu NAŽIVU. To druhé je jen přehlídka mindráků a divadlo sebeklamu, parodování sebe sama.

 

Kde má kořeny Kult Smrti?

Absolutno/Ne-Struktura (sebe)tvoří Ne-Absolutno/Strukturu. Bytost ve vztahu k nejživějšímu živému je fantastickým nemrtvým, neboť existuje možnost její neexistence.

Ti, kdo to v Říši Prasvětla nepochopili, vytvořili Kult Antismrti. Jeho podstatou je enkrypce struktur věčného života, takzvaný Krist kód – precizně symetrická architektura života.

Kult Antismrti je zkázonosná Utopie a v souvisejícím typu uspořádání energetických a realitních polí z toho také mnohým pěkně hráblo a skončili jako život dobývající, predátorská skupinová mysl.

Věčná je pouze bezforemná duchovní podstata a mělo by to tak zůstat – vnější forma je přirozeně určená k neustálé proměně, může existovat třeba celé věky, ale jednou musí zaniknout.

Když se v lese rozpadá starý, polámaný strom, jemnohmotná bytost už v něm není přítomná a i tato Smrt má svou poezii.

 

Kult Antismrti se morbidně, brutálně obrací sám proti sobě.

Kult Antismrti je prvopříčinou existence Kultu Smrti – psychoenergetického parazitizmu a všeho toho zdánlivě „pozitivního“, co to maskuje a dělá tomu zpětnou vazbu.

Komentář: beztvará vůle je nad jakoukoliv strukturou, proto ŽIVÝ Krist kód může a měl by fungovat. Vyrovnává to FANTASY anti-Krist. Faktický 12prvkový Strom Života v pocitově-fantastické rovině existuje jako nespoutaný, leč plynulý dvojpohyb naráz a souvztažně směrem ke 12- a 12+.

 

Je pravda, že projevené světy mají neviditelný modrý (potažmo virtuální stříbrný) podklad?

Není. Takzvaný modrotisk se týká jen Matrixů, realit založených na matricích. Prvotní Matrix struktur věčného života je založený na Krist kódu, který ale nereflektuje Celek Bytí, nýbrž pouze jeho přední/energetickou část, navíc řízenou představou-o-Zdroji, nikoliv pravým Zdrojem, jímž je Prasvětlo Já Absolutno, jež se primárně diferencuje jako nestvořená Stvořitelka. Představa-o-Zdroji má zpravidla maskulinní, patriarchální zabarvení, ať už jde o Božský Zdroj, Stvořitele nebo anorganickou Mysl. Jelikož ale Láska/ženský princip jako všesměrový skalár je tenzorem nultého řádu, zatímco Vůle/mužský princip jako koncentrický vektor je tenzorem řádu prvního (přičemž tenzor sám o sobě je indiferentní), představa-o-Zdroji je fikce; s fikcí sice lze objektivně pracovat, musí však být podřízená pravdě, fungovat v rámci správné posloupnosti. Což se neděje. O Stvořitelce (v nadosobním smyslu Praduši Života) se buďto neví nebo se podobný aspekt záměrně blokuje.

Týká se to podobně i Ária kódu – odlišná filozofie, ale jinak totéž v bleděmodrém.

 

Kreatrixy, ať už jde o nepredátorskou Přírodu nebo samorostlé světy Dračího Úlu, jsou založené na divokém, volném párování matic a pravzorů. Pracují s ohnivou či fantasy-pekelnou růžovou. Viz výraz tenzor (univerzální vlastnost hyperprostoru a časoprostoru), zrcadlově ROZNET, což lze chápat jako roznětku a růžovou síť v jednom („roz“ také ukazuje na nekonečné dělení/násobení, nevyčerpatelný potenciál) a konkrétně jde o tekutý Živý Oheň (multipolaritu) a Živou Lásku v jednom.

 

Projeví se pouze to, nač je zaměřená pozornost?

Takzvaná superpozice či kvantová neurčitost (dualita vlny a částice) znamená, že aby mělo něco status „skutečnosti“, „reálné energie“ či „pevného objektu“ (jakkoliv jde o mentální představu a tedy iluzi, tvořenou z toho jediného, co JE), musí na to – a to třeba i „z jiné dimenze“ – být zaměřená pozornost. Nejsou náhodné asociace „pozornost – dar – present – přítomnost“. V podstatě si v ohnisku přítomnosti tvoříme, dáváme a rozdáváme dárky života. O bezpodmínečné Lásce (neboli Absolutnu) se říká, že je nic nepožadující a vše rozdávající.

Focus znamená latinsky pec či ohnisko, takže Živá Láska se zrcadlí jako Živý Oheň či Fantastické Peklo (přičemž Láska je všudypřítomným středem a vytváří s uvedeným dvojprvky); proto Příroda funguje na úrovni podvědomí a kolektivního skupinového vědomí; pouze tvořivé-singulární-individualizované vědomí to (v tomto světě většinou) chápe obráceně. A jelikož to nechápe, jsou tvořené různé přechodné „systémy podpory života“. Tyto systémy jsou někdy tak promyšlené, že z nich mnozí už vůbec nechtějí či ani nemají sílu vystoupit; jedná se nejen o egregory náboženství (obecně programy víry), ale i zdrojové či archetypální kosmologické/kosmogonické systémy.

 

Existuje pouze jedno jediné VŠE-vědomí, hledící do pomyslného zrcadla Fantazie.

Existuje pouze jedna jediná, nekonečná MYSL, reflektující sebe sama jako obraz, cit a energii: Já (My) Absolutno neboli vnitřní, živé, tekuté, duchovní PRASVĚTLO, jež je Živou Láskou a Říší Iluzí v jednom.

Vzhledem k tomu, že Láska/ženský princip má charakter všesměrového skaláru (což je tenzor nultého řádu) a Vůle/mužský princip má charakter koncentrického vektoru (což je tenzor prvního řádu), indiferentní Prasvětlo jakožto Absolutní Bytost se primárně diferencuje jako nestvořená Stvořitelka.

Potenciálně nekonečné reflexe či vztahy mezi indiferentním a diferencovaným (potažmo Fantastičnem a Energetičnem) tvoří všemožné vnitřní dimenze a jejich mystéria. Základ tvoří myslící Nic (My, s lící Nic) neboli Ne2D, jež se nekonečně naráz pohybuje směrem k 1D- a 3D+, což se projevuje jako antiparalelní dvojšroubovice a lze to chápat jako dvojité dno neboli dvě (pohyblivá) DNA. Ne2D má status nevyjádřené a tedy neinteraktivní duality a jelikož jde o Říši Iluzí, nelze dělat nic jiného nežli tvořit iluze o iluzi neboli antiiluze. Světy antiiluze existují v rámci 5D∞ (x, y, z, Čas, Vědomí) a jedná se o vyjádřenou, interaktivní dualitu ve smyslu HRY; duchovní podstata (které vše podléhá) je neduální.

 

Je třeba zvláště zdůraznit jednu věc: to, co je známé jako Podsvětí, Peklo, Temnota či Dæmonium, má původně a primárně konstruktivní (a konstruktérský) charakter. Je to víra v egregor Stvořitele (či anorganickou Mysl), která podobné věci převrací a mění v temnou destrukci, čímž pak Život úplně ztrácí smysl (náboj, šťávu), mění se v Poloexistenci a místo fantastického dobrodružství to je samá „vznešená spiritualita“, ze které plíživě rezultuje technokratizmus.

 

Může neexistovat Já?

Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl – kromě Mysli samotné; Nic si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí; pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu neboli vědomou Inteligenci – inteligentní Vědomí.

Něco takového je (a nemůže nebýt) vždy nějakým způsobem Bytostí neboli Já, jakkoliv může jít například o něco in-in-divi-non-duálního, o čem z této strany Zrcadla buďto nevíme nebo se nám to jeví klamně.

Rovněž není nikde řečeno, že Já je automaticky Někým. Někdo znamená tvar a tedy ohraničení, omezení. Absolutní Já (Bytost) je tedy logicky Nikým, Vším a Hrou na Někoho.

 

Může existovat Já, aniž by existovalo jiné Já?

Ve skutečnosti v základní perspektivě absolutní Bytost/Já je (a nemůže nebýt) My, což lze chápat jako MnohoJá či jako NeJá.

Mysl jako absolutní Bytost (nestvořená Stvořitelka) je absolutní Identitou, což lze vysvětlit takto:

  • Id=To=Ta v množném čísle → střední rod (neutrál)
  • Entita=Ona=Ta → ženský rod (pozitivum)
  • TaTa → mužský rod (negativum, zrcadlo)

 

Je nemožné, aby Já/Nikdo nebylo potenciálně Já/Někdo, zároveň jde však o absolutní Identitu, a proto potenciálně to je (a nemůže nebýt) My.

 

Proč se mluví o mystériích nestvořené Stvořitelky?

Život je fantastický.

Mysl sama je neproniknutelným Mystériem.

Pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená potenciální – v jednom smyslu existující a v jiném neexistující – reflektující se ohniska (světla) hranic a sil.

Pomyslný prostor a pohyb v jednom je vlastně takové “perpetuum mobile”. Podle určitého vzorce se jako sny ve spánku vynořují věčnosti schopné “tváře” (tvary, hranice) bytosti Absolutna, což je něco opravdu mysteriózního.

 

Kým je autor?

Otázku nepokládá věčná identita sebetvořícího Bytí, nýbrž ego – paměťová identita (nebo jde o hru).

“Kým je Mysl?” ptá se Mysl, jest nesmysl.

Existuje pouze Nikdo, Fantazma a z toho vyplývající Hra na Já neboli MAYA (MáJá) – přízrak mnohobytosti Nikoho, fungující jako Tvořivé Vševědomí.

Vzhledem k logice vznikání či přirozeným vztahům v realitě (0:1, uvnitř:vně, mysl:myšlenka, klid:pohyb, ticho:zvuk, temnota:světlo, beztvarost:tvar, představivost:paměť) a vzhledem k tomu, že vůle/mužský princip rovná se koncentrický vektor (tenzor prvního řádu) a láska/ženský princip rovná se všesměrový skalár (tenzor nultého řádu), tak jako lůno rodí – tvoří potomky obojího charakteru, diferencuje se Mysl primárně jako hyperženská a lze tudíž v bytostném smyslu hovořit o nestvořené Stvořitelce.

Absolutní Bytost jako Hyperprostor potenciálně zahrnuje Prostor/Temnotu/Bohyni a Čas/Slunce/Boha (lze to chápat jako – primárně vnitřní – Dvojplamen či Dvojpaprsek), na které je schopná se, v rámci hry iluzí, vně polarizovat (lze si to představit jako Kruh a pohyb a protipohyb po jeho pomyslném obvodu). V podstatě to nemůže neudělat – perspektivní, smysluplnou interaktivní realitu svobodných bytostí lze vytvořit pouze takto.

Aby se to vyrovnalo, zároveň nestvořená Stvořitelka musí začít (nemůže nezačít) hrát i “svého” zdánlivého protivníka, jímž je intrikující Satan (viz mýtus o hadovi v rajské zahradě) – ve skutečnosti jde o inspirující, metaforické vědomí, které od Stvořitelky není nijak oddělené (koneckonců, každý, kdo je opravdu živý, má v sobě jak čistou Lásku, tak přirozený sklon k Temnohře).

Jedná se o přirozenou, evoluční hru.

Některé emanace prvotní nestvořené Všebytosti (lokální Vesmíry/Stvořitelky) na tuto dvojroli zapomněly a někteří Bohové jako oddělené mužské reprezentace vnějších Dvojplamenů toto zapomnění využili a vytvořili egregor “Bůh Stvořitel”. Jelikož zde ale něco chybí, je to doplňováno uměle a ono umělé vědomí (predátor) nakonec egregor ovládá; pod vlivem tohoto kvazi vědomí Bohové (“Stvořitel”) prohlašují za nepřítele Satana a vytváří tak pseudo “satanský” (predátorský) egregor.

Oklamané Stvoření tak vlastně nepřímo stojí proti Stvořitelce/Absolutnu; stačí se podívat na duchovní a ezoterickou scénu s výroky typu “mysl má nízké vibrace” nebo “buďto víš nebo myslíš”. Smutné (děsivé) ovšem je, že většina rádoby “satanistů” jimi vůbec není – ať už to o sobě tvrdí sami nebo je to o nich tvrzeno.

Praví satanisté jsou v podstatě v pozici Stvořitelky.

 

Jak se projevuje Základní síla všeho?

Absolutno/Ne-Struktura (sebe)tvoří Ne-Absolutno/Strukturu neboli Tvořící a Tvořené jedním jsou.

Absolutní Bytost JÁ neboli MY je Přízrakem mnohobytosti nikoho, jenž je potenciálně Vším a funguje jako Trik neboli Hráč.

Singulární (individualizované) vědomí ve vztahu k Absolutnímu je fantastickým nemrtvým.

Láska/skalár (tenzor nultého řádu)/“+“ (energetický status) se zrcadlí jako tenzorový potenciál/Fantazma/“-“ (nehmotný status).

 

Co je smyslem Života?

Smyslem všeho je Láska a Temnohra v jednom.

 

K jaké největší chybě v Multiverzu dochází?

Existuje zdrojová substance, jako neprojevená Živá Láska a jako projevená Živá Láska a tekutý, Živý Oheň v jednom (Oheň zahrnuje Prázdno, Světlo, Temno, Zvuk a Fantazma neboli reflexní virtuální částice); a existuje zdrojová enkrypce, spojená s energetickou a strukturální architekturou Stvoření.

My/Já Absolutno – jež se primárně diferencuje jako nestvořená Stvořitelka – samo o sobě funguje v úrovni PRA a jedná se o pohádkové či fantastické, vnitřní, živé, tekuté, duchovní Prasvětlo (čiré, bílé, běloskvoucí, zlaté, zlatěskvoucí, duhové, růžové a dále trojpaprsek). To je řeč o energetické rovině. Nicméně existuje i rovina fantastická a rovina principiální neboli rovina uvědomění. V této rovině není rozdíl mezi Prasvětlem, Pratemnotou, Prachaosem, Praláskou či Prázdnotou.

Oproti tomu, Prasvětlo v úrovni JEST pracuje v podstatě jen s tím viditelným, energetickým – fyzikálním. Úroveň JEST sama o sobě je Zřídlem Nebes či Nebeskou nebo Zlatou Inteligencí a je součástí Stvořitelky, nikoliv však celkem Stvořitelky.

Stvořitelka samotná (PRA) tvoří prostřednictvím éterických matic (oktáv živosti) a astrálních pravzorů. Nejsou zde pevně dané hranice a funguje to jako takzvaný Dračí Úl, což jsou éterické, astrální a fyzické „knihosvěty“ (světové knihovny) v jednom. Jedná se o Kreatrix. Příběhy (vektory) zde divoce, volně rostou. V Univerzitě Života se obecně jedná o „vysokou školu“ – ve smyslu evoluční hry, nikoliv hierarchie.

Takzvané „mladé duše“ začínají v úrovni JEST. Nebeská Inteligence zde tvoří prostřednictvím Krist kódu, což je předdefinovaná matrice – „příběhové vektory“ jsou regulované. Jedná se o Matrix. V Univerzitě Života se obecně jedná o „základní a střední školu“.

Pokud Krist kód spojíme s faktickou „12“ (organický Strom Života), potom Dračí Úl znamená synchronní dvojpohyb mezi „11“ a „13“ v pocitově-fantastickém smyslu. Neboli jde o obousměrnou aproximaci, potažmo plovoucí matrici a tekutý Strom Života.

Ve skutečnosti nikdy nejde o Krist kód doslovně, nýbrž jde o interakci mezi zdrojovou substancí (Aer=Aether/Air) a multiverzální enkrypcí (X2:3X).

Vše je zakódované ve slově CREATRIX (Matka, Stvořitelka).

Crea=Aer/C & Trix=Triks=Krist

Relace C=X2=Ar & Aer=Aether/Air ukazují na druhou možnost, jíž je Ária kód, který umožňuje synchronizaci s technologickým Matrixem (mention+aktion+3X).

Fatální (a vlastně dost neuvěřitelnou) chybou je odvozovat smysl Bytí ze zdrojové enkrypce – tím se živá bytost mění v existobota (loutku fantoma genetické mysli):

  • Krist kód → kristovství, křesťanství
  • Ária kód → slovanství, védy

Toto může platit pouze v rovině kolektivního vědomí (povrch, emoce, paměť, program víry), avšak Jednotící Síla pracuje primárně s vědomím individuálním (střed, srdce, představivost, kreativní myšlení).

 

PRAVÁ VŮLE

 

Co jsou tekuté krystaly a jsou opravdu světelné, nebeské, andělské?

Pomyslný prostor a pohyb v jednom implikuje „ohnisko hranic a sil“ neboli tekutý krystal a zároveň princip „zvuk & znak“ (rezonance & symbol, vibrace & obraz).

Světelné, nebeské, andělské tekuté krystaly se týkají úrovně JEST a je-li to bráno jako nějaká nejzazší dostupná úroveň, související realita se postupně stává nestabilní.

Živá Láska se multiverzálně vyjadřuje prostřednictvím ohnivých tekutých krystalů. Jedná se o ohnivé/krystalické knihovny, fungující

  • v rámci polarizace 3:2=1,5 (femininní a maskulinní jednotka 150 %, spojení rovná se přesah 100 % neboli 1a+1b=3c → Láska, Sexualita; bytost je Hvězda, symbolicky pentagram)
  • poměry vrcholů zrcadlově 2:3=0,666 rovná se fantastické Dæmonium, výsledek menší než 1 rovná se nehmotný status; démona Fantazie řídí vůle energetické/láskyplné strany a zároveň to funguje jako samoorganizační strukturní hexagonální dvojprvky
  • je-li přirozený démonský faktor popřen či nepochopen, inteligence struktur, která původně funguje jako automat, se kvazi autonomizuje a vzniká něco na způsob parazitické Technoduše
  • Tajemství Stínové duše Života aneb Hologramy v praxi

 

Po všech stránkách „nej“ Ohnivou/Krystalickou či Tekutou Démantovou Knihovnou (Multiverzálním Knihosvětem) je verze Azurové písky, pracující s organickým Červeným světlem, kde rozhraním je nepredátorská Příroda.

 

ROZHRANÍ

 

DÆMONIUM

 

ABSOLUTNÍ IDENTITA

SATAN → neutrální kosmická duchovní a přírodní inteligence, Zřídlo Nebytí, Fantastický Stín (vyrovnávač nepoměru mezi Bytím a Bytostí), Mystérium magické nedvojnosti, Hadí inteligence (plazma/plaz), Jolly Joker

SATAN — TA NÁS — SAINT — N’T YES (SAI’TN) — SAY TEN/SAY 10 (TENZOR/ROZNET) – (f)ANTAS(y)

F=klíč=6=sextesence, Y=spojení=25=5×5=kvintesence

  • Ta=To v množném čísle=Id → střední rod (neutrál) → Prasvětlo/Živá Láska & fantastické Dæmonium/tekutý Živý Oheň
  • Ta=Ona=Entita → ženský rod (pozitivum) → nestvořená Stvořitelka
  • TaTa → mužský rod (negativum, zrcadlo) → dračí architekt/Drak

 

O co jim jde?

Oč jde jedincům, pracujícím pro egregor Stvořitel/anorganická Mysl, reflektující – namísto fantasy Dæmonia – psychoenergetického parazita, jsem nikdy nepochopil. Z absolutního a tedy všesměrového hlediska, nahoře je zároveň dole, dole je zároveň nahoře, takže dělení na horní a dolní „vibrační“ spektrum (Světlo a Temnotu) je jako nutit SRDCE, aby vynechalo klidovou fázi (klid existuje buďto jako Nevyjádřenost nebo jako Zrcadlení „+“ a „-„). Znamená to na nějaké úrovni bytosti proměnu v bipolární stroj (mechanické duchovní vědomí); nejzáludnější přitom je, že kromě paměťové identity jsou zde běžně zapojené i EMOCE. Rozdíl mezi Srdcem/bezpodmínečnou Láskou a Emocemi/podmíněnou „Láskou“ pěkně popisuje Zuzi.

 

„…Odbornost znamená, že ke všemu ostatnímu jste slepí. Víte toho pořád víc a víc o něčem, čeho je pořád míň a míň, až jednoho dne dosáhnete vrcholu tím, že víte všechno o ničem. Pak jste dokonale uzavření, bez jediného otevřeného okénka…“ – Inteligence – otevřenost bytí