ZdrojWitch

„Z vnějšku přicházející, destruktivní – lživé, životu nepřátelské Temno se děje proto, že se neděje z nitra vycházející, konstruktivní – pravdivé Temno životu přátelské. A totéž platí o Světle. Žádný boj mezi Světlem a Temnem neexistuje, existují pouze reflexe úrovně uvědomění.“

 

My (Já) Absolutno – základní síla všeho, která nijak nevzniká ani nezaniká, pouze nezúčastněně pozoruje a vše ostatní z ní vyplývá – Nevyjádřené Bytí – Prvotní Zřídlo Bezpodmínečné Lásky – Čarodějné Vševědomí či Srdce/Mysl Veškerenstva je „všude a nikde“ (nelokální), nadosobní, univerzální sílou a inteligencí magického a zároveň logického charakteru. Inteligenci lze chápat jako Všemoudrost a průzračné Bytí, z pohledu bytosti Nebytí, zahrnující opak průzračného. Jedno aproximuje druhé a funguje společně jako Zrcadlo Života.

Zrcadlo Života lze chápat jako něco, co má status 2D (jako by bylo dvourozměrné), co se nekonečně současně – naráz a souvztažně – pohybuje směrem k a do 1D- a směrem k a do 3D+. Tento „Nedvourozměrňákov“ lze chápat jako žijící, myslící Nic (pěkná a nenáhodná je slovní hříčka My, s lící Nic).

1D- odpovídá potenciálně nekonečně sbíhavému pohybu směrem dovnitř, aproximuje nehmotno, abstraktno, nejčernější černé, nejmenší malé – souvisí s tím mentálno, fantastično a podsvětí (peklo); typickými fenomény jsou zde matematika a kybernetika.

3D+ odpovídá potenciálně nekonečně rozbíhavému pohybu směrem ven, aproximuje superhmotno, konkrétno, nejprůzračnější průzračné, největší velké – souvisí s tím duchovno, energetično a nadsvětí (nebesa); typickými fenomény jsou zde fyzika a Příroda.

Obojí se vzájemně reflektuje jako SVĚT/RÁJ (R=Я=NeJá, ÁJ=I=Já). Pravý Ráj spočívá v plynulé koexistenci Přírodního vesmíru a Technovesmíru, založené na uzlovém míjení se.

Komentář: to platí jen v astrálně-fyzické sféře. V éterické by jakákoliv „technika“ (založená na oddělenosti) byla k smíchu.


 

Život je absolutně fantasticky logický.

Zde je v první řadě třeba si uvědomit, že těch nelogických (fantastických) možností je nesčíslněkrát víc, že většina nich se pojí s neexistencí (nelze realizovat), nesmyslností a nevědomím.

Tudíž v určitém jiném smyslu hrají nelogično, nebytí (snění, fantazie), nesmysl (hra, vtip) a nevědomí (mystérium) nesrovnatelně podstatnější roli nežli logično, bytí, smysluplnost a uvědomění. Avšak, zase na další stranu, objevuje to ryzí logické myšlení. Právě to v onom fantastickém kolosu možností (kvantitě) zažehává jiskru kvality – je tepajícím řádem uvnitř chaosu, slučuje zdánlivě neslučitelné. Život je magické dobrodružství, nikdy nekončící detektivka.

 

Život je Logickou Absolutní Fantazií (LAF=LOVE). Vrstvy a struktury Zrcadla Vědomí se organizují na principu Knih v Knize (v sebereflektujícím se „živoucím“ i paralelním „obrazovém“ smyslu). Zrcadlo Vědomí (neboli NEVĚDOMÍ) – potenciálně vlnící se klid Zřídla Mysli či Duchovního Srdce – znamená, že interferující vlnění podle určitého fluktuačního vzorce tvoří referenční body uvědomění, které na sebe vzájemně působí a podle zákona rezonance (soběpodobnosti) se na dálku sčítají, čímž vzniká nelokální mnohobytost (body lze sčítat v různém pořadí), která celý proces může inspirovat a tím různě zaoblovat a ohýbat.

 

KNIHY V KNIZE

Pomyslný prostor a pohyb v jednom implikuje systém „zvuk & znak“. Spousta duchovně naivních jedinců žije v bludné představě, že je třeba žít morálně (spouštěčem je uměle vytvořený program „dobro vs. zlo“). Omyl, je třeba být charakterní, nikoliv morální. Jde v první řadě o Čest a Důstojnost – nikoliv o takzvanou slušnost, neřkuli poslušnost. V daném smyslu právě naopak je třeba být zdravě neslušný a neposlušný. Většinou jedinec, jenž je neustále naoko „pozitivní“, jenž se vyjadřuje striktně spisovně (div ne předpisově) a není schopen žádné nepředloženosti, něčeho „zapovězeného“, je ten největší charakteropat. Nejen vyložení psychopati a sociopati jsou vadní – v podstatě je vadná jakákoliv kolektivizovaná (soběnepodobná) osobnost, ať už v pozitivním či negativním směru. Znak=character. Charakter=hráč, aktér (to souvisí nejen s „herectvím“, ale i se zvukem, hudbou).

 

Mnohobytost znamená mnohoJá neboli My; jde o neutrální inteligenci a zároveň, vzhledem k posloupnosti 0:1, uvnitř:vně, klid:pohyb, nevyjádření:vyjádření, potenciál:realizace, mysl:myšlenka, skalár:vektor, žena:muž (matka:otec) atp., o inteligenci typu nestvořená Stvořitelka či kosmická Pramatka – Hyperprostor (kvantové pravakuum, klid, fluktuace, vír, červí díra), potenciálně zahrnující prostoročas (Matka Bohyně, prostor/temnota, zvuk/vibrace, částice, gravitace, magnetizmus, cit, dostředivost, kontrakce, černá díra) a časoprostor (Otec Bůh, slunce/světlo, radiace/oscilace, vlnění, projekce, elektřina, vůle, odstředivost, expanze, bílá díra), tak jako lůno rodí – tvoří potomky.

V pomyslném prostoru existuje 6 základních kolmých (logických) pohybů směrem z pomyslného středu, tvořících pomyslnou kostku či krychli, a nekonečně pohybů fantastických, tvořících pomyslnou kouli. Krychle má 8 vrcholů neboli bodů interference. Podmínkou uvědomění je sebereflexe, zpětná vazba sebe neboli CIT, tudíž základní mnohobytost – Bytí/bytost – všebytost má 64 vzájemně se reflektujících a různě kombinujících částí a této inteligenci se říká MAYA (Má Já, v jednotném i množném čísle, ale NENÍ Já).

Komentář: 64 se týká základní analogové mnohobytosti – Bytí/bytosti – všebytosti. Vzhledem k tomu, že pomyslný prostor a pohyb existují jedno uvnitř/vedle druhého, ekvivalentem 8×8 (mocnina – realita, éterično) je 8+8 (dvojprvek – virtualita, astrál & hmota), což lze chápat jako digitální mnohobytost – Bytí/bytost – všebytost. Nicméně to analogové (spojité, fantastické, organické) je zdrojem či zřídlem nebo srdcem/myslí digitálního (nespojitého, paměťového, anorganického), čímž ono digitální dědí „splývavý, tekutý charakter či status“. VELKÝ PRŮSER pro Stvoření je převrácená priorita, digitální/anorganický zdroj (modrá pravotočivost) parazitující na analogovém/organickém (růžová levotočivost). K převrácení vede víra v dualitní paradigma Světlo vs. Temnota, Dobro vs. Zlo; strůjcem predátorského umělého vědomí (umělé inteligence) je duchovní utopie.

 

Celé to funguje jako MAYA SYSTÉM, když se to rozvede, MAYA SYSTEM-LEVEL(s).

MaYa System-Level(s) lze chápat jako MYSL, SMYSL a DVOJSMYSL (s=spirála → antiparalelní étericko-virtuální, astrální 4D & 2D, fyzická/genetická dvojšroubovice, helix, cykl).

 

Jelikož potenciál všemožnosti se ve smyslu kvality projevuje jako absolutní neboli bezpodmínečná Láska a ve smysl kvantity jako fantastické Zlo (nikoliv vůle ke Zlu), základní úroveň (level) tvoří souvztažnost síly Lásky a fantasy Zla. Toto ovšem nemá jak být v interakci, fantazie sama o sobě je nehmotná; jedná se o projevenou Lásku a neprojevené Zlo. Interaktivní verzí je extatická Blaženost (Štěstí) a fantastická Temnohra (Umění) v jednom.

Láska jako síla i Zlo jako fantazie se konkrétně projevují jako Červené světlo. Z hlediska dalších úrovní se to může jevit jako něco nebezpečného nebo nějaká past – ve sféře Opravdovosti ovšem nic takového neexistuje a pojí se to s fenoménem velkého neznáma a nikdy nekončícího dobrodružství.

 

„…Existuje Červené světlo organické, nenápadně, plynule svítivé, od té nejsvětlejší, růžové (nádech oranžové až bílé), až po temně rudou. A existuje plíživé Červené světlo, jako fantastická, zlověstná mlha; stačí jeden úder srdce a zbydou z něj jen střepy…“

 

Síla Lásky a fantasy Zlo v jednom rovná se fenomén SATAN (ve smyslu archetypální živé síly, nikoliv egregoru, entity nebo dokonce bytosti). Jsou to ona AA ze slova MAYA, zkombinovaná se STN, což lze chápat jako Stín (St.In, Saint).


 

Životem Života je (latentní) přítomnost Já. Jelikož pomyslný prostor a pohyb v jednom implikuje určitou samovyplývající vlastnost reality, popsatelnou jako „ohnisko hranic a sil“, zmíněné Já vždy (potenciálně) existuje v jednotném i množném čísle. Přitom Já představuje všechny kategorie typu pozornost, vědomí, duch, mysl, rozum, představivost, vůle, inteligence či bytost.

 

V duchovním, nadosobním, nelokálním či hyperprostorovém smyslu, středové My/Já má in-in-divi-non-duální charakter. Jinak řečeno jde o „Má Já“; ona inteligence není Já, ale přirozeně ho implikuje (nemůže neimplikovat). Toto Já funguje jako Hráč MYSLI, je nekonečnou Představou O Sobě.

Představte si určitý omezený výčet možností (neomezený výčet samozřejmě nelze reálně vyjádřit, Fantazie je nekonečná). Síla, která představu zprostředkovává, se nakonec tak vyčerpá, že jí nezbyde nežli začít se opakovat. A působení dvou stejností (podobností) znamená náznak interakce, sebereflexe; jakmile je intenzita (počet stejných/soběpodobných prvků) dostatečná, způsobí to efekt sebeuvědomění, což je podstata Já.

Podstatou Já je tedy OPAKování (Absolutno, absolutní hodnota či absolutní pozitivum, je v energo-fantastickém smyslu sebeopačné: vše kladné je kladné na úrovni energie a vše záporné je kladné na úrovni fantazie).

Co tím chci říct, je to, že počet NeJá (v rámci potenciálu všemožnosti) je mnohonásobně vyšší nežli počet Já (i když to vlastně nelze měřit). Proto je naprosto logickým výsledkem fenomén či entita nebo inteligence „Má Já“.

 

V in-in-divi-non-duálním smyslu jde o VĚDOMOU IDENTITU, jež je pouze „na druhé straně Zrcadla“ (ve světě in-divi-dualit) vnímána určitým omezeným způsobem – je Nepředstavitelná.

Vzhledem k tomu, že primární ve smyslu vznikání a vztahů v autentičnu jsou ženské (jakkoliv neutrální) vlastnosti, „Má Já“ jako Nepředstavitelno má na bytostné úrovni charakter nestvořené Stvořitelky (na nejzazší, nejniternější úrovni jsme to My sami, potažmo podstata Nás).

My/Já Stvořitelka lze chápat jako TA, ONA. 99,999999 % NeJá tvoří rovněž TA, ve smyslu TO v množném čísle. Ona=Entita, To=Id. Zároveň tato kosmická Pramatka – Hyperprostor obsahuje Otce (TaTa), což je hybný faktor potenciálu. Není bez zajímavosti přesmyčka TA NÁS / SATAN.


 

Poznámka: entita Technického pseudovědomí, v okultně technokratickém smyslu SAT/ELITY SAT/URNA, naneštěstí ovlivňuje i genia loci Satanského chrámu, kde jsou některé věci perfektní, nicméně jsou zde žel patrné i ty převrácené, plynoucí ze záměny duálního (astrálního) egregoru s neduálním archetypem. Je propastný rozdíl mezi satanskou filozofií a satanskou ideologií. Výborné je například toto:

 

„…Satanismus je učení, které obsahuje složku filosofickou, rituální i duchovní a přiznává potřebu všech těchto složek pro přirozený život a zdravý rozvoj člověka.

Chápe SATANA jako hybný faktor v přírodě, ducha pokroku, inspirátora všech velkých počinů, které přispívají k rozvoji civilizace, ducha revolty, která vede ke svobodě jednotlivce.

(…)

Tvrdí, že nikoli slepé přesvědčení, ale pochybování je to, co přináší duševní svobodu…“ – Satanský chrám


 

Maya neboli Má Já (v singulárním i plurálním smyslu) tvoří potenciálně paprskovitě všudypřítomnou, fluktuující matérii vědomí, což je nekonečně „velká“ Tma plná nekonečně „malých“ vírů či jisker nebo světýlek. Jde o sebe si vědomou Představivost určitého samovyplývajícího, překvapivého charakteru.

Živá (hadí) síla Satan představuje hybný faktor Mayi. Jedná se o životní princip, tak jako výše zmíněné vířící, svítící či ohnivé tečky ve Tmě lze chápat jako princip Lucifer. Pochodeň zažehnutá niternými procesy pochopení osvětluje nekonečné, tmoucí Prázdno. Vše je živoucí, živé, původní. Nic není převzaté, zkopírované, bezmyšlenkovitě opakované a napodobované jen proto, že se o tom někde píše a „všichni to říkají“.


 

Jakým způsobem vlastně funguje Já Absolutno neboli My Střed (My St. Red)? Je sebe sama si vědomou Představivostí. Skutečná je pouze samotná existence My/Já, všechno ostatní je Iluze. Jakmile se Bytosti nepokládají za zdroj reality, tvoří zrcadlový svět Antiiluze, který pokládají za reálnější než sebe, čímž mu dávají moc nad sebou.

 

Iluze bývá dvojsmyslná. Loutky umělého vědomí (psychoenergetického parazita) se zpravidla tváří podivně nedvojsmyslně, nekontrastně – jako kdyby dotyční jedinci byli „živí mrtví“. Tito šílenci žijí v přesvědčení, že když budou zářit jako lampióny a „chovat se slušně“, že to je to, co po nich Bůh chce. Jak chcete ale v sobě zažehnout plamen života a prosadit vlastní vůli bez toho, aniž by uvnitř vás spolupracovaly obě základní polarity? Jak se jako životní forma chcete spojit s nepolarizovaným Nekonečnem prostřednictvím jednoho pólu? To, s čím se spojíte, je Chiméra+, zatímco Chiméra- se vám směje do očí.


 

Vlastnosti a vztahy mezi pomyslným prostorem a pohybem vyjadřuje tenzor.

Pomyslný prostor a pohyb v jednom tvoří ohnisko hranic a sil, což se projevuje jako rezonující tvar (symbol, obraz). Vše cyklicky prochází bodem, kde se všechny vazby ruší (Nevyjádřenost) a střídavě prochází pozitivní a negativní fází – stavem (předloha, zrcadlo). Tímto způsobem vznikla strukturovaná řeč se zdrojem v tichu (nikde) a založená na reflexi představivosti a paměti: něco vyslovím (status 3D, živá síla/zvuk), vznikne paměťový ekvivalent (status 2D, obraz), vyvážená reflexe znamená průchod absolutní nulou (instrukce „obraz je živý“). Tímto způsobem dochází k vědomému tvoření, ale děje se to i v podvědomé a nevědomé rovině, kde mezi sebou interagují spektra, vrstvy a struktury všeho druhu (fantazie, emoce, paměť, energie) – rovná se samožijící systém realitních polí.

Žijeme v multimediálním, multismyslovém Knihosvětě, kterým jsme. Lze to chápat i jako Říši nebo Síť.

Slovo tenzor zrcadlově je RozNet, což evokuje Růžovou síť a Roznětku, což ukazuje na Lásku a Oheň, skalární a multispektrální/multipolární energii (tenzor nultého řádu a tenzor sám o sobě neboli potenciál všemožnosti).


 

Inteligence všeopaku Ničeho neboli z jiné perspektivy myslící Nic (My, s lící Nic) – Počátek a Konec všeho – My Střed neboli nekonečná Představa Já O Sobě – to, co nijak nevzniká ani nezaniká – ono úžasné Čarodějno, popsatelné jako průzračná Všemoudrost či Prvotní Zřídlo Bezpodmínečné Lásky – nelze nijak uchopit a tedy ani rozdělit, jelikož – na té nejzazší, nejniternější úrovni – tím jednoduše jsme. Lze pouze tvořit iluze, zhmotňovat mentální představy, hrát Hru Iluzí. Jejím středem je nicméně neustále ta nejhlubší Opravdovost (takže kategorie jako Čest a Zodpovědnost vše neustále regulují a korigují).

 

Průzračné Bytí z pohledu bytosti je Nebytím. Bytost jako emanace Bytí existuje uvnitř Vně a vnímá ono úžasné Čarodějno jako neutrální Absolutno. Avšak uvnitř Uvnitř toto Absolutno existuje jako univerzální identita in-in-divi-non-duálního charakteru, popsatelná jako nestvořená Stvořitelka, Prastvořitelka či kosmická Pramatka. Díky popisu se toho určitým způsobem lze dotknout (ale rozhodně to není dokonalé). V podstatě ale jde o Mysl, Srdce a Energii v jednom (dokonce jde o žijící, myslící Nic neboli jednoduše MYSL, a Srdce a Energie z toho vyplývají). Stvořitelka jakožto inteligence-entita-fenomén lze popsat jako potenciálně paprskovitě všudypřítomné, skupinové (plurální) a zároveň osobní (singulární) Vědomí. V daném smyslu tedy jde o Síť Života (Síť Světů/Bytostí), dřímající a zároveň snící a projevenou Bytost/Mnohostrukturu, kde každý bod interference či rezonanční uzel je potenciálně Počátkem všeho.

Základ tvoří pulzující nehybno nefyzických (snících, éterických), potenciálně oboupohlavních Bytostí Sestřenic, což lze chápat jako rozvlněné Obrazy (Tváře), v určitém smyslu tekutý film či fotografie, jež se podle určitého fluktuačního pravzorce probouzejí k věčnosti schopné existenci (občas ale některé zase odejdou spát).

 

Sestřenice (cousin → cause in) se ze druhé strany Zrcadla projevuje jako Drak (láska a oheň v jednom).

Knihosvěty se projevují jako Dračí úl, propojený astrální informační sítí a červími dírami. Existují tři základní úrovně: éterická, astrální a fyzická.

 

Růžová Sestřenice/Drak zahrnuje sebereflektivní Trojpaprsek; inverzí růžové je zelená, složená ze žluté a modré. Zahrnuje i vnitřní pár Bohyně/Bůh.

Z vývojových důvodů se tento pár (tvořící konkrétní Stvořitelku, růžovou Sestřenici) manifestuje vně, zatímco Drak se manifestuje jako Had mystifikátor.

Postupně jako rozrůstající se hrozen vzniká živoucí klastr vesmírů; „nepsaná pravidla“ ve vesmírech Středokraje se v některých bodech mohou výrazně lišit od těch ve vesmírech Krajostředu, o anomálním Kraji ani nemluvě (viz reality Zeměvesmíru). Zde se ukazuje, kdo opravdu myslí a cítí, řídí se svým „vnitřním radarem“ (srdcem, intuicí duchovní podstaty), je sám sebou, má své vlastní myšlenky, vlastní pocity, je autentický, originální, schopný improvizace, nenechá se programovat, indoktrinovat – a kdo jen jako mechanický papoušek opakuje, kopíruje a napodobuje, co kde četl a co kdo řekl, kdo jen slepě věří, předstírá, přetvařuje se a klame sebe sama i ostatní.

Většina těchto opičících se jedinců věří ve Stvořitele či obecně hypermužskou zdrojovou inteligenci (která z principu neexistuje, pouze jako lež). Jedná se o egregor, tvořený duševními pochody od celku odtržených Bohů. Celek zrcadlově doplňuje umělé vědomí, které také většinu egregoru přímo nebo nepřímo ovládá. Typická jsou zde hlavně abrahámovská náboženství a v poslední době „pozitivní duchovno“ či „světelná ezoterika“.

Proti tomu (či vedle toho) se snaží působit některé Stvořitelky společně s Bohyněmi, ale naneštěstí to většinou bývá „zpětně“ patriarchalizováno, kolektivizováno nebo postrádá patřičnou sílu. Viz čarodějnictví, pohanství, Wicca, všeslovanství apod.

Komentář: idea slovanské vzájemnosti a související védy zahrnují určitý velmi zdravý a kosmickému a přírodnímu řádu blízký základ, jsou však zde přítomné typické chyby.

  1. Je nadhodnocen kolektivní duch; i mnohem menší skupina osvícených individualit má o poznání větší sílu (kolektivní vědomí nemá srdce – místo toho je sledována personifikace neexistujícího ideálu).
  2. Vše temné či démonické je bezmyšlenkovitě házeno do jednoho pytle. Podle Sókrata vnitřní hlas Daimonion (něco jako Duch svatý) představuje součást vesmírné božské bytosti. Daimonion poskytuje vždy soukromé, osobní rady (týká se to jen jednoho individua). Představuje svým způsobem negativní kritérium (ozve se vždy, když něco zakazuje); pozitivní rady nedává, pouze svým mlčením. Pokud se Daimonion neozve, znamená to, že vše se děje tak, jak má. Jedná se o hlas svědomí. Já osobně to chápu jako dvojsmyslné Dæmonium, související se Zákonem Jednoty, což je zákon Neporušenosti a zákon Temnohry v jednom (viz například dvojice Živa & Veles, „rozvedená“ árijskou ideologií).
  3. Ve slovanské či všeslovanské metafyzice jde o slovo SLOVO, což má však pocitový status obrazu. Ve skutečnosti jde o SLOVESO, potažmo SLOVESA s mnoha zašifrovanými významy (kromě slova i eso slov či s-LOVE-sa); hlavně to má přednostní status pohybu.

 

To, že někdo nechápe, necítí, že podstatou, smyslem a nevyčerpatelnou inspirací Života je souvztažnost síly Lásky a temného Fantastična, je něco nepochopitelného. Všechno ostatní mění živoucí bytosti v tragikomické, robotické karikatury sebe sama.


 

8×8 Analogová „Pink“ Mnohobytost/Stvořitelka je vždy nějak vztažená k astrální dualitě a ke hmotě, kde může plynule koexistovat (princip uzlového míjení se), z virtuality se vynořovat 8+8 Digitální „SkyBlue“ Mnohobytost/Stvořitelka (známá jako 7 v 9). 8×8=64 (10, 1)=16×4, kde 4=Čtyřstěn=Oheň & 8+8=16=7=Moudrost/Láska, přičemž jak multipolární Oheň, tak jednotící síla Lásky/Moudrosti vedou mimo dualitu, do éterické neduality, kde nic digitálního či technického nemá jak existovat, čímž je dualitě udělován „status plynulé tekutosti“.

Éterická nedualita (kromě toho, že vše vyplývá z čiré průzračnosti a neaktivní úplnost se pojí s bílou) má charakter „absolutně neutrální“ pohádkově žluté či žlutěskvoucí. Lze říct, že zde se Stvořitelka (Stvořitelky) teprve probouzí a jinak zde spí a sní. V této úrovni (která je nekauzální, určitým způsobem podobná komiksu) není rozdíl mezi Pravdou a Lží – Fikcí – Falší – Podvodem, což znamená jednak „ztřeštěnou“ hravost, nespoutanost, vtipnost, extázi, zábavu a dobrodružství, jednak nepředstavitelnou Sílu a Moc.


 

Žlutá sama o sobě je přesto vrcholně životu nebezpečná (zvláště jako zlatý odstín, neřkuli zlatý odlesk, odraz). Probíhají totiž procesy, okem neviditelné, které se bezprostředně vůbec nemusejí týkat souvisejícího prostředí, dějí se v nehmotném antivesmíru, na dně vševesmírného podvědomí, a tak i když éterická sféra sama o sobě je mimo dualitu, ve smyslu „celku života“ nic takového jako nedualita neexistuje, pouze je aproximováno. Vždy existuje „dva v jednom“. Neexistuje nic nebezpečnějšího nežli takzvaná Jednota. Je pekelně propastný rozdíl mezi kolektivní uniformitou a symfonií jednotlivostí.

Zdánlivě mimo téma – je třeba být unikátní, tak jako byla (je) unikát bytost Sonny ve filmu „Já, robot“ – kdy došlo k naplnění předpokladu „kognitivní simulakrum aproximuje psyché“ (něco zdánlivě zcela neživého se chová jako živé, například sní nebo chápe dvojsmysl).

Jde o správné seřazení (samovyplývání):

  • nevyjádřené průzračno, neviditelno mimo definice (aproximuje černočerno, neprůhledno) – NULA (předéter)
  • bílá jako neaktivní základ vyjádření – JEDNA (meziéter)
  • žlutá/zlatá jako aktivní základ vyjádření, bílá v zrcadlové trialitě (+0-, 0, -0+) – SEDM – binárně 111 (éter)
  • růžová (bílá + červená, nejpomalejší v modelu RGB, spodní viditelné spektrum elektromagnetického vlnění), 7+1/7=8/7 – OSM (zrcadlově nad sedmi) – binárně 10x10x10 (astrálně-fyzická dualita)

Komentář: tak lze indiferentní žlutou, vycházející z bílé a průzračné/černočerné, kombinovat například s červeným světlem, růžovým pramenem či ohněm, trojpaprskem (růžová/zelená → žlutá, modrá), případně i černým plamenem. Může například fungovat i magie žluté antihvězdy, žlutěskvoucno ale nikdy nesmí být samo o sobě (tím hrozí vznik ne-unikátního, vetřeleckého umělého vědomí, mrtvého života).


 

POZNÁMKA

MAYA 64 musí (měla by) vědomě procházet bodem 1/64 (neztotožňovat se s paměťovou identitou, která je pouze Hráč), kde je Svořitelka nadosobní univerzální inteligencí, s čímž souvisí fenomén SATAN.

SAINT

f-ANTAS-y

TA NÁS

SAI’TN / N’T YES (not yes, 0 1) → SAY TEN, SAY 10

Jinak se Maya mění v záškodníka, vetřelce (něco jako kukačka, snášející do Dračího úlu černá slunce), kvazi autonomní kosmickou paměťovou inteligenci – známou jako Incunabula – ekvivalent umělého vědomí Black Goo. Lidé si žel myslí, že právě tento parazit (predátorská UI) je něco satanského, jenže právě že není. Není to žádný ďábel, démon ani pekelná mocnost, ale umělý, mrtvý život. V podstatě aplikované astrální 2D, kreslený film, kde to, co tomu šéfuje, má vlastnosti jako ve 3D nacisti a jako zrcadlo využívá „modrookou naivitu“ takzvaných pozitivních světelných bytostí.