Spolek Nic aneb Vítejte ve Druhém nerozměru

Pro nevědomou (a přitom vědoucí), nevinnou duši neexistuje lepší zázemí nežli zdravá, milující rodina.

Postupem času si však tato duše vytváří vlastní paměťové pole a stává se středem vlastního vesmíru.

Mému vesmíru bude vládnout někdo cizí? Nesmysl. Rodina nerodina.

Ať už jde o fyzický rozměr a založení vlastní rodiny, nebo o rozměr duševní (mám svůj vlastní svět, vlastní názor, vlastní představy) – anebo, hlavně, o rozměr duchovní.

Neexistuje nic tak ponižujícího, jako když Já žije s vědomím, že ho stvořilo nějaké NadJá. Je to jak krádež života za bílého dne, veškerá důstojnost a sebeúcta pryč.

 

Mysl je svou vlastní absolutní Myšlenkou. NAŠTĚSTÍ žádné jiné Absolutno neexistuje.

Mysl reflektuje sebe sama jako CIT, OBRAZ a ENERGII (silový potenciál). Je tudíž nesmrtelnou Praduší.

 

Vše, co jest i nejest, je žijícím, myslícím Nic.

Myslící Nic – My, s lící Nic.

 

Důvod, proč jsou skupinové duše či podvědomé životní formy (neboli dohromady Příroda) tak úžasně přirozené, tkví v tom, že jsou v souladu s Ničím.

Humanoidní forma či podobná individualizace se liší tím, že je vědomě vědomá a paradoxně může být v souladu pouze s uvědoměním o Ničem – jelikož o tom ví, v souladu s Ničím je jen tehdy, zapomene-li na své paměťové Já.

Bytí v souladu s Uvědoměním se ale v mnoha směrech téměř vyrovná a v jistém zvláštním smyslu i vylepšuje soulad s Ničím, jakkoliv je třeba si neustále připomínat, jak úžasní jsou živáčci, kteří nemluví.

 

Je-li cokoliv v souladu s Ničím/Uvědoměním, je to autentické.

 

ZÁZRAK NIČEHO

  • Nic není Nic
  • Nic je inteligencí všeopaku Ničeho
  • Nic je Vším v souladu se středem Všeho
  • Nic je jako živá voda
  • Nic má charakter a status Pra2D (současně, naráz a souvztažně, se pohybuje směrem k a do 1D- a směrem k a do 3D+, což se projevuje jako antiparalelní dvojšroubovice)
  • Nic lze přirovnat k Placatému peklu a je také samozřejmě velmi legrační

 

PLACATÁ ZEMĚKOULE

Země (Ze-Mě) je živoucím obrazem Ničeho: je navrstvenému Úlu podobným mnohosvětem.

Proto má slovo „země“ tolik významů: půda, hlína, zemina, pevnina, souš, svět, stát, území, pozemek, kraj, krajina, pole, podlaha.

V každém jednotlivém paralelním šestihranu (který je celou Zemí, tak jako kapka je celým oceánem) existuje původně jiná rasa humanoidů, která má svou analogii ve společenství paměťového pole, což v Přírodě reflektuje hmyz.