Umění myslet

„Existuje jen jedno dobro, a to je vědění. Existuje jen jedno zlo, a to je nevědomost.“

— Sókratés

 

Porovnáme-li všemožné souvislé a nesouvislé (spojité a nespojité) pohyby, resp. symetrické a asymetrické (pravidelné a nepravidelné) tvary jako potenciálně existující možnosti v Pomyslnu, mnohem větší počet možností je nelogický.

Život je z více jak 99 % nelogický – fantastický. Chceme-li si toto fantastično užívat, je třeba umět myslet. Neumět myslet znamená přitahovat nebo tvořit Neživot.

Ve skutečnosti logika je logikou uvnitř nelogiky, řádem uvnitř chaosu, rozumem uvnitř fantastična. Koneckonců si stačí uvědomit fenomény jako hra, zábava, krása, tajemno, láska, erotično, umění nebo smysl pro humor.

Příroda (resp. Vesmír) má hlubokou, všepřesahující vnitřní logiku, která ovšem řídí totálně nelogický – úžasný – fantastický – legrační – strašidelný – vrcholně nepravděpodobný kolos, již napohled spíš výstřední umělecké dílo, nežli něco rozumného.

Vztah mezi hmatatelnem a nehmatatelnem, energií a fantazií, má konstruktivně absurdní charakter.

Logika rovná se mužský princip. Nelogika (fantastično) rovná se ženský princip.

Život vzniká – se rodí – někde, co má status uvnitř a charakter klidu. Jedná se o potenciál všemožnosti. Teprve z toho vyplývá něco vně, co se hýbe, je v akci, prožívá čas.

Přirozenou posloupnost vznikání či vztahů v realitě (jsoucnu), jakési zrcadlení Života, lze zapsat jako 0:1, uvnitř:vně, klid:pohyb, neprojevení:projevení, mysl:myšlenka, potenciál:realizace, skalár:vektor, láska:vůle, žena:muž (matka:otec) atp. Vysílač pouze vysílá, přijímač přijímá a tvoří obojí.

Proto věřit ve Stvořitele či obecně dominantní zdrojovou inteligenci mužského charakteru (a to i utajenou nebo nějak maskovanou) může pouze někdo velmi nevědomý, v horším případě prolhaný, zlý či fanatický.

 

  • Pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu neboli vědomou Inteligenci – inteligentní Vědomí.
  • Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné).
  • Nic si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.

 

  • Jsoucnem Mysli je reflexe sebe sama, zpětná vazba prožitku, Cit, přičemž obojí dohromady v elementárním neporušeném stavu tvoří perfektní typ prima materia, éterickou substanci, esenci, Energii.
  • V osobním či bytostném smyslu tato Mysl, Cit a Energie v jednom má charakter nestvořené Stvořitelky. Nadosobní faktor téhož se projevuje jako Praduše neboli Pramen života. Tento Pramen tvoří ve spektrálním slova smyslu horní průzračná/bílá část a spodní světle červená/temně rudá část (červená je nejpomalejší v modelu RGB). Zároveň nejprůzračnější průzračné aproximuje nejčernější černé. Vzhledem k prostorovým a pohybovým aspektům Bytí, které univerzálně vyjadřuje tenzor, existuje tenzor nultého řádu – skalár (Láska/R, kde R=rozměrnost) a zároveň tenzor jako takový má charakter multipolární, ohnivé energie (Plazma). Růžový Pramen života lze tedy použít i například jako Červené světlo nebo Černý, Rudý či Růžový plamen, případně i Černorudé fantazma.
  • Pramen života tvoří sebereflektivní Trojpaprsek: neprotikladnou inverzí růžové je zelená, složená z modré a žluté. Stvořitelka (zeleň Přírody) může fungovat například i jako nebesky modrá nebo pohádkově žlutá (verze „citrónový papoušek“), vlastně jakákoliv; růžovost souvisí jak s růžovou barvou, tak barvou růže.

 

Základní síla všeho má beztvarý, tekutý, vlnící se, „plovoucí“ charakter (pohyb ve stavu). Připomíná nefyzického hada. Má neutrální a zároveň hyperženský, potenciálně obojetný (ženský i mužský) charakter.

 

Nestvořená Stvořitelka tedy existuje jako Láska/Růžový pramen i jako Plazma/Had/Červené světlo/Černý plamen.

V projevených Vesmírech se Stvořitelka polarizuje na rodičovský pár Bohyně & Bůh. Zároveň, z vývojových důvodů, vystupuje ve dvojroli jako spíše klidná/magnetická Láska a jako spíše akční/elektrická Hadí síla.

 


Opravdu někdo věří tomu, že Strom poznání v mýtické Rajské zahradě, že to je jabloň určená ke koukání? A že had Satan svedl ženu ke hříchu? Je to jen způsob, jak zesměšnit původní tvořivý ženský princip a udělat ze smysluplné Temnoty nějaké smyslů zbavené Zlo. Prostředek, jak na trůn dosadit padlého Boha nebo rovnou celou skupinu, která si hraje na Stvořitele Všehomíra.


 

Původní jméno a vlastnost nestvořené Stvořitelky je MAYA (Má Já). Znamená to mj. archetypální Říše iluzí (nikoliv astrální podle patriarchálních náboženství či takzvané ezoteriky). Tato Říše se projevuje především jako Příroda a Rodina, má však mnoho podob – například jde o Matematickou dimenzi či nehmotný Kybersvět.

 

„Má Já“ znamená, že není jen Já (Bytost). Inteligence typu nestvořená Stvořitelka je inteligencí všeopaku Ničeho. Je nestrukturovaným Spánkem/Bytím a dřímajícím strukturovaným Snem/Světem v jednom. Je to jak singulární Já, tak plurální (My). Znamená nikoliv mít (vlastnit), ale MÍT SE – ŽÍT. Proto také jedinou skutečnou hodnotou jsme MY SAMI.

To je ona růžová verze.

Černá a červená verze se projevuje jako Živá – Hadí síla, resp. fenomén SATAN.

 

SAINT

SAI’TN / N’T YES → Zrcadlo Života → 0 1 (neurčito) → NE-VY-JÁ-dřeno

SAY TEN (SAY 10) → určito → VY-JÁ-dřeno

TA NÁS → Ona/Entita (Nás) & To/Id v množném čísle (Nás)

SATya ANanta → pravda, autentické; nekonečno

SATtva ANanda → podstata, esence, duše, duch, první; štěstí

SAnaTANa → věčné

SÁ TÁ NÁ MÁ (dechová mantra) → Nekonečno (Zřídlo „všeho, co jest“), Život (konkrétní Bytí), Smrt (Přeměna), Nový Život

 

Tak jako Maya není astrální říše duality (podle pámbíčkářů a rádoby ezoteriků), nýbrž říše archetypální – neduální, je i Satan neduální archetyp a ne duální egregor (podle místních rádoby „satanistů“).

Na Zemi vládne ANTIILUZE – klíčová slova ztratila původní význam. Naštěstí v první řadě žijeme v Nekonečnu a ne na Zemi.

 

V Nekonečnu existujeme jako MY STŘED (My St. Red).