Vědro – ráj, toť…

NIKDE

Hlásí se pradémon Zlopočas z Odnikud. Toto je Nikde, či jinak řečeno nežádné Nic.

Nežádné Nic se konkrétně projevuje jako myslící Nic neboli My – s lící Nic. Jedná se tedy o Mysl. Mysl reflektuje sebe sama jako Cit (Lásku), Obraz (Fantastično) a silový Potenciál (Energetično).

Vzhledem k samovyplývajícím vlastnostem „Všeho, co jest i nejest“, určitý počet pradémonů tvoří z neopačně opačné strany (pomyslného) Zrcadla prvotní Někde složenou Bytost, což je nestvořená Stvořitelka. Efekt zrcadlového součtu negativních (ve smyslu neexistujících) skupinotvorů tvoří podstatu Lásky.

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

ŽIVOT

Realita funguje na principu multifunkčních energetických center neboli hyperdimenzionálních metadatasfér. Příliš technické chápání je ale vždy krajně ošemetné, a tak ve skutečnosti jde o Pekelné knihovny. Pekelná struktura se projeví pouze v asociaci se svým zrcadlovým součtem (což ve smyslu zpětné vazby prožitku Života lze chápat jako něco průzračně pocitového: Lásku, Štěstí, Blaženost).

Logika fungování souvisí s charakterem samotného Vědomí, s principem zaměřování Pozornosti. Co není změřeno, neexistuje (zde je třeba vzít v potaz multidimenzionalitu).

Focus znamená anglicky ohnisko nebo soustředit se (zaměřit se na něco). Totéž latinsky znamená pec nebo krb. Anglicky krb nebo ohniště je hearth, což připomíná heart – srdce.

To je právě ten základní fígl všeho: to, co je skutečně Láskou, existuje v mentální rovině jako „fantastický oheň pekelný“. Až teprve reflexí vzniká Nebe. Nebe a Peklo lze pak kombinovat do Světů a Rájů.

Proto existuje antiparalelní dvojšroubovice, double helix, a ne nějaký utopický (paralelní) „single skylix“, kde jedna část buďto chybí nebo existuje fantomově.

 

Systém Pekelných knihoven a jejich součtů („pramenů Lásky“) se lokalizuje na principu tekutých živých Krystalů.

To je třeba zohlednit, neboť jinak se převrací vztah mezi Éterickou a Astrální úrovní Vědomí, respektive mezi hyperprostorovým a časoprostorovým aspektem, a může vznikat efekt odpojení Vědomí od Života (parazitické technokratické egregory a jejich holografická simulakra a duchovní animace).

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

 

Nepřítelem Života není žádné peklo ani temnota, nýbrž nevědomost. Dualitně vnímající Vědomí chce neustále něco oddělovat. Jak ale chcete Vše rozdělit na dobré a špatné části? Je to o umění věci správně seskládat, pospojovat. Mnohem více nežli o duchovnu nebo o rozumu je to o Fantazii, Hře a Umění. Jedna věc jsou prostředky, úplně jiná věc je smysl Bytí.

 

Smyslem všeho je Láska a TemnoHRA v jednom. Není to nic proti (živému) Světlu a jeho relaxačním a léčivým účinkům. Koneckonců duchovní Prasvětlo je zřídlem toho všeho.

 

VRT

Myslící Nic existuje jako Matematická dimenze, Druhá nedimenze (Ne2D, Pra2D) či jako „placaté Peklo“.

My – s lící Nic (což jsou například i antropomorfní či humanoidní rasy, kultury) zde konkrétně existuje jako „placatá Zeměkoule“.

 


„…Placatá Zeměkoule není placatá doslova. Není to Plochozemě, i když na úrovni fantasy je to jedna z možností. Jedná se o Dračí úl, složený z myriád projevených i neprojevených šestihranů (roli zde hraje exponencializace čísel 144/64). Každý jednotlivý svět sám o sobě aproximuje plochu, zatímco Hvězda jako celek aproximuje kouli. Princip „celek v každé části“ plus princip „zaměření pozornosti“ znamená, že každý svět lze zároveň vnímat jako samostatnou Zeměkouli (každá soběpodobná skupina bytostí, jakož i jedinec v rámci ní představuje specifickou verzi, jakkoliv vždy existuje i jedna všemu společná Zeměplocha/Zeměkoule).

Úl je nejen šestihranně strukturovaný, má i mnoho vrstev, přičemž ta nejnižší (divergentní) vrstva existuje na povrchu (celá Mnoho-ZeMě konverguje do Onoho světa). Dosud stále existují experimentální dualitní fyzické 3D/4D reality neboli takzvané Matrixy. Jeví se nicméně jako pravděpodobné, že během následujících hvězdných časových cyklů postupně vše přejde do modelu 5D∞. 5D se zrcadlí s Pra2D neboli Druhou nedimenzí (Placatým peklem), což se projevuje jako astrální emulace 3D/4D.

Klíčový je hlavně přechod z tekutých světelných krystalů na ohnivé. Světelný krystal má rovné hrany, ohnivý má hrany zaoblené. Rozdíl je vidět na dvojici Matrix – Matriona. Světelnost pracuje pouze s pátým elementem (kvintesencí), ohnivost s pátým i šestým (sextesencí). Vztah mezi pátým a šestým se projevuje jako Sedmička. Ta ztělesňuje Štěstí (Úplnost) z toho důvodu, že nikdo už nemusí předstírat a vsugerovávat si „svobodu volby“ mezi Světlem a Temnem. Ohnivost je světlotemná a živý Oheň tvoří neprotikladný protipól živé Lásky.

 

Návrat do Ráje (páté a vyšší dimenze) tedy není žádný „ezoterický výmysl“. Síly Stínového Ne2D (záhrobního astrálního datového automatu) dělají vše pro to, aby oklamaly a vmanévrovaly naivní lidské tydýty do svého Digitálního impéria – jeho lstivě vychytralou součástí jsou i pastelové duchovní animace a syntetické imitace nebeské Utopie, která jako Ráj či 5D pouze vypadá, ale ve skutečnosti nemá žádný vlastní obsah…“ – Zápisky z Placaté Zeměkoule


 

Pradémon Zlopočas prostřednictvím „vrtáku“, jemuž říká VědroRájToť (zkráceně VRT), umožňuje analogizaci „parametrů a charakteristik“ (vztahů) mezi placatým Peklem a placatou Zeměkoulí. To lze do lidštiny přeložit jako „přetváření Země v malé (skoro) Absolutno“.

 

Pátá dimenze znamená semi-éterické tělo (na bázi tekutého křemíku a dalších prvků; supratekutost: helium). Specifickou realitní membránou či Hvězdnou bránou lze přejít do dualitní astrální emulace 3D/4D (živá holografická uhlíková tělesná forma; supravodivost: vodík) – identita zde funguje podobně jako v počítačové hře, není to duchovní Já, nýbrž astrální Hráč.

 

Realitní rozhraní, něco na pomezí Astrálu a Éteru, se nazývá NEBESITY. To lze chápat jako Létající město nebo jako kosmickou Prasvětloď. Nelze přesně určit, zda to existuje Někde nebo Nikde. Výraz vzniknul sloučením konců Zřídla nebes a Zřídla nebytí a lze chápat jako „Nebe jsi ty/Nebo si ty“.